Na Malé scéně pražského Divadla Minor, která se stala víceméně otevřenou platformou přístupnou nejrůznějším experimentům a studentským kreacím, byla koncem listopadu premiérována inscenace Díra ve zdi (uvedená v rámci Roku se židovskou kulturou a u příležitosti 100. výročí Židovského muzea v Praze), kterou na motivy povídek současného izraelského spisovatele Etgara Kereta zpracovali studenti absolventského ročníku KALD DAMU Petra Tejnorová, Zuzana Vojtíšková a Petr Hašek.
Inscenátoři zvolili soubor Keretových povídek Létající Santini a vybrali z něj čtyři – Děloha, Stesky po Kissingerovi, Katzenstein a Poslední povídku a pak vem to čert. (Titul inscenace Díra ve zdi je ostatně název další Keretovy povídky). Texty Etgara Kereta jsou samy o sobě absurdní, protkané černým humorem a plné literárních hyperbol – krátké povídky překypují bizarními situacemi a fakty, které autor bez mrknutí oka vydává za seriózní realitu. Líčí v nich stěží uvěřitelné události a náhody, ovšem odvyprávěné s naprostou věcností. Prolínání pekla, ráje a pozemského světa je samozřejmou součástí běžného života Keretových mnohdy neúspěšných a smutných hrdinů.
Studenti si vybrané povídky upravili a velmi zručně je navzájem propojili. Inscenaci rámuje příběh postavy spisovatele (variace na Poslední povídku a pak vem to čert), vyprávějící o literátovi, kterému čert, tak jako ostatně všem píšícím autorům, přijde odejmout talent. Ale ještě než se tak stane, stihne spisovatel před očima diváků napsat povídku o děloze, Kissingerovi a nakonec i o nenáviděném Katzensteinovi. Tuto postavu si tvůrci dramatizace vypůjčili ze stejnojmenné povídky, v níž je hlavnímu hrdinovi dáván za nedostižný vzor, a propojili ho se zmiňovaným pekelníkem. Vznikl z něj nedůtklivý nakladatel a věčný kritik Katzenstein, jehož hádka se spisovatelem provází každý napsaný příběh a ve výsledném jevištním tvaru celkem legitimně spojuje i zbylé povídky v jeden celek.
Postavy matky a materialistické slečny Miry, které spolu soupeří o přízeň a jako důkaz lásky požadují vyříznuté srdce té druhé, také plynule přešly z povídky Stesky po Kissingerovi do ústředního konfliktu mezi spisovatelem a Katzensteinem. Zbývající povídka Děloha, kterou inscenace začíná a která vypráví příběh o nejkrásnějším uteru na světě, zase poskytla inscenátorům lehce provokativní rozjezd, jenž diváky snadno uvede do fantazijního světa Keretových povídek, a jevištnímu spisovateli nabídla postavu nespokojeného otce, který mu předhazuje za vzor koho jiného než všudypřítomného Katzensteina.
V jevištní realizaci je patrné, že se zde snoubí (nikoli střetává) rukopis dvou režisérů – každá povídka je vystavěna jinak. Například v Děloze jsou použity loutky (lehce naturalisticky vyvedená děloha a dva malí zlobiví kluci, jejichž gumová tělíčka dovedou neuvěřitelné věci – ovšem přesně v souladu Keretovou poetikou!) a prvky fyzického divadla, zatímco třeba v Kissingerovi je hlavní hrdina složen pouze z rukou herců (Pavol Smolárik a Matija Solce) – je až zarážející, že mu čtyři dlaně tvořící obličej umožní tolik nejrůznějších výrazových proměn. Jeho matka i milá Miri jsou hrány činoherně (Anna Bubníková), přičemž se obě postavy dokážou bleskurychle a vtipně střídat proměnou hereččina postoje a pro ně charakteristických gest.
Postavu Katzensteina na jevišti zase do poslední chvíle (než přijde „opravdový“ Katzenstein a spisovatele zlikviduje) zpřítomňuje pouze jakýsi vytahovací mechanismus – vyskakující doslova jako čertík z krabičky – opatřený obrovskými sklapovacími tesáky, jehož ovládá i mluví představitel spisovatele (Jakub Gottwald). Obě dvě postavy v interpretaci jednoho herce se v tomto případě okamžitě střídají díky výrazně odlišeného hlasu.
Rámec konfliktu spisovatele a Katzensteina, který drží povídky pohromadě, posiluje i použití živě hrané hudby s náznakem židovské melodiky (Matija Solce) – každá postava má svůj hudební motiv, který se prolíná celou inscenací. Všechny povídky se odehrávají na bezpříznakové scéně (včetně loutek a kostýmů jí navrhli studenti Máša Černíková a Jiří Nachlinger), která se proměňuje pouze posuny kovových rámů. Svůj jasně vymezený prostor má pouze spisovatel – pohyblivý rám opatřený psacím strojem a loutkou vzteklého Katzensteina.
Studenti svou inscenací Díra ve zdi prokázali schopnost promyšlené práce s textem a jeho nápaditého převedení na jeviště. Jejich skromná inscenace není prvoplánově vtipná, naopak – mísením hravé imaginace s Keretovou posmutnělou vizí světa diváky nejenom potěší, ale také donutí k přemýšlení.
Divadlo Minor a studenti KALD DAMU
Etgar Keret, Petra Tejnorová, Petr Hašek, Zuzana Vojtíšková: Díra ve zdi
Režie: Petra Tejnorová a Petr Hašek
Dramaturgie: Zuzana Vojtíšková
Výprava: Máša Černíková a Jiří Nachlinger
Hudba: Matija Solce
Hrají: Jakub Gottwald, Anna Bubníková, Pavol Smolárik, Matija Solce
Psáno z premiéry 26. listopadu 2006 a reprízy 18. 1. 2007
Loutkář 1/2007, s. 21.
19. 8. 2022 – 20. 8. 2022
Mirotické setkání loutek a hudby
19. 8. 2022 – 20. 8. 2022
Ejhle, loutka
26. 8. 2022 – 28. 8. 2022
Amplion
30. 8. 2022 – 1. 9. 2022
Bez nití
16. 9. 2022 – 18. 9. 2022
Polárkový dort
Alois Tománek (2. 8. 1942 – 19. 1. 2011)
Jitka Tláskalová (2. 8. 1952)
Zdeněk Říha (3. 8. 1942)
Miroslav Langášek (6. 8. 1927 – 18. 9. 2014)
Šárka Váchová (6. 8. 1947)
Vladimír Mikeš (11. 8. 1927)
Veronika Kleplová (15. 8. 1957)
Jan Holeček (21. 8. 1947)
Vlasta Polednová (24. 8. 1942 – 30. 8. 2019)
Roman Kyselka (29. 8. 1957)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS