Bábkarská Bystrica Tour 2018

Dolenská, Kateřina: Mateřinka pro všechny

Pohádku o malém Budulínkovi, který neposlechne své prarodiče, je liškou odnesen do nory, ale nakonec to s ním dobře dopadne, známe všichni. Už dlouho jsem se u ní ale (a přemýšlím, jestli vůbec) tak nenasmála, jako při zhlédnutí nejnovější verze této klasické pohádky v podání kladenského Divadla Lampion.

Pohádku O Budulínkovi zde se souborem pohostinsky nastudoval režisér Petr Vodička, který starý známý příběh i upravil. Budulínkovy pěstouny charakterizoval jako pečlivou babičku a roztržitého dědečka, kteří nechají Budulínka samotného doma, protože se jdou večer pobavit na hasičský bál. Připsal postavy tří hasičů – muzikantů a jejich fanynky Boženky, kteří se sice vydají Budulínka zachraňovat (i Boženka), ale všechno dokonale popletou, takže musí problém ztraceného kluka nakonec stejně vyřešit babička s dědečkem.

Výsledný scénář pohádky je neobyčejně vtipný, zdobí ho slovní hříčky, groteskní situace a má i nádech absurdního humoru stojícího na principu opakování (které malým dětem nevadí, naopak je vrací do známých situací, ale dospělé pobaví). Protože například ve chvíli, kdy se Budulínek dívá na večerníček (resp. se chce dívat na večerníček, ale je pořád všelijak vyrušovaný všetečnou babičkou, která mu mimoděk vypíná televizi, a tápajícím dědečkem hledajícím tu ponožky, tu trenýrky), kde zajíček s veverkou neustále bezúspěšně hledají krtka, až už se optají snad úplně kompletního výčtu živočichů, kteří se v našich lesích vyskytují, slzí v publiku smíchy úplně všichni. Stejně funguje i komické hasičské trio s nezbytnou Boženkou, která je při pátrání po uneseném dítěti doprovází. Hasiči (rozdělení na šéfa, jeho nohsleda a mladého, kterého oba peskují, prostě proto, že je „mladej“) si zavelí k nějaké záchranné akci s nezbytným sebeoslovením „chlapi“ a Boženka se jich naprosto pokaždé prostomyslně zeptá: „I já?“ s neměnnou odpovědí: „I ty, Boženko.“ Po zhruba dvacátém úpěnlivém Boženčině dotazu, se člověk směje, už jen když se na scéně hasiči znovu objeví.

Pohádka se hraje v kukátkové scéně (výprava Barbora Čechová), představující jakoby v detailu buď Budulínkův pokojík s pohovkou a velkou televizí a nebo liščí noru. Nad tímto průhledem je pak umístěn výjev celého městečka, kde svítí rozsvícená okna mnoha domků i místní sokolovny, kde se koná zmiňovaný ples, a nebo výjev lesa. Tady se dostávají ke slovu spodové loutky, odehrající veškeré záchranné práce v akci Budulínek. Drobným loutkám také mnohem lépe než marionetám hrajícím v kukátku svědčí rychlé a odlehčené pasáže hledání prostoupené gagy se žebříkem, vylekáním Boženky žábou či stromovým katapultem, který odmrští nejprve nešťastnou Boženku a následně i všechny hasiče.

Liščata v doupěti jsou roztomile pubertálně otrávená z Budulínkovy přítomnosti a patřičně se zabaví, až když začnou Budulínka týrat. Ostatně liščátka mají tu brutalitu kde odkoukat – jejich matka cení tesáky ve zvláštním výsměšné grimase a vrčí tak strašlivě, že člověk na chvíli pochybuje, zda se dědečkovi s babičkou opravdu podařilo zpacifikovat jí pouhým vrzáním na hudební nástroje hasičů, zvláště když se po jejím zuřivém výlezu z nory rozhostí zlověstné ticho.

Inscenace má mnohá nápaditá místa (například Budulínkova hra s neposedným hráškem na schovávanou), je napínavá (třeba ve chvíli kdy se Budulínek ocitne sám, začne v televizi pořad o zákeřnosti lišek, načež se ozve štěkot psů a podezřelé zaškrábání na dveře), i dojemná (liščaty utýraný bezmocný Budulínek s potupným hrncem naraženým na hlavu). Jednotlivým výjevům dodává na sugestivitě i živá hudba a ruchy, které vyluzuje na rozličné nástroje v rohu jeviště sedící herec (Justin Svoboda).

Ačkoli je v této víceméně komorní pohádce jednajících postav pouze 10, jsou na jevišti znázorněny celkem 23 loutkami, s nimiž hrají Claudia Eftimiadisová (babička, lišče, mladej), Waldtraut Ritterová (liška, lišče, šéf) a Jakub Hubert (Budulínek, dědeček, hasič, Boženka) a jejichž výstupy se neustále střídají, podobně jako se ve filmu uplatňuje práce s celky a detaily. Inscenace tím získává poměrně svižné tempo a za podpory zmiňované hudby a všemožných zvuků i dynamický spád. Autorka loutek Barbora Čechová nesází na levnou líbivost a roztomilost pohádkových postav, ale dodala jim nádech až expresivního vzezření, například zveličením některých partií (Budulínkova veliká hlava pokrytá ježatým účesem, potměšilý liščí škleb), což plně souzní s groteskním nádechem celé inscenace.

Nová kladenská inscenace pohádky O Budulínkovi po mém soudu zaujme a pobaví diváky od těch úplně nejmenších, pro které byla asi původně zamýšlena, až po jejich dospělácký doprovod, čehož jsem byla na premiéře ostatně svědkem.

Středočeské divadlo Kladno – Lampion

Petr Vodička a kolektiv: O Budulínkovi

Režie: Petr Vodička j. h.

Dramaturgická spolupráce: Zuzana Vojtíšková

Výprava: Barbora Čechová j. h.

Psáno z premiéry 12. 1. 2007

Loutkář 1/2007, s. 20.

Bábkarská Bystrica Tour 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.