Slunečko, Petr: O jedné knize

Napřed se mi pod oběma knihami podlomila kolena, nejen tíhou ale i cenou. Pak jsem si přečetl jejich recenzi ve 5. čísle Loutkáře a odpověď autora díla v čísle následujícím. O to dychtivěji jsem se vrhl na jejich prohlídku tu podrobnější tu letmější.

Co pak musím říci k Encyklopedii výtvarníků loutkového divadla Milana Knížáka? Je to dílo velkolepé a nedokážu si vůbec představit, kdo u nás v současné době by byl práv a hotov něco takového vytvořit. Musím také říci, že určité nesystematičnosti i chyby mi v podstatě nevadí. Těch se dopouštějí i tvůrci zcela jiných encyklopedií, kde určitý chvat vede autory k blízkému odevzdání práce do tisku. Jistě dalo by se říci, že kolektivu autorů by téma slušelo více. Ale, pokud vím, žádný takový tým se nikdy neobjevil, a proto nezbývá, než se těšit z toho, co vytvořil jednotlivec. Nelze ostatně pominout skutečnost, že s postupem času mizí pamětníci, listinné materiály se ztrácejí a tvorba popisovaných loutkářů a výtvarníků se ztrácí v nenávratnu. Ještě pár let uplyne a podobné dílo bude jen více či méně pravdivou spekulací, v níž jedna část tvorby bude nadsazována nad jinou.

Tedy, co si o publikaci myslím? Jde o věc zcela mimořádnou, významnou a poučnu, která by si zasloužila pokračování, v němž by i oprávněné výhrady mohly být upřesněny a dotvořeny v zájmu celého loutkářsví, které nám leží tak na srdci.

Jaká hlavní pozitiva v uvedeném činu spatřuji. Encyklopedie tím, že zachycuje období do roku 1950 mapuje činnost řezbářů a scénografů především v podobě lidových loutkářů a loutkářů amatérských s jistým přesahem i do nové doby. Zachycuje a hodnotí práci, která, jak jsem uvedl, bude během relativně krátké doby zapomenuta. Bohatá vyobrazení vytvářejí z knih poutavé čtení.

Druhý význam vidím ať ve vědomé či nevědomé snaze autora doplnit celkový pohled na loutkové divadlo v naší zemi. Odkud a kam po svém zrození jde. A konečně, i když ne zcela na konec, knihy jistě budou sloužit jako významný inspirační zdroj pro inscenační tvorbu našich souborů, které stále častěji se obracejí k dobám minulým.

To jsou pro mě skutečnosti, které na díle Milana Knížáka oceňuji, a za něž si autor zasluhuje uznání. Závěrem prohlašuji, že ono podlomení kolenou stálo za to.

Loutkář 1/2007, s. 8.