Napřed se mi pod oběma knihami podlomila kolena, nejen tíhou ale i cenou. Pak jsem si přečetl jejich recenzi ve 5. čísle Loutkáře a odpověď autora díla v čísle následujícím. O to dychtivěji jsem se vrhl na jejich prohlídku tu podrobnější tu letmější.
Co pak musím říci k Encyklopedii výtvarníků loutkového divadla Milana Knížáka? Je to dílo velkolepé a nedokážu si vůbec představit, kdo u nás v současné době by byl práv a hotov něco takového vytvořit. Musím také říci, že určité nesystematičnosti i chyby mi v podstatě nevadí. Těch se dopouštějí i tvůrci zcela jiných encyklopedií, kde určitý chvat vede autory k blízkému odevzdání práce do tisku. Jistě dalo by se říci, že kolektivu autorů by téma slušelo více. Ale, pokud vím, žádný takový tým se nikdy neobjevil, a proto nezbývá, než se těšit z toho, co vytvořil jednotlivec. Nelze ostatně pominout skutečnost, že s postupem času mizí pamětníci, listinné materiály se ztrácejí a tvorba popisovaných loutkářů a výtvarníků se ztrácí v nenávratnu. Ještě pár let uplyne a podobné dílo bude jen více či méně pravdivou spekulací, v níž jedna část tvorby bude nadsazována nad jinou.
Tedy, co si o publikaci myslím? Jde o věc zcela mimořádnou, významnou a poučnu, která by si zasloužila pokračování, v němž by i oprávněné výhrady mohly být upřesněny a dotvořeny v zájmu celého loutkářsví, které nám leží tak na srdci.
Jaká hlavní pozitiva v uvedeném činu spatřuji. Encyklopedie tím, že zachycuje období do roku 1950 mapuje činnost řezbářů a scénografů především v podobě lidových loutkářů a loutkářů amatérských s jistým přesahem i do nové doby. Zachycuje a hodnotí práci, která, jak jsem uvedl, bude během relativně krátké doby zapomenuta. Bohatá vyobrazení vytvářejí z knih poutavé čtení.
Druhý význam vidím ať ve vědomé či nevědomé snaze autora doplnit celkový pohled na loutkové divadlo v naší zemi. Odkud a kam po svém zrození jde. A konečně, i když ne zcela na konec, knihy jistě budou sloužit jako významný inspirační zdroj pro inscenační tvorbu našich souborů, které stále častěji se obracejí k dobám minulým.
To jsou pro mě skutečnosti, které na díle Milana Knížáka oceňuji, a za něž si autor zasluhuje uznání. Závěrem prohlašuji, že ono podlomení kolenou stálo za to.
Loutkář 1/2007, s. 8.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS