anonym - Středa, Jiří: Zemřeli

Dne 22. prosince 2006 odešla do loutkářského nebe Hana Kopecká z šesté generace loutkářské dynastie Matěje Kopeckého.

Narodila se 9. července 1925 v Hronově, na štaci v maringotce. Do posledních chvil byla principálkou teplické větve Kopečáků.

Ve věku sedmdesáti šesti let zemřela v listopadu 2006

Jindřiška Patková

Život – jsme-li dostatečně dbalí všech předsevzetí, dovedeme-li uplatnit všechno, čemu jsme se kdy naučili a nevyplýtváme-li energii hned z kraje svého putování – vytváří veliký oblouk pnoucí se od bodu zrození k jeho završení. Je velkým uspokojením, můžeme-li konstatovat, že životní dráha zanechává viditelné stopy, které se nehroutí v zapomnění. Jindřiška Patková-Marešová započala svoji dráhu ukončením studií režie a loutkoherectví na loutkářské katedře Divadelní fakulty AMU, kterou absolvovala v roce 1956 režií hry J. K. Tyla Tvrdohlavá žena. Byla to inscenace neobyčejně čistá, naplněná tylovským realismem, vzrušivou dramatičností a zabydlená postavami, které přes počáteční nedůvěru ke zvolenému titulu, tak málo loutkovému, jedinečně naplnily pohádkově-realistické drama. S poetickou knížkou Františka Halase Já se tam vrátím, darem na rozloučenou od milovaného profesora dr. Erika Kolára, s povzbudivým věnováním na cestu uměleckým životem, nastoupila nejprve do Severočeského loutkového divadla v Liberci, kde v podmínkách vpravdě tylovských objížděla své první štace, s rolí černouška Samba v inscenaci Sambo a lev. S útlým svazečkem křehkého halasovského rozjímání a s Kolárovou pobídkou poctivého hledání se v následující sezóně pustila do práce v brněnské Radosti, kde vedle řady loutkohereckých úkolů vytvořila i několik režií, včetně dvou v té době nejpopulárnějších her – Kannovové Zakletého kačera a Gernětové Kačátka. V 60. letech, vázána mateřskými úkoly, vyplňovala kontakt s loutkovými divadly občasnou funkcí kritiky, aby od roku 1968 převzala péči o loutkářské sbírky divadelního oddělení Národního muzea v Praze. Ta všudypřítomná Halasova knížečka, vybízející v kolárovské dedikaci o povznesení této divadelní disciplíny, putovala i sem, mezi historické loutky a loutkářskou paměť. Nejenom že dala Jindřiška sbírkám řád a přehlednost, že se často osobně zasloužila o jejich restaurování, ale připravila i řadu nezapomenutelných výstav, jednak v prostorách Národního muzea, ale i v zahraničí. Udělala pro popularizaci českého loutkářství neobyčejně mnoho. Vždy skromně bez patetických proklamací a prosazování osobního podílu. Ona připomínaná klenba životního oblouku v roce 2006 vytvořila padesátiletí od ukončení loutkářských studií. V témže roce jsme si připomínali, díky Jindřišce, stoleté výročí narození profesora dr. Erika Kolára. Na tuto událost se připravovala několik let. Tam pak do jedné z výstavních vitrín položila patero svazků Já se tam vrátím, které, stejně jako ji, provázely i další absolventy, kteří se tohoto okamžiku dožili. Výstava Erik Kolár a jeho svět loutek a expozice NM Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích, uzavřely putování Jindřišky Patkové-Marešové poněkud nečekaně a předčasně. Klenutý oblouk životní dráhy byl uzavřen a oba jeho póly vypovídají o stavbě, která byla zbudována s láskou k loutkářské profesi.

Loutkář 1/2007, s. 2–3.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.