Polehňa, Jiří: Tak ta 55. LCH stála zase za starou belu...

…a ještě k tomu se hned na začátku opozdil hlavní pořadatel. Inu, věru povzbuzující čtení, milý časopise. Halt můžeme si za to všichni. Zase jsme nenacvičili nic podle foršriftů, ale možná spíš srdcem a od srdce. Aspoň, že ta „Běžná hlava“ připomněla plodný začátek 80. let; inscenací, která v mnohých náznacích připomněla Baladu o Tristanovi a Isoldě… Jinak všechno průměr, podprůměr, běs a hrůza; tedy počasí bylo skvostné, stejně jako „Barokní opera“, „Minicirkús“ a „Jan za chrta dán“, což je tedy pravda. Ale co ten zmatek se vstupenkami, o tiskovinách, zcela matoucích, ani nemluvě? Porota neanalyzovala, účast na hodnocení taky nebyla stoprocentní. Navíc si dovolili některé kraje nepořádat krajské přehlídky a když, tak jen s minimální účastí. Měli bychom také vytlačit ty, o kterých si nejsme jisti, zda jsou čistí amatéři. Vždyť si dělají zadarmo reklamu. A co bylo to okno do tradic? Proč štrůdl, neštrůdloval? Semináře se prý povedly. Hurá. Vím, že je to tak trochu povrchní a tak několik vážnějších úvah. Napadá mě nejdřív přísloví: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ a poukazovat na chyby druhých a neuvažovat o svých, je velice jednoduché. Leda, že jsme přesvědčeni, že jsme vlastních chyb prosti.

Nikdo z nás odsouzených patrně neudělal schválně blbou inscenaci, aby si masochisticky vyslechl a posléze přečetl, jaký je kretén. Je nás už tak málo, že bychom se možná měli snažit spíš pochopit a podporovat, než odsoudit. Mám pocit a není moc příjemný, že za nějaký čas bude několik souborů, (případně jen jeden) tvořících skvostná a po všech stránkách vycizelovaná představení, rozumově dořešená, ale bez srdce. A ostatní si budou na domácích scénách hrát svoje představení a na ostatní věci, slušně řečeno, nebudou reflektovat, popřípadě se budou věnovat úplně něčemu jinému. Koníček, kterým jistě loutkové divadlo je, se nedá nařídit shora, to musí vyjít buďto z tradice, nebo z potřeby něco sdělit prostředky loutkovému divadlu vlastními.

Možná, milá redakce, by stálo za to, vyslat redaktora, aby napsal ještě jeden článek, který by byl třeba velmi podobný tomu, co jste vydali, ale možná z jiného, méně zaujatého, úhlu pohledu.

Mě, jako bývalého pořadatele, také rozčilují různé neprofesionality, ale myslím, že je lepší jít za oním chybujícím, než se zviditelňovat v tisku. Totéž si myslím o tom, že když se člověk musí divadlem živit, musí třeba jen podvědomě pohlížet na ostatní jako na potencionální konkurenci v branži.

Vím, že tato reflexe není ani zdaleka ucelená, chtěl jsem jen nakousnout problém, možná, že to vyšumí, možná, že se někdo zamyslí a bude-li to jen jeden čtenář, nebyla tato moje úvaha zbytečná.

Loutkář 6/2006, s. 290.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.