DUBEN
19. 4. 1956 Eva Jurůjová
Absolventka hudebně dramatického oddělení brněnské konzervatoře je v angažmá v brněnském Divadle Radost od roku 1979. Odehrála celou řadu princezen, pro které byla předurčena svým zjevem a hereckým typem. Zvládá několik hudebních nástrojů včetně basklarinetu a tak doplňuje současnou dramaturgickou linii divadla. Mezitím bez nostalgie a ráda vyměnila role princezen za role charakterní, jako např. v inscenaci Když jde kůzle otevřít nebo Hraní o Karkulce.
KVĚTEN
2. 5. 1926 Hurvínek
Rozhodně nejpopulárnější loutková postavička mnoha generací dětí, která svým humorem dovede vždy potěšit, humorem, který je i po osmdesáti letech svěží a stejně blízký dnešním dětem, jako byl dětem v době, kdy se s Josefem Skupou vydal do světa, kdy se prvně ozval z rozhlasu a gramofonových desek, nebo se objevil na stránkách řady knížek.
3. 5. 1956 Zdeněk Ševčík
Absolvent hudebně dramatického oddělení brněnské konzervatoře je v angažmá v brněnské Radosti od roku 1977 až doposud (kromě tří sezon v Šumperku. Od počátku je výraznou hereckou osobností: byl např. kouzelníkem Arnoštkem ve Vašíčkově inscenaci Vančurova Rozmarného léta, v roce 1985 získal cenu ČLF za znamenitou sólistickou práci v inscenaci Aby se děti divily podle knížky A. Mikulky a v režii P. Scherhaufera, hraje a zpívá listonoše Kolbabu, také Čapkova pejska. Šíře úkolů jen potvrzuje jeho postavení protagonisty.
9. 5. 1956 Kateřina Rakovčíková
V brněnském Divadle Radost je od roku 1981. Absolvovala hudebně dramatické oddělení brněnské konzervatoře. Přináší si do profese pěvecké i instrumentální dispozice, ale současně je znamenitou představitelkou dětské travesty, jako je Karafiátův Brouček, Budulínek, Kočička, Karkulka a jiné vděčné a u dětí oblíbené postavy.
30. 5. 1951 Šárka Kavanová
Již po absolutoriu loutkářské katedry složila slib věrnosti Malému divadlu v Českých Budějovicích, se kterým prožila a prožívá všechny peripetie, změny ředitelů i stylů umělecké prezentace. Stále si udržuje vysoký standard práce s loutkou, jakož i činoherní projev, tak často zapojovaný do jevištní praxe tohoto divadla. Svým neobyčejným temperamentem ovlivňuje i ostatní složky divadla, včetně dramaturgie a inscenační tvorby.
ČERVEN
1. 6. 1956 Tomáš Dvořák
Časté postesknutí, zejména starší generace loutkářů, že z našich divadel postupně mizí loutka, již řadu let vyvrací svoji inscenační tvorbou, ve které prezentuje jedinečnost loutky v moderní divadelní koncepci. Stačí si připomenout znamenitou inscenaci hry Ivy Peřinové Jeminkote, Psohlavci v Divadle Alfa, stejně jako v Naivním divadle v Liberci Alibabu a čtyřicet loupežníků, Alínu a i ve světě dnes již legendárního Bezhlavého rytíře téže autorky. Je dnes nejvýraznějším režisérem, který formuje nejenom soubor Divadla Alfa, ale jeho vliv je patrný i na dalších scénách, se kterými spolupracuje.
2. 6. 1951 Ivana Přibylová
Po absolvování dramaturgie na pražské DAMU pracovala v několika divadlech, až ji konkurzní řízení přivedlo do Českých Budějovic, kde se stala v devadesátých letech ředitelkou Malého divadla.
3. 6. 1941 Anděla Cisáriková
Po absolutoriu loutkářské katedry DAMU nastupuje v roce 1964 do brněnského Loutkového divadla Radost, aby svoji loutkohereckou kariéru ukončila v roce 1992. Byla od sedmdesátých let rozhodně nejvýraznější hereckou osobností a to nejenom brněnského loutkového divadla. Z těch nejzajímavějších rolí připomeňme Černavku ze Speranského Krásy Nevídané, Solveigu z Kracikovy inscenace Ibsenovy hry Peer Gynt, či titulní roli ve hře Miloše Vodičky Asagao.
3. 6. 1946 Zdeněk Peřina
Absolvent loutkářské katedry DAMU je posilou Naivního divadla v Liberci od roku 1968, kde hrál v 90 inscenacích. Do historie moderního českého loutkového divadla nesporně patří jeho Pantalon v Turandot ukrutnici, Azdak v inscenaci Kavkazský křídový kruh a Škrhola v Bezhlavém rytíři. V posledních letech také režíruje – v Naivním divadle Vánoce s Kulišákem (spolu s I. Peřinovou) a Čerti z Ještědu a v Divadla Alfa v Plzni Kouzelný prsten.
14. 6. 1936 Schmid Jan
Po absolutoriu Umělecko-průmyslové školy v Praze nastupuje jako šéf výpravy do někdejšího Severočeského loutkového divadla v Liberci, dnes Naivního divadla. S jeho příchodem se postupně proměňující tvář divadla výrazně definuje a jeho inscenace Poklad baby Mračenice z roku 1963, kterou také režíruje, ovlivní vývoj celého československého loutkářství. Je tvůrcem celé řady dalších loutkových inscenací, ale postupem času v jeho tvorbě převáží činnost Studia Y, které zakládá zprvu jako součást Naivního divadla, aby se později osamostatnilo a stalo se jednou výrazných scén moderní historie českého divadelnictví. Je nepominutelnou osobností českého divadla s bohatou tvorbou zahrnující nejen práci režijní, výtvarnou, ale i autorskou a pedagogickou.
ČERVENEC
17. 7. 1936 Václav Pivoňka
Byl u začátků Malého divadla, respektive Jihočeského loutkového divadla v Českých Budějovicích. Nadšený amatérský loutkář se vypracoval ve spolehlivého profesionála, který na tomto jevišti, kde působil do konce 80. let, odehrál bezpočet rolí.
22. 7. 1941 Ilda Pitrová-Pullmanová
Je absolventkou bratislavské ŠUP a scénografické větve katedry loutkářství DAMU. V roce 1963 nastoupila spolu s manželem Jiřím Pitrem do brněnské Radosti. V trvalém úvazku zůstali jen krátce, ale spolupráce pokračovala intenzivně v i v 70. a 80. letech. V současné době se věnuje zejména kostýmní tvorbě, tapiserii a také činnosti pedagogické.
SRPEN
8. 8. 1926 Miroslav Vomela
Dlouholetý člen Divadla S+H a jeden z nejvýraznějších představitelů vodičské podoby Spejbla. Patřil mezi členy legendární skupiny Salamandr, která oživila dlouholetou tradici tohoto divadla. Byl současně znamenitým komponistou, autorem scénické hudby u řady spejblovsko-hurvínkovských a salamandrovských inscenací.
20. 8. 1951 Václav Poul
Temperamentní herec, který po absolutoriu loutkářské katedry přichází do plzeňské Alfy. Je to období další výrazné proměny tohoto divadla, nástupu tří spolužáků z katedry: Tomáše Dvořáka, Blanky Luňákové a „Vendy“ Poula, s kterými nejprve spolupracuje Karel Makonj a následně zkušený Pavel Vašíček, který zejména dramaturgickou koncepcí určuje budoucí směr. Poul se objevuje v Makonjově broučkiádě podle Svatopluka Čecha, ve Vašíčkově režii Balady z hadrů, ve Smočkově Podivuhodném odpoledni doktora Zvonka Burkeho a Brdečkově Limonádovém Joeovi. Po působení v libereckém Naivním divadle (dodnes nezapomenutelnou je jeho interpretace všech postav v Polákově a Augustově Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém), slaví ještě výraznější úspěchy na scéně hradeckého DRAKU (Pinokio, z poslední doby Alenka zamilovaná, Hamlet, Jak si hrají tatínkové).
29. 8. 1931 Jiří Srnec
Je nepřehlédnutelnou osobností českého divadelnictví. V 50. letech vystudoval pražskou konzervatoř a na loutkářské katedře DAMU absolvoval obor režie. Již v době studií na katedře dovedl strhnout své spolužáky a inscenace Francouzské písničky, kterou vytvořili v jeho režii, se stala synonymem studentské odvahy a hledání. Na přelomu šedesátých let společně s manželskou dvojicí Hana a Josef Lamkovi, zakládá Černé divadlo. Po dvou sezonách se osamostatňuje a jeho soubor postupně získává na světové proslulosti. I dnes, kdy je Praha doslova přesycena epigonskými černodivadelními skupinami, jeho Černé divadlo udržuje vysoký umělecký standard.
ZÁŘÍ
4. 9. 1931 Libuše Palečková
V období existence studijní scény loutkářské katedry DAMU Loutka, patřila svojí inscenační tvorbou k velkým režisérským nadějím. Z té doby si připomínáme dvě inscenace hudebních děl Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější a Pierot a Kolombína. Stejně nadějný rozjezd měla po absolutoriu školy na scéně Sluníčko, pobočky ÚLD, se hrou J. Středy Pohádky pana Pohádky (1961). Po několika dalších inscenacích se však odmlčela a loutkovému divadlu se víc nevěnovala.
5. 9. 1936 Bohuslav Šulc
Člen Divadla S+H, který pamatuje éru J. Skupy a M. Kirschnera. Po pí J. Skupové postupně přebírá vedení Hurvínka a během let se stává jeho jedinečným interpretem. Všechny dětmi obdivované kousky a skopičinky tohoto hrdiny, které přešly do rejstříku následných interpretů, jsou výsledkem jeho jedinečných animačních schopností. Ty také uplatnil a dosud uplatňuje v sólistické tvorbě pódiové hry s loutkou, ve které získal i světovou proslulost. V současné době své loutkoherecké schopnosti předává i na pražské VOŠH.
14. 9. 1941 Věra Krajná
Absolventka VŠUP v Brně, působila v brněnské Radosti od roku 1961 do roku 1990. V divadle spolupracovala jako výtvarnice na inscenacích J. Jaroše, M. Matouška, V. Schildera a u celé řady dalších inscenací se podílela také na jejich výrobě.
Loutkář 3/2006, s. 98.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS