Středa, Jiří: Blahopřejeme

DUBEN

19. 4. 1956 Eva Jurůjová

Absolventka hudebně dramatického oddělení brněnské konzervatoře je v angažmá v brněnském Divadle Radost od roku 1979. Odehrála celou řadu princezen, pro které byla předurčena svým zjevem a hereckým typem. Zvládá několik hudebních nástrojů včetně basklarinetu a tak doplňuje současnou dramaturgickou linii divadla. Mezitím bez nostalgie a ráda vyměnila role princezen za role charakterní, jako např. v inscenaci Když jde kůzle otevřít nebo Hraní o Karkulce.

KVĚTEN

2. 5. 1926 Hurvínek

Rozhodně nejpopulárnější loutková postavička mnoha generací dětí, která svým humorem dovede vždy potěšit, humorem, který je i po osmdesáti letech svěží a stejně blízký dnešním dětem, jako byl dětem v době, kdy se s Josefem Skupou vydal do světa, kdy se prvně ozval z rozhlasu a gramofonových desek, nebo se objevil na stránkách řady knížek.

3. 5. 1956 Zdeněk Ševčík

Absolvent hudebně dramatického oddělení brněnské konzervatoře je v angažmá v brněnské Radosti od roku 1977 až doposud (kromě tří sezon v Šumperku. Od počátku je výraznou hereckou osobností: byl např. kouzelníkem Arnoštkem ve Vašíčkově inscenaci Vančurova Rozmarného léta, v roce 1985 získal cenu ČLF za znamenitou sólistickou práci v inscenaci Aby se děti divily podle knížky A. Mikulky a v režii P. Scherhaufera, hraje a zpívá listonoše Kolbabu, také Čapkova pejska. Šíře úkolů jen potvrzuje jeho postavení protagonisty.

9. 5. 1956 Kateřina Rakovčíková

V brněnském Divadle Radost je od roku 1981. Absolvovala hudebně dramatické oddělení brněnské konzervatoře. Přináší si do profese pěvecké i instrumentální dispozice, ale současně je znamenitou představitelkou dětské travesty, jako je Karafiátův Brouček, Budulínek, Kočička, Karkulka a jiné vděčné a u dětí oblíbené postavy.

30. 5. 1951 Šárka Kavanová

Již po absolutoriu loutkářské katedry složila slib věrnosti Malému divadlu v Českých Budějovicích, se kterým prožila a prožívá všechny peripetie, změny ředitelů i stylů umělecké prezentace. Stále si udržuje vysoký standard práce s loutkou, jakož i činoherní projev, tak často zapojovaný do jevištní praxe tohoto divadla. Svým neobyčejným temperamentem ovlivňuje i ostatní složky divadla, včetně dramaturgie a inscenační tvorby.

ČERVEN

1. 6. 1956 Tomáš Dvořák

Časté postesknutí, zejména starší generace loutkářů, že z našich divadel postupně mizí loutka, již řadu let vyvrací svoji inscenační tvorbou, ve které prezentuje jedinečnost loutky v moderní divadelní koncepci. Stačí si připomenout znamenitou inscenaci hry Ivy Peřinové Jeminkote, Psohlavci v Divadle Alfa, stejně jako v Naivním divadle v Liberci Alibabu a čtyřicet loupežníků, Alínu a i ve světě dnes již legendárního Bezhlavého rytíře téže autorky. Je dnes nejvýraznějším režisérem, který formuje nejenom soubor Divadla Alfa, ale jeho vliv je patrný i na dalších scénách, se kterými spolupracuje.

2. 6. 1951 Ivana Přibylová

Po absolvování dramaturgie na pražské DAMU pracovala v několika divadlech, až ji konkurzní řízení přivedlo do Českých Budějovic, kde se stala v devadesátých letech ředitelkou Malého divadla.

3. 6. 1941 Anděla Cisáriková

Po absolutoriu loutkářské katedry DAMU nastupuje v roce 1964 do brněnského Loutkového divadla Radost, aby svoji loutkohereckou kariéru ukončila v roce 1992. Byla od sedmdesátých let rozhodně nejvýraznější hereckou osobností a to nejenom brněnského loutkového divadla. Z těch nejzajímavějších rolí připomeňme Černavku ze Speranského Krásy Nevídané, Solveigu z Kracikovy inscenace Ibsenovy hry Peer Gynt, či titulní roli ve hře Miloše Vodičky Asagao.

3. 6. 1946 Zdeněk Peřina

Absolvent loutkářské katedry DAMU je posilou Naivního divadla v Liberci od roku 1968, kde hrál v 90 inscenacích. Do historie moderního českého loutkového divadla nesporně patří jeho Pantalon v Turandot ukrutnici, Azdak v inscenaci Kavkazský křídový kruh a Škrhola v Bezhlavém rytíři. V posledních letech také režíruje – v Naivním divadle Vánoce s Kulišákem (spolu s I. Peřinovou) a Čerti z Ještědu a v Divadla Alfa v Plzni Kouzelný prsten.

14. 6. 1936 Schmid Jan

Po absolutoriu Umělecko-průmyslové školy v Praze nastupuje jako šéf výpravy do někdejšího Severočeského loutkového divadla v Liberci, dnes Naivního divadla. S jeho příchodem se postupně proměňující tvář divadla výrazně definuje a jeho inscenace Poklad baby Mračenice z roku 1963, kterou také režíruje, ovlivní vývoj celého československého loutkářství. Je tvůrcem celé řady dalších loutkových inscenací, ale postupem času v jeho tvorbě převáží činnost Studia Y, které zakládá zprvu jako součást Naivního divadla, aby se později osamostatnilo a stalo se jednou výrazných scén moderní historie českého divadelnictví. Je nepominutelnou osobností českého divadla s bohatou tvorbou zahrnující nejen práci režijní, výtvarnou, ale i autorskou a pedagogickou.

ČERVENEC

17. 7. 1936 Václav Pivoňka

Byl u začátků Malého divadla, respektive Jihočeského loutkového divadla v Českých Budějovicích. Nadšený amatérský loutkář se vypracoval ve spolehlivého profesionála, který na tomto jevišti, kde působil do konce 80. let, odehrál bezpočet rolí.

22. 7. 1941 Ilda Pitrová-Pullmanová

Je absolventkou bratislavské ŠUP a scénografické větve katedry loutkářství DAMU. V roce 1963 nastoupila spolu s manželem Jiřím Pitrem do brněnské Radosti. V trvalém úvazku zůstali jen krátce, ale spolupráce pokračovala intenzivně v i v 70. a 80. letech. V současné době se věnuje zejména kostýmní tvorbě, tapiserii a také činnosti pedagogické.

SRPEN

8. 8. 1926 Miroslav Vomela

Dlouholetý člen Divadla S+H a jeden z nejvýraznějších představitelů vodičské podoby Spejbla. Patřil mezi členy legendární skupiny Salamandr, která oživila dlouholetou tradici tohoto divadla. Byl současně znamenitým komponistou, autorem scénické hudby u řady spejblovsko-hurvínkovských a salamandrovských inscenací.

20. 8. 1951 Václav Poul

Temperamentní herec, který po absolutoriu loutkářské katedry přichází do plzeňské Alfy. Je to období další výrazné proměny tohoto divadla, nástupu tří spolužáků z katedry: Tomáše Dvořáka, Blanky Luňákové a „Vendy“ Poula, s kterými nejprve spolupracuje Karel Makonj a následně zkušený Pavel Vašíček, který zejména dramaturgickou koncepcí určuje budoucí směr. Poul se objevuje v Makonjově broučkiádě podle Svatopluka Čecha, ve Vašíčkově režii Balady z hadrů, ve Smočkově Podivuhodném odpoledni doktora Zvonka Burkeho a Brdečkově Limonádovém Joeovi. Po působení v libereckém Naivním divadle (dodnes nezapomenutelnou je jeho interpretace všech postav v Polákově a Augustově Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém), slaví ještě výraznější úspěchy na scéně hradeckého DRAKU (Pinokio, z poslední doby Alenka zamilovaná, Hamlet, Jak si hrají tatínkové).

29. 8. 1931 Jiří Srnec

Je nepřehlédnutelnou osobností českého divadelnictví. V 50. letech vystudoval pražskou konzervatoř a na loutkářské katedře DAMU absolvoval obor režie. Již v době studií na katedře dovedl strhnout své spolužáky a inscenace Francouzské písničky, kterou vytvořili v jeho režii, se stala synonymem studentské odvahy a hledání. Na přelomu šedesátých let společně s manželskou dvojicí Hana a Josef Lamkovi, zakládá Černé divadlo. Po dvou sezonách se osamostatňuje a jeho soubor postupně získává na světové proslulosti. I dnes, kdy je Praha doslova přesycena epigonskými černodivadelními skupinami, jeho Černé divadlo udržuje vysoký umělecký standard.

ZÁŘÍ

4. 9. 1931 Libuše Palečková

V období existence studijní scény loutkářské katedry DAMU Loutka, patřila svojí inscenační tvorbou k velkým režisérským nadějím. Z té doby si připomínáme dvě inscenace hudebních děl Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější a Pierot a Kolombína. Stejně nadějný rozjezd měla po absolutoriu školy na scéně Sluníčko, pobočky ÚLD, se hrou J. Středy Pohádky pana Pohádky (1961). Po několika dalších inscenacích se však odmlčela a loutkovému divadlu se víc nevěnovala.

5. 9. 1936 Bohuslav Šulc

Člen Divadla S+H, který pamatuje éru J. Skupy a M. Kirschnera. Po pí J. Skupové postupně přebírá vedení Hurvínka a během let se stává jeho jedinečným interpretem. Všechny dětmi obdivované kousky a skopičinky tohoto hrdiny, které přešly do rejstříku následných interpretů, jsou výsledkem jeho jedinečných animačních schopností. Ty také uplatnil a dosud uplatňuje v sólistické tvorbě pódiové hry s loutkou, ve které získal i světovou proslulost. V současné době své loutkoherecké schopnosti předává i na pražské VOŠH.

14. 9. 1941 Věra Krajná

Absolventka VŠUP v Brně, působila v brněnské Radosti od roku 1961 do roku 1990. V divadle spolupracovala jako výtvarnice na inscenacích J. Jaroše, M. Matouška, V. Schildera a u celé řady dalších inscenací se podílela také na jejich výrobě.

Loutkář 3/2006, s. 98.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.