Vojíková, Sylvie: Divadlo pro diváka s duší dítěte

V roce 2014 získalo českobudějovické Malé divadlo (čtvrtý soubor Jihočeského divadla) nové vedení – uměleckým šéfem se stal Petr Hašek a kmenovým režisérem Janek Lesák. Oba jsou absolventi KALD DAMU a v Malém divadle fungují v dokonalé symbióze. Do letošní sezóny vstoupili s mottem “I pro malého diváka se dá dělat velké divadlo”. Jsou pohlceni smrští originálních nápadů a projektů, které nechávají ožívat a pro které se mnohdy v budově kamenného divadla nenajde prostor, a tak obsazují nejrůznější zákoutí města. Vydávají se hledat napříč divadelními žánry, propojují zdánlivě neslučitelné. Poznávací znamení: rádi si hrají.

Kde jste se potkali a jak jste se ocitli v tandemu v Malém divadle?

PH: Potkali jsme se na DAMU, kde byl Janek v druhém ročníku. Tehdy jsem s Matijou Solcem dělal v Kuksu pro studenty DAMU workshop loutkového divadla. Pak jsme ztratili kontakt, a když mi bylo nabídnuto šéfovské místo v Malém divadle, nechtěl jsem to zpočátku přijmout vzhledem k tomu, že mám ještě soubor Geisslerů. Jediná možnost byla práce v tandemu. Zafungovala nějaká intuice, že mě hned napadl Janek, věděl jsem, že bychom se dobře doplňovali: já mám rád klasičtější styly, hodně sahám do minulosti a Janek má rád současné příběhy a přístupy k divadlu. A zejména nás spojuje hra a autorský přístup k jakékoli látce. Navíc byl Janek čerstvě po škole, tedy plný energie.

JL: Já jsem v době, kdy mě Petr oslovil, měl za sebou první režii mimo školu a připadal jsem si jako Alenka v říši divů, když jsem poprvé zažil, že se po premiéře poplácají lidé po ramenech a rozejdou se každý jiným směrem. To jsem nechápal. Říkal jsem si, že takhle to teď bude pořád a vůbec mi to nedávalo smysl. Rychle mi došlo, že chci s někým tvořit kontinuálně.

PH: To, proč jsme přijali nabídku do Budějovic, je právě možnost tvořit kontinuálně a budovat fungující tým lidí, což autorské divadlo vyžaduje, aby herci s naší poetikou šli a rozuměli jsme si vzájemně.

Měli jste v té době už nějaké zkušenosti s divadlem pro děti?

PH: Já jsem z Kroftova ročníku, a ten do nás na škole vtloukal, že divadlo pro děti je základ, a to musíme umět. Mám rád hravou formu divadla, což divák s duší dítěte hodně ocení. Jinak úplně nerozlišuji, jestli dělám pro dětského nebo dospělého diváka, vždy se u toho chci bavit.

JL: Já se přiznám, že to nedělám pro děti, ale pro sebe. A ukázalo se, že to mentalitě dětského diváka poměrně odpovídá.

S jakými plány a vizemi jste přicházeli do Malého divadla?

JL: Udělat tady z toho super divadlo. Měli jsme pocit, že nám na začátku nikdo nevěřil.

PH: První, co jsme si s Jankem vytyčili, bylo zvýšit Malému divadlu sebevědomí. Proto jsme rozhodli dělat inscenace i mimo budovu divadla, připravili jsme plenérovou inscenaci Quijote! nebo site specific Autobuď. A teď jsme ve fázi, kdy máme zdravé sebevědomí, chceme se seznamovat, kamarádit, získávat kontakty napříč republikou a nejen jí, komunikovat, vyměňovat si zkušenosti. Jsme součástí velkého mezinárodního projektu Platform Shift+, který se zaměřuje na výzkum divadla pro teenagery a založili jsme projekt Trojčtení, kde představujeme současné zahraniční texty pro mladé publikum. Chceme nabídnout repertoár pro všechny dětské věkové skupiny včetně teenagerů, na které jsme se teď zaměřili, protože pro ně se tu dříve příliš nehrálo. A i nadále chceme připravovat inscenace mimo budovu divadla.

JL: Už jsme si zlegalizovali, že poslední premiéra sezóny bude vždy v plenéru.

Jaký titul chystáte pro tuto sezónu?

JL: Letos to bude spjaté s Platfomou. Před rokem jsme začali spolupracovat se skupinou studentů z budějovického Gymnázia Česká, kteří dostali jednoduché zadání: vymyslete si divadelní projekt svých snů a my vám ho zrealizujeme. Ze strany studentů přišlo přání zabývat se příběhy obyčejných, náhodných lidí – Budějovičáků – a sestavit to z jejich zpovědí. Taková platforma existuje mimo divadlo jako facebooková stránka “Humans of” a název města. Ta spočívá v tom, že fotograf potkává náhodné lidi, vyfotí je, chvíli si s nimi povídá a pak jejich příběhy umístí na Facebook. Studenti začali sbírat materiál na Sokolském ostrově v centru Budějovic, který si vytyčili za své teritorium. Nakonec vznikne jednorázová akce s názvem Humans of Sokolák, takové sociologické divadlo, které bude zahajovat letošní Majáles, a na Sokolském ostrově bude 100 účinkujících – obyvatel Budějovic. Pokusíme se zdivadelnit město.

Jak máte v divadle rozdělené kompetence?

PH: Jsme tandem vedení divadla. Domlouváme se na sezóně a týmu lidí, ale inscenace si tvoříme sami. Původně jsme plánovali, že si budeme vzájemně dramaturgovat inscenace, ale to nejde skloubit s provozem.

Kam plánujete Malé divadlo dál nasměrovat?

PH: V letošní sezóně ještě připravujeme k 700. výročí našeho “největšího Čecha” inscenaci o Karlu IV. Vytvoříme manuál pro dobrého vladaře s podtitulem “Na hlavě státu záleží”, abychom dětem ukázali kvalitního panovníka. V příští sezóně se rýsuje další mezinárodní projekt. Plánujeme využít potenciál všech souborů Jihočeského divadla, což jsme naznačili při Frankensteinovi zapojením členů opery a baletu a v projektu Autobuď, kde jsme zapojili činohru a balet. Propojení souborů uskutečníme v rámci původního autorského rodinného muzikálu, to je můj sen, který teď získává jasnější kontury. V příští sezóně budeme pokračovat ve Trojčtení. Spojili jsme se s Dilií, která vyhlásila překladatelskou dílnu s tématem současná hra pro děti, oslovujeme divadla, která se na tom s námi budou podílet.

JL: Další krok je pozvat do Malého divadla skvělé lidi – tvůrce a herce – a dopřát mu nové impulzy. A dostat Malé divadlo na mapu českého divadelního světa.

Jak se bude v dalších sezónách profilovat dramaturgie?

PH: Rýsují se dvě linie: svévolné zacházení s klasikou a původní autorské hry, ať už se vážou k regionu nebo tematicky k věkové skupině. Rozhodli jsme se, že nebudeme striktní a pokud budeme chtít změny v dramaturgickém plánu, tak je uděláme podle toho, co nás momentálně bude zajímat. Nechceme plánovat příliš dopředu, divadlo musí být živé. I když jsme v kamenném divadle, cítíme se tu svobodně. Sice s divadlem nakládáme poněkud svévolně, hrajeme si, experimentujeme, ale zodpovídáme se divákům a jejich zájem naznačuje, že jsme zvolili správnou cestu.

Kolik prostoru necháváte hercům při procesu zkoušení?

PH: Jsem zvyklý naslouchat hercům a požaduji, aby sami přicházeli s podněty. Na počátku představím svůj koncept, vytyčím hrací hřiště a mám rád, když se tam herci pohybují svobodně. Teď zkoušíme inscenaci o Karlu IV., je to technicky náročné, jsme hodně omezeni tím, že řada věcí musela být vymyšlena dopředu, ale nemáme pevně daný text, herci si můžou improvizovat. Razím politiku, že herec je nakonec ten, který to předává divákovi, a jeho zainteresovanost je rozhodující. Dává představení úplně jinou energii, když se spolupodílí na tvorbě, než když mu to režisér nalinkuje. To je potom “loutkové divadlo” v pejorativním slova smyslu, a já mám rád živé divadlo. Herci to musí vzít za své.

JL: Cítím se v Malém divadle jako doma od chvíle, kdy jsme začali dělat Filmmakery. Dva měsíce před tím jsme změnili dramaturgický plán a nebylo připraveno vůbec nic. Na první zkoušce jsem se herců zeptal, co by rádi dělali a vzali jsme si téma filmu na divadle. Byl to časově obrovský šrumec, ale už jsme měli odvahu to zkusit a věřili si. I když občas režíruji jinde, nikde necítím takovou volnost jako tady.

Jaký máte vztah k loutkám a kdy je používáte?

PH: Nejsme “echtovní” loutkáři. Loutkové divadlo vnímáme v nejširším slova smyslu. Primárně si zvolíme titul, pak se bavíme o formě.

JL: Někdy zjistíme, že k tomu potřebujeme loutku, jindy autobus. Peťa má sklony loutky využívat daleko víc, má rád hravé věci. Já mám tendenci si vymyslet autobus a pak řeším, co s ním. Ale loni jsme si vysnili loutkovou věc s loutkou v životní velikosti a z toho jsme s Tomsou Legierskim, s kterým jsme to režírovali, do pěti minut odvodili, že by se k tomu hodil Frankenstein. Loutka má 1,8 metru a scénograf Honza Brejcha ji dělal asi rok.

Máte divadelní sny?

JL: Já chci režírovat zahájení olympiády.

PH: Baví mě hudební divadlo, láká mě opera a mám vysněného Čechova s maňásky.

JL: To jsme vymysleli pro první sezónu, ale přišlo nám to na začátek jako příliš přehnané.

(Rozšířená verze rozhovoru je zveřejněna na www.loutkar.eu.)

Theatre for All Who Have the Soul of a Child

The art director of Malé divadlo (Small Theatre) in České Budějovice Petr Hašek and its core theatre director Janek Lesák talk about their concept, their collaboration and their future plans. In the interview, the two directors talk about the specifics of their approach to actors, their mutual differences and their vision of dramaturgy. Last but not least, they mention their intention to “get Malé divadlo on the map of the Czech theatre world” and briefly outline how they want to achieve that.

Loutkář 1/2016, p. 52–53.