Loutkar.online

Žatecká Vojíková, Silvie: Boží oslavenec na nebeské párty

Ježíšek je na světě už 2016 let, ale nikdy nezažil svou narozeninovou oslavu, protože vždycky musel plnit pracovní povinnosti. Letos se však rozhodne stihnout obojí. Z tohoto námětu vycházejí režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslová ve své nejnovější inscenaci Ježíšek Superstar v Malém divadle.

Oslava pro Ježíška (Bartoloměj Veselý), kterou chystají rockersky stylizovaný anděl (Petr Hubík) a Wolfi Amadeus Mozart (Martin Dobíšek), má mít podobu velkolepého koncertu, který je situován na “stage” skrytou za modrou oponou s obláčky. Koncert je přerušován pravidelnými příchody bílého anděla (Denisa Posekaná) a telefonáty vševědoucího Pána Boha, kteří se starají o to, aby Vánoce proběhly tak, jak lidé očekávají – včas a se správnou atmosférou, štědrovečerními dárky i sněhovou nadílkou. A kvůli neuváženému koncertování hrozí zpoždění Vánoc. Na žádost Boha se všem aktérům zabavují dostupné hudební nástroje a klavír je uzamčen mohutným zámkem. Oslavenec ani jeho přátelé však nechtějí historicky první ježíškovskou narozeninovou párty předčasně ukončit, a tak hledají varianty, co by mohli rozeznít a ozvučit…

Iniciátoři této párty představují protichůdné typy: anděl v černé ocvočkované kožené bundě s nápisem Angel a malými motorkářskými křidélky je dobrácký pohodář, zatímco Mozart v klasicistním obleku a bílé paruce uplatňuje distingované chování, vyumělkovaná gesta, preciznost a lehkou sebezahleděnost. Oba navíc protežují hudbu odlišných historických etap, ale postupně dokážou nalézt společnou notu, a to už při nacvičování narozeninové uvítací písničky. Ačkoli se Wolfi nechává unášet na evergreenech své doby a Angel na elektrické kytaře prosazuje rock, výsledný útvar v dokonalé symbióze propojuje skladby Mozarta i Queenů.

Ježíšek v dlouhém bílém hábitu přepásaném červenou šerpou připomíná odrostlého teenagera. Chvílemi je bezradný a trucující, ale po většinu času si šťastně užívá svou jedinečnou narozeninovou párty. Všechny tři aktéry spojuje nadšení a radost ze zvuků, tónů a nečekaných objevů, které má na svědomí jejich fantazie. Dokážou si zkrátka bezstarostně hrát jako malí, a navíc vystupují jako perfektně sehrané trio – hudebně i herecky. Společně zahrají parafrázi semaforského songu Marnivá sestřenice o slečně, jež měla duši plnou hříchu, protože nevěřila na Ježíška a spasila ji právě víra v něj. Pokračují písní o zázračném vzkříšení Lazara (s ozvuky pravé americké country i známých recitativů: “Já nevim, kde se to v člověku bere, ta touha, která ho nutí strkat nos do věcí, do kterých mu nic není…”) se závěrečným poselstvím o tom, že každý má svůj úkol a cíl a pro splnění úkolu nemusí používat triky. Ježíšek skromně dodá, že umí jen to, co ho naučil jeho táta.

Koncert se slibně rozjíždí, ale hudebníci jsou připraveni o své nástroje. Tento boží zásah ale nakonec neznamená žádný problém. Ježíšek náhodou objeví jednu ze svých mimořádných schopností: dokáže vyluzovat zvuky na anténu od rádia pouhým přiblížením své ruky. A tak se rodí křehce znějící skladba pro rádio a uzamčený klavír, od kterého Wolfi odmontoval zadní desku, a tudíž může hrát přímo na kladívka v jeho útrobách, při čemž pedály obsluhuje z druhé strany Angel. Další zázrak Ježíšek provede, když promění děti v hudební nástroje. Stačí, aby držely kabely od zesilovačů a dotýkaly se rukou o Ježíškovu dlaň. Pak ústřední trojice učiní nástroje ze sebe samých: luskají, dupají, stepují, zkoušejí, jak se tlesknutím rozezní rozličné části těla, a na světě je velmi rytmický útvar. Důmyslným systémem přemisťování a pečlivou souhrou rozezní i plastové roury “boomwhackers”. Další hudební experiment uskutečňuje Angel: jedná se o proměnu mrkve v dechový nástroj. Jeho výroba probíhá přímo před diváky a Wolfi ji komentuje stylem fascinovaného moderátora pořadu pro kutily. Provrtaná mrkev s otvory, doplněná nátrubkem, zní překvapivě zajímavě. S dětskými hudebními nástroji v miniaturním provedení je vyprodukována píseň o tom, jak byl Ježíšek miminko. Zázrak zrození, ale i celá Ježíškova osobnost a jeho skutky jsou pojaty příjemně civilně.

K vrcholům koncertu patří hra na obří soustavu plastových trubek, připomínající varhany, kterou rozeznívají speciální pálky. Jedná se tedy – stejně jako v předchozích výstupech – o hudbu pro potěchu oka i ucha. Ve skladbě se plynule prolínají úryvky lidových písní, Offenbachova kankánu, Smetanovy Vltavy, Bizetovy Carmen, Beethovenovy Osudové, vánoční koledy i pop music. Při závěrečné skladbě už Ježíšek svědomitě “nasněžuje” (na glóbus, umístěný pod zapnutým větrákem, hází hrsti umělého sněhu), zatímco zní Tichá noc – tentokrát se hraje na obří kříž z pódia, na jehož zadní stranu jsou natažené struny.

Stejně jako je ze stěny sundán kříž a proměněn v kytaru, i Ježíšek je v českobudějovické inscenaci sejmut z nedosažitelného obláčku – má nadpřirozené schopnosti, ale zároveň je veskrze lidský díky svým přáním, spontánnosti a chuti užít si legraci a ryze pozemské radovánky. A tak se v Lesákově inscenaci vzájemně prolínají křesťanské prvky s tím, co je bytostně lidské. Ani zdejší andělská bytost, zachumlaná v bílé záplavě volánků, krajek a načančaných křídel, neoplývá dokonalostí (zasekává se i s náručí dárků tam u nebeských bran, postěžuje si, že Vánoce jsou peklo, nestíhá, smutní a je nadpozemsky šťastná, když dostane rok dovolené, kterou může strávit na zemi). Text, v němž nechybí humor a slovní hříčky jakoby mimoděk odkazuje k tomu, nakolik je křesťanská tematika prostoupena v nejrůznějších pozdravech, zvoláních a označeních (např. boží ve smyslu úchvatný) užívaných, aniž by se uvažovalo o jejich původním významu. Navíc je scénář nenásilně prostoupen řadou detailů z Ježíškova života, záleží jen na divákově vnímavosti a pozornosti.

Scénografie Terezy Vašíčkové se vyznačuje kýčovitou výzdobou (vatou obalené jednotlivé doplňky na scéně, velký dřevěný kříž umístěný uprostřed blikajících žárovek) a odpovídá tak podobě, kterou v dnešní době Vánocům propůjčujeme. Kýč je dovršen v okamžiku, kdy si Ježíšek v samém závěru zapne zářící světýlko na své látkové ozdobě ve tvaru srdce ve snaze přiblížit se dnešním trendům.

Lesákova inscenace se zaměřuje na hudební experimenty a využití originálních nástrojů, prolínání hudebních žánrů a rozličné muzikantské “frajeřinky” (např. čtyřruční hra na kytaru, doprovázená hrou na kazoo, během níž si interpreti vyfotí selfie). Hudební rozvernost, hravost a celková inscenační nápaditost, která postupně graduje, baví a okouzluje publikum všech věkových kategorií. Zároveň ježíškovská inscenace předává nenápadný vzkaz: když stihne boží syn oslavit své narozeniny a zároveň hmotně zabezpečit a zařídit Vánoce, mohly by se lidské bytosti pokusit ho napodobit a slavit s ním.

Malé divadlo České Budějovice

Janek Lesák a Natálie Preslová: Ježíšek Superstar

Režie: Janek Lesák, dramaturgie: Natálie Preslová, výprava: Tereza Vašíčková, hudba: Jan Čtvrtník, texty písní: Jan Šotkovský

Psáno z premiéry 22. 10. 2016.

Loutkář 4/2016, p. 62–63.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.