Lešková Dolenská, Kateřina: Editorial

Vážení a milí čtenáři,tímto číslem sice lehce odbočíme z nastaveného kurzu hledání průsečíků mezi oblastí výtvarného umění a loutkovým divadlem, ale je to odbočka rozhodně užitečná – do obou uměn totiž začalo počátkem 20. století silně zasahovat nové médium, které si začalo tak trochu nárokovat jejich pozornost, diváky a prostor. Byl to samozřejmě film a v tematickém bloku se budeme zabývat nejen jeho genezí od neprimitivnějších veřejně předváděných optických triků, ale i jeho střety s loutkáři a dnešní inspirativní koexistencí filmu a divadla. V čísle nezapomínáme ani na nevlastní sestru filmu fotografii– poněkud méně efektní médium, nicméně (nejen) pro poznání divadelní minulosti velmi důležité. A pokud bude řeč o loutkách a filmu, rozhodně nesmí v čísle chybět titán české i světové animace Jan Švankmajer. Jeho faustovské zástoje můžete v tomto čísle porovnat s hodnocením letošní faustovské epidemie. Koho by napadlo, že v roce 2018 vzniknou v českém divadle hned tři varianty tohoto nejklasičtějšího loutkářského tématu! Hlavní náplní čísla jsou, tak jako každý rok, loutkářské festivaly, kde se konfrontují a zároveňvzájemně inspirují špičky domácí divadelní scény, jak té profesionální, tak amatérské. Jejich návštěvník si kromě intenzivní smršti divadelních zážitků odváží domůi řadu otázek. Tak například letošní Skupova Plzeň úplně postavila na hlavu tvrzení, že na DAMU zemřely loutky na úbytě. Ve festivalovém programu totiž naopak práce posluchačůa čerstvých absolventůKALD patřily suverénně k tomu nejlepšímu (a zároveň nejenergičtějšímu a dlužno doplnit, že i nejzábavnějšímu), ať už mám na mysli Tisíc tuctů v režii Jakuba Maksymova nebo černočernou, o aktuální politicko-společenské komentáře doplňovanou grotesku Goonsouboru IDDQ (trojice Kranich–Týmal–Strýček). Loutkové divadlo žije a má sympatizanty i mezi nejmladší loutkářskou generací, vážení! Toto, uznávám, spíše teoreticky orientované číslo příště odlehčíme náhledem do světa současné výtvarné scény, bizarních nápadů, chodících stromů a bezuzdné hravosti, která loutkáře s výtvarnými umělci propojuje. Přeji vám příjemné a inspirativní čtení

Kateřina Lešková Dolenská

Loutkář 3/2018, p. 1.