Drtina, Michal: Inspirativní regionální přehlídky

Loutkářská Chrudim je jedním z nejstarších amatérských loutkářských festivalů na světě. Stala se setkáním loutkářů, místem konfrontace různých přístupů a postupů, příležitostí ke vzdělávání. Pravidelně jsou do programu zvány profesionální loutkářské soubory jako součást dalšího programu a profesionální loutkáři jako vedoucí dílen a seminářů. Festival je koncipován jako laboratoř, z níž čerpají inspiraci amatérští i profesionální tvůrci.

Hlavní program tvoří amatérské soubory, které jsou vybírány na základě nominací porot krajských přehlídek a výběrem z doporučených inscenací programovou radou festivalu. V letošním roce se takových přehlídek uskutečnilo jedenáct, dvě v Praze, po jedné v Turnově, Plzni, Strakonicích, Svitavách, Hradci Králové, Lounech, Brně, Opavě a Třebíči. O zařazení do programu Loutkářské Chrudimi se na nich ucházelo 78 amatérských souborů. Jaké tedy byly krajské postupové přehlídky v roce 2018?

Letos jsem zhlédl program čtyř z nich. Víc se bohužel stihnout nedá, protože všech jedenáct přehlídek se koná v průběhu pěti víkendů od konce března do konce dubna a z toho jeden víkend jsou Velikonoce. Ale pro jakýsi přehled o tom, jak jednotlivé soubory tvoří, je to dobré.

Vyleštěný Turnovský drahokam

Standardně dobrou úroveň měla turnovská přehlídka. Jelikož bývá první a většinou se nekryje s jinými přehlídkami, jezdím sem pravidelně již několikátý rok. Mohu tedy mít radost z toho, když vidím, jak se některé soubory zlepšují. Abych byl konkrétní: potěšil mne například soubor Šíro z Lázní Bělohrad, který přivezl inscenaci Co viděly vlaštovky. Problémů měla inscenace mnoho, ale soubor se ukáznil a stále se zdokonaluje v loutkoherectví i ve vytváření atmosféry jednotlivých situací. Taktéž na hercích Divadla Na kliku z Liberce bylo vidět, že o připravovaných inscenacích přemýšlejí na základě nových zkušeností ze seminářů a dílen, na které pravidelně jezdí. Věra Motyčková a Matěj Bereckei si vybrali ke své úpravě pohádku O kohoutkovi a slepičce a k ocenění byla nejen hra protagonistů, ale i režijní nápady, a především kolo “skládačka”, které tvořilo velmi zajímavě využitý scénický prvek.

Dobrou úroveň si udržují soubory ze základních uměleckých škol, ať je to Chlumec nad Cidlinou, nebo ZUŠ Turnov, a již několik let je stálicí této přehlídky Ruda Hancvencl z jabloneckého Vozichetu, který každoročně překvapuje tématy, jež si pro své one man show s písničkami vybírá. Tentokrát originálně zpracoval části Bible a uvedl inscenaci Bůhví, jak to bylo. Vlastně je skvělé, jak Ruda o svých autorských textech přemýšlí. Po právu sklízí úspěch i mezi loutkářskými profesionály. Loni hrál s úspěchem v doprovodném programu na Mateřince a na Spectaculu Interesse, letos na Skupově Plzni.

Středočeské klání – odklon od tradice

Abych ale řekl pravdu, měl jsem letos největší radost na přehlídce středočeských loutkářů v Kobylisích, kde vystupují zejména tradiční soubory jako například Tradiční loutkové divadlo Zvoneček, Javajka Neratovice, Loutkové divadlo Jiskra z Prahy nebo Loutkářský spolek Před Branou z Rakovníka. Právě na tomto souboru je vidět velký pokrok, především zásluhou režiséra, herce a muzikanta Zdeňka Turka. Uvedli zde pohádku Kašpárek a čerti na lidové motivy, kterou režisér doplnil o činoherní rámec a k níž napsal texty písniček. K vidění tak byla herecky i loutkově dobře odvedená pohádka, bohužel mimo soutěžní program. Celý festival by však mohl nést podtitul Festival Jakuba Hojky. Tento mladík zde figuroval v roli režiséra nebo protagonisty hned ve čtyřech inscenacích. V současné době vytváří inscenace pro mateřskou Ilegumovu divadelní společnosti, ale spolupracuje i se Zvonečkem a s Jiskrou a vliv jeho divadelního myšlení je u těchto souborů znatelný. Především Jiskra opustila po dlouhých letech loutkářskou lávku, hry Petra Slunečka i oddělenou interpretaci a vydala se novým směrem pod autorskou a režijní taktovkou právě Jakuba Hojky. Jejich inscenace Popelka byla z mého pohledu pro tento soubor krokem správným směrem, třebaže jsem nesouzněl s autorskou úpravou pohádky, ve které je spíše akcentován vzhled Popelky než její vlídnost a dar schopnosti odpuštění. Inscenace také degraduje pojetí kouzelné kmotřičky. To však nemění nic na tom, že mne směřování souboru velice potěšilo a slibná je i chuť a energie, kterou do své tvorby vkládá Jakub Hojka. Pokud dokáže ve svých autorských projektech zkrotit přemíru nápadů, které z něj doslova srší, a začne je využívat ku prospěchu tematického sdělení, můžeme se od něj ještě dočkat velmi zajímavých projektů. Ostatně inscenace Malenka, kterou v Kobylisích uvedl, k tomu má na rozdíl od Pražských pověstí výrazně nakročeno.

Překvapením přehlídky bylo Divadlo Na Háčku, za kterým se skrývají učitelka Jitka Míčková a lektorka Barbora Hrnečková (Kolářová). Představily se s vlastní dramatizací knihy Wolfa Erlbrucha Medvědiv pod názvem Jarní medvědiny. Dobrá literární předloha není vždy jistotou, že se dramatizace povede, ale v tomto případě se tak stalo a k vidění byl poetický mini příběh medvěda, kterému došlo, že se chce stát medvědím tátou. Příběh je sice uvozen neuzavřeným rámcem maminky uklízející hračky v dětském pokoji, ale skvělá animace, promyšlený zvukový plán inscenace i závěrečná dílna pro děti vytvořila jednotný a vyvážený celek.

Západočeské loutkářství potvrdilo svou dobrou pověst

Třetí přehlídkou, kterou jsem viděl, bylo Plzeňské pimprlení. To patří společně s turnovskou a královéhradeckou přehlídkou k těm, které si dlouhodobě drží velmi dobrou účast souborů a především úroveň, což ukázal i letošní ročník. František Kaska o ní napsal: Přehlídky se nakonec zúčastnilo jen pět souborů se šesti inscenacemi. Kvantita však byla do značné míry nahrazena kvalitou, ať už v “barevnosti” dramaturgie, žánrů, či v kvalitě provedení. Žádný ze souborů nebyl nováčkem. Díky Horažďovickým se na plzeňskou přehlídku již vloni výrazněji vrátilo divadlo hrané dětmi. Bouda je léta představitelem tradičního divadla v moderním kabátě, plzeňský soubor Rámus reprezentuje angažované syntetické divadlo využívající především hraní s předměty. A karlovarské Divadlolo přináší především osobité herectví Vladimíra Benderského a pokus o uchopení závažných témat.

Já na plzeňské přehlídce obdivuji především soubor Rámus. Jejich inscenace zde bývají ještě syrové, a i když jsou hodnoceny dobře, soubor na inscenacích po připomínkách poroty či diváků dále pracuje a cizeluje je. Škoda, že se takový proces nekoná u více souborů.

Brněnská přehlídka

K těm menším přehlídkám patří i poslední z mnou viděných, tedy brněnská. O rozšíření krajských postupových přehlídek loutkového divadla na Moravě se již dlouho mluvilo. Stalo se tak v loňském roce díky nadšení Tomáše Doležela z Labyrintu SVČ Lužánky. A zdá se, že to nebyla práce marná, protože v loňském i letošním roce byl z této přehlídky doporučen soubor Civáramo ze ZUŠ Veselí nad Moravou, tentokrát s inscenací Na cestě. Což je poetická interpretace japonského příběhu, který divákům přibližuje odlišnost v myšlení lidí žijících v jiné kulturní oblasti. Soubor zaujal jednoduchostí scény i loutek, pečlivým spojením zvukové složky v inscenaci a soustředěnou prací dospívajících aktérů.

O ostatních přehlídkách najdete informace na webu Loutkáře a o těch nejzajímavějších inscenacích se dočtete v reflexích z Loutkářské Chrudimi.

Pro mne osobně je tento ročník postupových přehlídek zajímavý, a to nejenom tím, že z každé regionální přehlídky je v programu zařazen minimálně jeden soubor, že z devatenácti inscenací hlavního programu jich je polovina adresována dětem od deseti let a z nich tři mládeži dokonce až od čtrnácti. Inscenace vybrané do programu jsou z mého pohledu v mnohém inspirativní, některé výběrem tématu, jiné zpracováním či pouhým nápadem. Ale jako celek tvoří dostatečně široký podklad k diskusím, které se o nich v rámci festivalu povedou.

Loutkář 2/2018, p. 86–87.