Lešková Dolenská, Kateřina: Jean Tinguely (1925–1991)

Švýcarský sochař a malíř, představitel kinetického umění. Patřil ke skupině tzv. Nových realistů (spolu se svým blízkým přítelem Yvesem Kleinem), kteří vycházeli z dadaismu. Jeho rané práce vyhotovené z drátů jsou blízké tvorbě Alexandra Caldera, v pozdější tvorbě ho fascinoval mechanický, opakovaný pohyb, a zejména jeho záměrné přerušení. Tinguelyho stroje jsou anti-stroje. Každý hledá pravidelnost a přesnost strojů. Tinguely naproti tomu zkoumá jejich mechanickou poruchu.1

První významnou výstavou, na níž byl Tinguely zastoupen vedle umělců jako Marcel Duchamp nebo zmiňovaný Alexandr Calder, byla výstava kinetického umění Le Mouvement (1955) v pařížské Galerii Denise René. Na pařížském Bienále v Musee d’Art Moderne de la Ville (1959) Tinguely poprvé představil veřejnosti své slavné samo-kreslicí stroje Méta-Matic, které si nechal patentovat a jimiž dokonale zpochybnil klasický vztah mezi tvůrcem, dílem a jeho divákem.2 Kromě samostatného mechanického volného pohybu a vytváření výkresů uměly jeho stroje, poháněné malými motory, také třeba rozprašovat konvalinkovou vůni nebo nafukovat velký balón. Podle historičky Brunely Eruli je Tinguely vytvořil v návaznosti na Machines célibataires Marcela Duchampa.3

Počátkem 60. let Tinguely obrátil svou pozornost k akcím a happeningům, nicméně zásadním milníkem v jeho umělecké kariéře se stal rok 1960, kdy v Muzeu moderního umění v New Yorku představil vůbec první sebe-destrukční umělecké dílo na světě. Tinguelyho experimentální stroj byl vyroben z nejrůznějších nalezených předmětů – z motorů, ocelových trubek, částí jízdních kol, starého rádia a podobně. Výsledkem byl monumentální stroj nazvaný Homage to New York, který se v muzejní zahradě divákům sám zničil před očima. Intenzivní život tohoto stroje je příčinou jeho autodestrukce, komentoval to tehdy Tinguely a chtěl tak lidstvo varovat před přílišným spoléháním na technologie.4

V dalších letech Jean Tinguely pokračoval ve vytváření kinetických instalací, mnohdy obrovských rozměrů, a propojil své životní osudy s výraznou sochařkou Niki de Saint Phalle. Ve spolupráci s ní se mimo jiné podílel na slavné Stravinského fontáně (1983) blízko Centre Pompidou v Paříži. Fontány s cyklicky pohybujícími se objekty byly vůbec pro jeho tvorbu typické – další vytvořil v Basileji, v Duisburgu či ve Fribourgu.

V roce 1978 se v Basileji zúčastnil výstavy Hammer Exhibition, pro niž vytvořil první stroj pojmenovaný jako Méta-Harmonie. Do obrovského pohyblivého objektu zakomponoval hudební, především bicí nástroje, které samy od sebe hrají, což skýtá působivý, téměř až divadelní zážitek.5

Ačkoli se Jean Tinguely loutkovému divadlu nikdy aktivně nevěnoval, jeho práce je svou “loutkovostí” a groteskností velmi podobná kinetickým objektům Harryho Kramera, Tadeusze Kantora či dnes tak populárního českého tvůrce Kryštofa Kintery (vzpomeňme třeba na jeho lehce děsivé Nervózní stromy, které se samy pohybují výstavní místností). Přes padesát jeho kinetických soch je dnes uloženo ve sbírkách specializovaného basilejského Muzea Tinguely, které bylo otevřeno v roce 1996 a určitě stojí za návštěvu.

(kld)

Poznámky pod čarou

1 Hultén, P.: in https://www.tinguely.ch/en/tinguely/tinguely-biographie.html, citováno 12. 5. 2018.

2 https://www.tinguely.ch/en/tinguely/tinguely-biographie.html, citováno 12. 5. 2018.

3 Viz heslo WEPA Plastic Arts / Visual Arts, https://wepa.unima.org/en/plastic-arts-visual-arts/, citováno 14. 5. 2018.

4 Tamtéž, citováno 12. 5. 2018.

5 Tamtéž, citováno 12. 5. 2018.

Loutkář 2/2018, p. 30–31.

Lešková Dolenská, Kateřina: Jean Tinguely (1925–1991)

Current issue

Premieres

Festivals

Anniversaries

Links

Our supporters