Divadelní areál Bouda - zážitek, který jinde neseženete!

Cechl, Jan: Od muppetů po animatronické postavy

Jim Henson (1936–1990) byl přední loutkář, filmař a vynálezce v oblasti filmových triků. Osobnost, jež dokázala bourat televizní a filmové konvence a ovlivnila celé generace diváků slavnými muppety a kouzelnou animatronikou, známou po celém světě, ovšem kromě tehdejšího Československa.

Překvapoval invencí, hravostí, pozitivní filosofií. Na rozdíl od ostatních zemí východního bloku byl však u nás za totality pro širší veřejnost naprosto neznámý. Na nabídku Jim Henson Company dostat pořady Muppet Show a Fraggle Rock na tuzemské televizní obrazovky reagovala tehdejší dramaturgie odmítavě. Divák Českolovenské televize tak znal jedině infantilní kopii muppetů, reinkarnovaných do chlupatých “Jůheláků” ze Studia kamarád.

Vysoký, hubený a tichý muž ze skromných poměrů s krabicí obyčejných loutek – i tak bychom si mohli v jeho počátcích Jima Hensona představit. Jako jediný loutkář na světě dokázal pomocí chudé loutkařiny dosáhnout amerického snu. Později, i přes enormní úspěchy a získané peníze, mu toto skromné vzezření zůstalo. Nesmíme také zapomenout, že se většina peněz vracela do tvorby, a to do dvou těles Jim Henson Company a Creature Shopu. Henson spojil řadu inovativních loutkařů, umělců a řemeslníků, kteří dokázali udělat doslova průlom loutkářství v televizním a filmovém průmyslu. Můžeme ho považovat za jejich vůdčí osobnost, někoho, kdo to vše inicioval, měl poslední slovo a určoval směr. Byl zároveň režisérem, loutkohercem, příležitostně výtvarníkem i hudebníkem. Když se řekne žabák Kermit, mnohým v Americe a v Evropě se vybaví jméno autora této plstěné žáby – je s ním osobně spojen víc než Walt Disney s Mickey Mousem. Kermita totiž můžeme považovat za Hensonovo alter ego.

Životopis

James Maury Henson se narodil 24. září 1936 a většinu dětství strávil v malém městečku Leeland ve státě Mississippi. Velmi brzy objevil kino a rádio (zásadní vliv pro jeho budoucí tvorbu jistě měl rozhlasový bavič, loutkář a břichomluvec Edgar Bergen) a později televizi, jež dokázala tato dvě média skloubit v jedno. Už během studií se Henson zajímal o práci u místních televizních stanic, ale až těsně po absolvování střední školy se přihlásil na jeden inzerát. Televizní stanice WTOP hledala loutkáře pro svou Junior Morning Show. Protože měli skromný rozpočet, hledali mezi studenty. Henson se svým známým ze školy vyrobil loutky – francouzskou krysu Pierra a párek kovbojů Longhorna a Shorthorna –, s nimiž byli přijati a několik týdnů točili pro WTOP. Přestože byla show úspěšná, Henson se nechtěl stát loutkářem; v té době hlavně navrhoval plakáty, pracoval na grafických zakázkách a chtěl se věnovat propagaci a reklamě. Po tragické smrti svého staršího bratra Henson ale svůj postoj k loutkám přehodnotil a začal pracovat na vytvoření loutkové skupiny a loutek zvaných “muppeti”.

V roce 1954 Henson potkal svou budoucí ženu Jane Nebelovou, která se stala jeho důležitou hereckou partnerkou. Stanice WRC–TV ho angažovala, aby s Jane pracoval na loutkových spotech pro děti. Experimentovali s lipsynchem na tehdejší známé písně, čímž vznikla i muppetí tradice propojení loutkařiny a televizní technologie s populárními songy. WRC–TV si všimla jejich potenciálu a rozhodla se Hensonovým věnovat samostatný pořad trvající pět minut, a to dvakrát denně. Vysílání pořadu Sam and Friends mělo premiéru 5. května 1955 a trvalo do prosince 1961.

Henson si v té době většinu věcí vyráběl sám, včetně dekorací, a seznamoval se s televizní technikou. Už tehdy přišel na muppetí technologii “přípohledu” přes televizní monitor. 9. květen 1955 se pak stal oficiálním datem narození žabáka Kermita. Podle Hensona šlo o jeho první loutku, která byla celá z měkkého materiálu, mnohem flexibilnější, dovolující propracovanější hru s výrazem loutky.

V roce 1958 Henson nakrátko odcestoval na loutkářskou studijní cestu do Evropy. Tento výlet usměrnil jeho další vývoj a po návratu už plně přesedlal na dráhu loutkáře. V témž roce zakládá se svojí ženou The Muppets Inc., předchůdce Jim Henson Company. Do té doby vnímal práci s loutkou jako pouhý přivýdělek. Henson, již plně přesvědčen o svém zaměření, se tehdy setkává s Burrem Tilstromem a jinými slavnými americkými loutkáři. V roce 1961 se také seznamuje svým budoucím významným partnerem Frankem Ozem, synem loutkářů Mika a Frances Oznowiczů.

V roce 1962 byli Hensonovi muppeti přirozenou součástí pořadu The Today Show a zároveň vystupovali v reklamách. Z této doby jsou zvlášť známé černohumorné reklamy, ve kterých Henson použil techniku kombinace kostýmu a maňáska. V témže roce vyrobil výtvarník Don Sahlin na Hensonovo přání loutku psa Rowlfa a přidal se k Hensonovu týmu. Pes Rowlf se stal první muppetí celebritou a vystupoval mezi roky 1963 až 1966 pravidelně v Jimmi Dean Show, kde dělal čas od času klavírní doprovod tehdy populárnímu folkovému zpěvákovi Jimmi Deanovi nebo rozebíral vše od politiky po lékařství s hostem pořadu. Henson se tak učil interakci mezi hercem/moderátorem a loutkou. Na konci 60. let také začal experimentovat s filmovou kamerou a s animací, fascinoval ho střih. Jeho ambiciózní krátký film Timepiece (surrealistická obrazová koláž) byl v roce 1964 nominován na cenu Akademie. Pro televizi také režíroval experimentální film The Cube (1967) a dokument o mladé generaci The youth 68 (1968).

Později vznikly první opravdu plnohodnotné muppetí pořady, stojící na kombinaci herce a loutky. Úspěch muppetího pilotního dílu Hey Cinderella nastartoval další podobné projekty se zaměřením na převyprávěné pohádky pro dětské publikum. Následovaly Tales From Muppetland: The Frog Prince a The Muppet Musicians from Bremen. Ve všech vystupují loutky a lidé dohromady.

Slavná The Muppet Show se začala vysílat v roce 1976. Po několika dílech, i přes počáteční nedůvěru televizních stanic, překvapivě zvedla sledovanost. Dokázala spojit dospělé i dětské publikum, které sledovalo loutkovou show s návštěvami významných muzikantů, zpěváků a herců. Měla pět sérií a vysílala se šest let. Henson dostal díky úspěchu The Muppet Show nabídku na celovečerní film s muppety. Úspěšný The Muppet Movie (1979) mu pomohl etablovat se ve světě filmu, a tak následovala pokračování v podobě The Great Muppet Caper a Muppets take Manhattan. Henson měl však v plánu ještě něco jiného.

Přelomový rok 1977 přivedl na plátna Star Wars. Film, jenž ovlivnil celou generaci filmařů, Hensona nevyjímaje. Výsledkem byl fantasy experiment s realistickými loutkami Temný krystal (The Dark Crystal 1981), který měl rozporuplné reakce kritiky a diváků, nicméně později se stal kultovním. Henson musel pro sídlo studia, kde začala výroba Temného krystalu, koupit budovy v Londýně. Tady také později vznikl domov Creature Shopu, zaměřeného hlavně na animatroniku, jež převládala v Hensonově tvorbě 80. let. V Londýně vznikl neúspěšný film Labyrint (1985), po jehož dokončení se Hensonova společnost začínala dostávat do finančních potíží. Ještě než se Henson rozhodl prodat práva na muppety studiu Walta Disneye, vzniklo několik loutkových pořadů pro děti jako Fraggle Rock nebo speciály s muppety.

Jim Henson zemřel 16. dubna roku 1990 na zápal plic. Jeho boj s nemocí trval jen krátce – hrubě podcenil svůj zdravotní stav a až do konce se snažil pracovat na připravovaných projektech.

Loutková invaze do televize

Je zřejmé, že s loutkou v televizi nepřišel jako první Jim Henson – existuje spousta pořadů, ve kterých se loutka používala –, nicméně s příchodem muppetů zažila televize popkulturní překvapení. Henson rozvinul dokonalé spojení masového média 20. století – televize a filmu – s něčím tak “starodávným” jako jsou loutky. Jak se mohlo něco, co je blízké rituální magii oživování archetypů skrze magický předmět, proměnit v 70. letech minulého století v okouzlující barevnou zábavu pro masu?

Doba tomu přála, protože televize se jako nové médium hladově vrhala po všech možnostech inovativních forem zábavy. Neexistovala počítačová animace a jakékoliv oživení umělé postavy vyvolávalo nadšení a upřímné okouzlení. Z tohoto prostředí se vyvinuli muppeti. Příkladem pořadů té doby je Jimmy Dean Show nebo Saturday Night Live. Přesto stálo hodně úsilí, aby se muppeti vymanili z varietních pořadů do své vlastní show. Bylo potřeba mecenáše v podobě britského mediálního magnáta Lorda Gradea, který dostatečně uvěřil kouzlu muppetích postav a dal Hensonovi do rukou neomezené prostředky.

Muppeti jsou velmi netypické loutky, které ale v prostředí televize a filmu žijí velmi přirozeně. Co vlastně znamená slovo “muppet”? Podle Hensona je to amalgám slov “puppet” a “marionette”. Přesto, že je technika marionety v muppetech sporadicky používána, jejich nejčastějším představitelem je kombinace javajkového vedení končetin s mimickým maňáskem. Ruce loutky jsou vedeny pomocí čempurit a hlavu řídí ruka, jež je do ní vsunuta jako do rukavice. Prsty ruky určují mimiku loutky, dlaň pohybem otevírá a zavírá ústa.

Design

Prvním, kdo začal navrhovat a vyrábět muppety, byl Henson. V době, kdy sám nevěděl, jestli tato profese nebude jen přivýdělkem, jim nevěnoval velkou pozornost; jeho návrhy byly nicméně jedinečné. Obsahovaly to, co Sahlin později popsal jako výraznou esenci. Charaktery loutek nebyly tolik vyprofilované. Kermit jako univerzální loutka plaza mohl s blonďatou parukou hrát i ženu. Yorick, jedno z prvních monster, mohl i zpívat, nebo filosofovat. Slovo abstrakce se stalo součástí muppetího designu. Jejich konečnou podobu má na svědomí Don Sahlin. Díky němu je Kermit žabák, získal plovací blány, límeček a zelenou barvu. Sahlinovou devízou byla vysoká kvalita loutky a schopnost zkombinovat svůj smysl pro jednoduchost s Hensonovým expresivním stylem. Sahlin se zabýval jak designem, tak výrobou. Po jeho smrti převzala štafetu Bonnie Ericksonová a Michael Frith.

Design loutky hraje důležitou roli a nejvýraznějším aspektem muppetího výrazu je vztah mezi očima, nosem a pusou, jemuž se někdy říká “kouzelný trojúhelník”. V tomto ohledu fungují jednoduché triky – například čím má postava menší panenku, tím je neklidnější a patří spíš na stranu záporných postav, čím ji má větší, tím je dobráčtější.

Výroba

Muppet je loutka, jež je řemeslně dovedena k dokonalosti tak, aby splňovala tři základní pravidla: co největší výdrž materiálu, co největší lehkost a co největší možnost pohybů.

Hensonovy první loutky nebyly tak flexibilní. Přesto, že jejich základem byl maňásek, mimika byla omezena použitím tuhého materiálu, jako je například kašírka. Ruka schovaná v hlavě neměla takovou možnost pracovat s nuancemi pohybů tváře. Flexibilita mimiky přišla až se vznikem prvního Kermita.

Hlavním materiálem pro výrobu muppetů je dnes řezaný a lepený molitan či flauš. S materiály muppetů se ovšem experimentovalo: byli pokrýváni jemným peřím, umělou chlupatinou, vytvářeni z latexu.

Důležitým doplňkem muppeta je kostým a samozřejmě oči, které jsou vyráběny z pingpongových míčků. Pokud měl muppet v sobě nějakou jednoduchou mechaniku jako zavírání očí nebo zvedání obočí, byl pod ní podepsán Fazz Farkas. Ten měl na svědomí i všechny dálkově ovládané mechanismy. Muppet se musel vyrobit podle daných požadavků v několika verzích, aby plnil možnost pohybu pro danou situaci: v jednom záběru je potřeba, aby hrál mimikou, k čemuž byl vyroben klasický muppet-maňásek. Ve druhém záběru musíme vidět celou postavu, a tak byl vyroben jako celý kostým s maskou nebo jako marioneta. Henson byl zručným výtvarníkem, proto kladl velký důraz na provedení a sám nazval loutku “rozpohybovaným uměleckým předmětem”. Často také spolupracoval s lidmi z oblasti uměleckých řemesel, jako jsou výrobci panenek, hraček, sochaři, aranžéři nebo štukatéři.

Animace

Charakter loutky je podle Hensona dán už její vizuální podobou. Tvorba charakteru trvala u Hensonových loutkoherců někdy i roky, než se odvážili s loutkou před kameru. Z počátku Jim a Jane Hensonovi nepoužívali své hlasy, ale raději vytvářeli pomocí muppetů lip synch na slavné písně z té doby. Tato tradice zpívajících muppetů zůstala dodnes. Ve chvíli, když se Henson odvážil použít svůj hlas, sám hity přezpívával. Jim Henson také osobně mluvil většinu loutek ze Sam and Freinds, později byl spojován se psem Rowlfem, Kermitem a dalšími postavami.

Dalším aspektem hry s muppety je uvěřitelný vztah mezi živým hercem a loutkou. Nejprve hrály před kamerou jen loutky, a pokud došlo k nějakému propojení s živým hercem, bylo to zcela výjimečné. Poté, co se Henson naučil komunikaci loutky s živým kolegou, se stala tato hra přirozenou součástí světa muppetů. Ve vztahu k médiu je pro hraní důležité i technologické užití tzv. přípohledu přes televizní monitory. Přípohled pomáhá sledovat nejen hru loutky, ale hlavně to, jak loutka vypadá a působí ve 2D provedení. Pro televizního diváka totiž není důležitý reálný prostor kolem loutky, ale přetvořený prostor na obrazovce nebo na plátně. Loutka může působit naprosto odlišně v reálu a pak na obrazovce. Přípohled je v tomto případě velmi důležitým pomocníkem.

Henson se naučil, že oko kamery dělá hodně. Může zvýraznit pohyb, zvětšit prostor a vzdálenost, může vytáhnout nějaký detail z celku. Široký objektiv vytvoří falešnou dálku. Přibíhající muppet tak nemusí skutečně běžet z dálky. Ve skutečnosti je blíž, než se skrze oko kamery zdá. Dalším pomocníkem může být samotná “kantna” obrazu, jež funguje podobně jako paraván v loutkovém divadle – schovává to, co není potřeba vidět. Hensonovi muppeti či pozdější animatronické loutky vznikly speciálně pro potřeby televizního a filmového média a v jevištní podobě by nikdy neobstály.

Muppeti jako celek

Nevtipný komik Medvěd Fozzie, šílené Zvíře, střelená Miss Piggy, blázen Velký Gonzo, Kermit, který ztratí na chvíli sebeovládání rozumného muže a změní se v zoufalou hysterku, patriotický suchopárný orel posedlý cenzurou Stiff, produkční agent Scooter, parodující manipulativnost produkčních, do sebe zahleděný prasečí manekýn Link Hoghtrob, monstrum Sweetums a další monstra všeho druhu, jež za sebou zanechávají spoušť.

Muppeti jsou určitý názor a filosofie. Je v nich zakleto něco z doby, v níž vznikli, je to také nebývalá svoboda loutkářů a umělců v soukolí televizního byznysu. Osvobozujícím prvkem je potrhlý humor, často na konci gagu zakončený výbuchem nebo pádem těžkého předmětu na hlavu dotyčného muppeta. Traduje se, že na této potrhlosti má částečně podíl i výtvarník Don Sahlin, sám posedlý pyrotechnikou a kanadskými žertíky. Krutost muppetího světa můžeme přisuzovat i vlivu tradičního maňáskového divadla – anglosaskému Punchovi a Judy.

Muppet dokáže být tak přesvědčivý, že už od začátku překračoval hranici dětských inscenací a vstupoval do světa dospělých. Umožňoval svým autorům schovat pod pestrou loutku i nepatřičné vášně. Příkladem může být jeden z prvních samostatných muppetích speciálů natočených na začátku 70. let pro televizi Muppets Sex and Violence. Tím se muppeti lišili od rodinné zábavy, jakou produkoval například Walt Disney, u něhož byly jakékoli náznaky sexu, násilí a anarchie časem potlačovány, až úplně zanikly v univerzálním pozlátku. Zároveň je muppet schopný velikého sentimentu. Muppeti mají v sobě cit a empatii, nejsou krutí. I muppetí monstra mají lidskou stránku. Muppeti jsou jakýmsi jedinečným národem loutek, jsou jedineční stejně jako Spejbl a Hurvínek nebo Šmoulové.

Sezamová ulice a The Muppet Show

Smyslem prvního pořadu je výchova dítěte ke hrám a imaginaci. Smyslem druhého je satira a zároveň sentiment dospělého světa. Jeden je výchovný, druhý čirá anarchie. Jeden vznikl jako zakázka, druhý z potřeby osamostatnit se a bourat konvence.

V Sezamové ulici si můžeme povšimnout tendencí překračovat hranice výchovné zábavy pro předškolní děti – Henson totiž ze začátku nebyl příliš nakloněn představě výroby dětského pořadu. Loutka může být výborným prostředkem pro komunikaci s dětmi, protože jsou schopné propadnout iluzi oživené postavy; naproti tomu dospělý intelekt už bere loutku jako pouhý znak. Muppeti ale paradoxně fungují pro obě obecenstva, zejména díky jejich interpretům. Jak Henson, tak Frank si byli vědomi ohromného potenciálu loutky, jejich dospělá ega ostatně vyplouvala na povrch při hraní v Seznamové ulici. Bylo tedy přirozené, že se pokusili o něco, co je v televizní zábavě jedinečné.

Zakázková Seznamová ulice nebyla jedinečná užitím loutky v televizním pořadu pro děti – loutka v dětských pořadech měla už určitou tradici a z pohledu běžného diváka tam i měla zůstat. The Muppet Show tuto konvenci jasně narušuje. Jejím konceptem je show, jež dokáže každý týden na třicet minut spojit různorodé publikum. Témata v The Muppet Show jsou převážně dospělá a nejde o bezduchou zábavu. V každém dílu je uvedena nějaká známá tvář, ovšem existují i díly, které jsou věnovány loutkařině, jako byly návštěva Edgara Bergena, Señora Vencese nebo Švýcarů Mummenschatz.

The Muppet Show zůstala po většinu dílů v kulisách divadla. Divadla, jež je samo o sobě kulisou. S příchodem nabídky na film se stalo něco neočekávaného – muppeti vyšli do ulic.

The Muppet Movie

V létě roku 1978 měl premiéru film The Muppet Movie a překvapivě se stal letním hitem. Kermitem nazpívaný hlavní song filmu The Rainbow Connection se dostal i mezi oscarové nominace za nejlepší píseň a pro Jima Hensona to znamenalo velký posun od televizní zábavy do centra filmového dění. Hensonův film je originální road movie po amerických silnicích s muppety jako hlavními představiteli. Scénář vlastně parafrázuje Hensonovu touhu vyprávět ve filmovém průmyslu příběhy. Slovy Kermita z filmu, po vzoru hollywoodských naivních snů – udělat miliony lidí šťastnými.

Kermitova cesta za snem showbyznysu vede jako v Čaroději ze země Oz do zaslíbeného města, ne Smaragdového, ale Hollywoodu. Kermit stejně jako Dorotka nabírá cestou své přátele, s nimiž dál pokračuje za snem, a to v kulisách 70. let a éry květinových dětí. Jako by se odkazovalo na tehdejší popularitu podobně zaměřených filmů, počínaje snímkem Easy Rider (Bezstarostná jízda), kultovním filmem pracujícím se syrovou kamerou v reálných exteriérech pod vlivem evropské nové vlny, který měl ohromný vliv na celou generaci tehdy začínajících filmařů.

Přenesení loutek z jejich přirozeného prostředí do pečlivě vybraných působivých exteriérů amerického západu vdechlo muppetům nový život. Už nebyli jen součástí televizního vysílání. Dokázali chodit i řídit kolo. Byli zcela začleněni do populace Američanů, a tak se samozřejmě stali americkými ikonami. Platí ovšem, že pokud umístíme muppetí monstrum v celku do davu reálných lidí, nebudeme vnímat dav lidí, budeme okamžitě vnímat muppeta ve vztahu k davu. Takové je kouzlo kontrastu mezi stylizovaným a reálným. Jejich hlavní zbraní však bylo něco jiného – za prvé to, že obecenstvo nikdy nevidělo takovou kombinaci uvěřitelně se chovajících postaviček ve skutečném prostředí, a za druhé naprostá svoboda jak v rámci scénáře střídajícího žánry pod záminkou satirické komedie, tak formální ve smyslu střihové skladby. Hensonův scénář pracuje s prvky, které by v jiném filmu působily jako “zcizováky”. The Muppet Movie je totiž stavěný jako přiznaná hra na film a filmové natáčení.

Hlavním přínosem The Muppet Movie bylo, že dokázal vyjmout loutku z jejího přirozeného prostředí a začlenit ji do reálných exteriérů. Tím se vyvíjela i komplikovaná technologie exteriérových staveb pro muppety, způsob snímání a střídání různých technik. Bez tohoto filmu by se možná nevyvíjela ani budoucí animatronika.

Kybernetický Kermit

Animatronika obecně znamená využití systému mechatroniky k vytvoření stroje imitujícího s pomocí vodiče reálné pohyby živých tvorů. Vyvinul ji na začátku 60. let Walt Disney s využitím poznatků loutkářských technologií. Slovo animatronika je spojením slova “animace” a “elektronika”. Využívá se v zábavních parcích (primitivní roboti jako atrakce), ve filmu a televizi. Ve světě filmových triků byla hojně používána před nástupem počítačové animace.

Animatronika vlastně zastupuje hmotu s gravitací v reálném světě, není součástí virtuálního počítačového prostoru. Je náročná na výrobu a pracuje často s fyzikálními nedostatky reality. Výroba dokonalého kostýmu s animatronickou maskou zabere někdy i celé měsíce. Musí se odlít herec a řemeslníci a inženýři pak dlouho pracují na výrobě mechaniky pohybů (ovladače, servomotory a táhla na povrchu fyzicky přítomného tvora). Při natáčení může animatronika selhat, stejně jako všechna elektronicko-mechanická zařízení, navíc se musí pracovat s psychikou, fyzičností a osobním komfortem herce skrytého v animatronické postavě.

Animatronika se ve filmu používá v okamžiku, když není možné použít skutečného herce, nebo když postava nemá lidské proporce. Tak nastupuje na scénu animatronická loutka, nebo se používá animatronická maska nasazená na hlavu herce v kostýmu těla. U animatronické loutky se jedná o umělohmotnou kostru potaženou latexovou nebo silikonovou kůží. U animatronické masky, která je vyrobena většinou na bázi helmy pokryté malými servomotory s táhly, mohou být pohyby úst, očí a obočí tak věrohodné, že je nerozeznáme od reálu. Obvykle se pracuje s dálkovým ovládáním, často recyklovaným z modelářského příslušenství.

Animatronika v rukou Jima Hensona

Hensonův Creature Shop měl oproti jiným trikovým dílnám jednu velkou výhodu, totiž loutkařské zázemí. Proto o ní Henson často mluvil ne jako o animatronických mechanismech, ale jako o něčem, co vychází z loutek, a přesto to loutka není. Čím tedy animatronika pro Hensona skutečně byla? Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, musíme si nejdříve stručně nastínit její počátky a vývoj v Creature Shopu i v původní Jim Henson Company.

Cesta vedla od jednoduchých loutek až po ty složitější, na jejichž konci jsou dálkově ovládané imitace zvířat, poskládané ze servomotorů, s přijímači podobnými těm, které se používají v modelářství (mimochodem, zvířata a lidé schopní realistických pohybů jsou skutečně tím nejtěžším ve světě animatroniky). Už od svých začátků v abstraktním období využíval Henson jednoduché mechanismy na rozpohybování očí a obočí a snažil se dát loutce co nejširší škálu výrazových prostředků.

Protože hlavní Hensonovou technikou byla vždy loutkařina, v základech animatroniky nalezneme spoustu opěrných bodů vycházejících z technologie muppetů, ostatně ve výrobě jak muppetů, tak animatronických postav platí univerzální pravidla nejmenší váhy, největší možnosti pohybu a maximální výdrže materiálu. Hensonova animatronika tedy přirozeně vychází ze zkušenosti s muppety, čímž za realistickou animatronikou zůstává stále přiznaná hra na kouzlení a oživování neživého. Obecenstvo ví, že je balamuceno umělými postavami, a zároveň se díky umění Hensonova týmu nechá unést iluzí nejen pohybu, ale hlavně postav, charakterů. Tím se vše polidšťuje a fantasknost se jednotí s realitou. Na otázku, čím je tedy animatronika v rukou Jima Hensona, můžeme směle říci, že je to přiznaná hra na charaktery – stejně, jako v případě muppetů. Henson tedy není trikař, přestože animatronika spadá do oblasti trikových technologií, ale stále zůstává loutkářem.

Za vrchol Hensonovy animatroniky jsou považovány dva filmy Temný krystal (1981) a Labyrint (1985), oba zaměřené na žánr fantasy, každý však vytvořený s odlišným přístupem k animatronice a scénáři. Přestože můžeme v Hensonově tvorbě vnímat animatroniku jako poněkud kuriózní záležitost, pro něho samotného představovala snahu vymanit se z projektů na zakázku. Henson sám nicméně pro Temný krystal používal označení loutkový film, nikoli animatronika; v 80. letech byl pojem animatronika totiž ještě nejasný, na vážnosti získal až později po Hensonově smrti. Rozhodně by bylo zajímavé vědět, kam by se tvorba Jima Hensona ubírala, kdyby jeho plány nebyly předčasně přerušeny náhlým odchodem.

Redakčně kráceno. Diplomová práce Jana Cechla Jim Henson od muppetů po animatronické postavy byla v roce 2012 obhájena na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

Loutkář 4/2017, p. 36–41.

MEZINÁRODNÍ MAGISTERSKÝ PROGRAM PUPPETRY – VÝZVA

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.