Lešková Dolenská, Kateřina: Loutkářství je v Nizozemí pořád velmi populární

Nizozemsko je v očích zbytku světa považováno za zemi tulipánů, sýrů a větrných mlýnu. Je ale také zemí loutek? Jak se žije nizozemským loutkářům? O minulosti a současnosti nizozemského loutkového divadla jsme si povídali s loutkářem Fransem Hakkemarsem, který působí v UNIMA Nederland, je jedním z editorů časopisu World of Puppetry a byl jmenován členem mezinárodní Publikační komise UNIMA.

Jaké jsou kořeny loutkářství v Nizozemí? Předpokládám, že byli vaši loutkáři ovlivněni zejména anglickými divadelními soubory a případně také německými…

V 19. století skutečně hrály v Nizozemsku anglické soubory, jako byl Holdenův nebo Barbardův. Německý vliv je zde vysledovatelný díky kočujícím umělcům, jako byl Paul Bann a jeho Loutkové divadlo mnichovských umělců nebo Max Jacob. Zřejmě na Nizozemsko ale také působili francouzští loutkáři, a to prostřednictvím “uměleckých marionet” (ovlivnili nizozemské loutkáře jako Berta Brugmana, Guida van Detha, Ciu van Boortovou a Harryho van Tussenbroeka) a stínového divadla Chat Noir (inspirovalo nizozemské loutkáře Ko Donckera, Willema Roelofse, Franse ter Gasta nebo Pietera van Geldera). Francouzské kořeny je ale ještě potřeba lépe probádat.

V Nizozemsku je také dobře známé indonéské divadlo wayang, protože jsme měli v jihovýchodní Asii své kolonie. Během druhé světové války byl v Nizozemsku aktivní divadelní soubor hrající wayang v režii Radena S. Hardjodirengga; stejné tradici se věnoval v 80. letech Rien Baartmans a dnes Donavan van de Korput, mladý loutkář ze Surinamu.

Po druhé světové válce byla zvýšená poptávka po kultuře jako takové a s ní i po loutkovém divadle. Další posilou pro loutkářství byla alternativní kulturní hnutí 60. let a nová podoba dotačních fondů nizozemské vlády. Dnes jsou loutky plnohodnotnou součástí kulturní struktury Nizozemska.

Je v Nizozemí doložena aktivita kočovných loutkářských rodů tak jako ve střední Evropě?

Činnost kočovných loutkářů je u nás doložena, například se ví o klanu Sampiemonových z 18. a 19. století, kteří hráli marionetové divadlo. Historička Hetty Paerlová se tímto výzkumem zabývala zejména ve své knize Heerekrintjes. Uvádí, že Remmert ml. z Rotterdamu kočoval s malým jevištěm pro představení s Janem Klaassenem, čímž v Nizozemsku zvyšoval jeho popularitu. Paerlová zmiňuje i další loutkářské dynastie, které hrály loutková představení s Janem Klaassenem v různých nizozemských městech: Hofmanové v Utrechtu, Remmertové v Rotterdamu a Cabaltové a Kersbergenové v Amsterdamu.

Je zmiňovaný Jan Klaassen nejznámějším reprezentantem nizozemského loutkářství, jakým je třeba u nás Kašpárek? Jaký je vlastně jeho původ?

Jan Klaassen (a jeho žena Katrijntje Pieterse) je opravdu nejvýznamnějším zástupcem tradičního nizozemského loutkářství od začátku 19. století. Zmiňovaná Hetty Paerlová se věnovala důkladnému výzkumu Jana Klaassena a jeho evropských příbuzných – Pulcinelly, Punche a Judy a dalších. Obecně se soudí, že postava Jana Klaassena pochází ze 17. století, ale spolehlivě doložený je až od začátku 19. století. Vnímání Jana Klaassena jako typické nizozemské loutkové postavičky zapadá do vlny nacionalismu, která se v 19. století zvedla, a do procesu tvorby národních identit, jenž je pro tohle období typický. Bezpečně víme, že na konci 18. století do Nizozemska zavítala italská rodina Capaldiových se svým kočovným divadlem. Pocházela z vesničky Picinisco, která náležela k neapolskému království, a je proto klidně možné, že s sebou přivezli Pulcinellu, kterého pak mohli smísit se stávajícími místními figurami, jako byl třeba Pickelharing, až vznikl Jan Klaassen. To je ale čirá spekulace. Ještě v raných 80. letech hrál potomek této rodiny, se jménem změněným na Cabalt, představení s Janem Klaassenem na náměstí Dam v Amsterdamu.

Je tato divadelní postava dodnes živá?

Ano, byť se dnes Jan Klaassen obvykle spojuje s divadlem pro děti, ale v dřívějších dobách, zhruba od 17. století do první světové války, byla představení s Janem Klaassenem především divadlem chudých určeným pro dospělé publikum. V Amsterdamu od roku 2009 existuje Akademie Jana Klaassena pod vedením loutkáře Wima Kerkhovea. Jejím posláním je podporovat tradiční pouliční představení s Janem Klaassenem na náměstí Dam v Amsterdamu. Mnoho nizozemských loutkářů hraje vlastní verzi Jana Klaassena.

S jakými osobnostmi se pojí počátky nizozemského moderního loutkového divadla?

Kromě jmen, která už jsem zmínil, je vhodné přidat ještě Ciu van Boortovou, která se v roce 1938 stala první nizozemskou profesionální loutkářkou. Nizozemský loutkářský spolek založili v roce 1954 Don a Ly Vermeirovi, Jan Nelissen, Feike Boschma, Guido a Felicia Van Dethovi, Rico Bulthuis a Frank Kooman. V roce 1955 se k Nizozemské loutkové asociaci NVP přidali i amatérští loutkáři, v roce 1980 se tato asociace změnila na nizozemské středisko UNIMA. V letech 1965–1975 se loutkáři profesionalizovali; nejinspirativnějšími tvůrci této dekády se stali Kookurgroep s Henkem Boerwinkelem, Damiet van Dalsumová, Otto van der Mieden, Jan de Noord nebo Camilla Koevoetsová. Experimentální atmosféra 60. let a rostoucí strukturální finanční podpora ze strany vlády silně napomohla rozvoji profesionálního loutkářství. Jozef van de Berg se v této době velmi proslavil svými sólovým inscenacemi.

Loutkáři přestali hrát skrytě a paravány se staly součástí jevištního řešení celé inscenace. Hledali nové způsoby přímé komunikace s divákem, hrálo se na větších jevištích a s více účinkujícími najednou. Další slavné soubory nizozemského loutkářství z této doby jsou Studio Hinderik, Speeltheater Holland a třeba skupina Dogtroep.

Kdo jsou podle vás nejvýznamnější současní loutkáři nizozemského původu? Pro nás je dnes váš loutkový svět spjat paradoxně především se dvěma umělci, kteří u vás našli nový domov a kteří jsou častými hosty našich festivalů – Dudou Paivou a Nevillem Tranterem.

Ulrike Quade a Jakop Ahlblom jsou další dva, kteří se v Nizozemsku usadili. Kultura je v Nizozemsku financována velmi otevřeným způsobem, který umožňuje i zahraničním umělcům požádat o nizozemský grant. Nizozemské loutkářství si udržuje dobrý mezinárodní standard a díky svému silnému akcentu na vizuální stránku je ideálním exportním artiklem.

Henk Boerwinkel se svým divadlem Triangel objel celý svět a Trudy Kuyperová, která nás v roce 2017 opustila, byla mimo jiné výbornou loutkářkou specializující se na maňásky, s nimiž hrála především v Nizozemsku a Belgii. V encyklopedii WEPA 2009 má celkem 7 nizozemských loutkářů vlastní heslo: Hilverding, Harry van Tussenbroek, Guido van Deth, Henk Boerwinkel, Feike Boschma, Neville Tranter a Damiet van Dalsumová.

Jaké trendy dnes sledujete v nizozemském loutkářství?

V Nizozemsku dnes máme mnoho velmi rozmanitých podob loutkového divadla od tradičního až po experimentální formy. Vizuální divadlo Het Houten Huis je součástí naší základní divadelní infrastruktury. Mezi zajímavé divadelní soubory patří Rieks Swarte, Ulrike Quade a Hotel Modern, který se hodně věnuje současné společnosti a evropským dějinám. Kromě toho máme i několik dalších pozoruhodných souborů, které od státu nedostávají kontinuální podporu, například Lejo, Electric Circus, Lichtbende, Amsterdam Marionettentheater, Duda Paiva, Ananda Puijková a další. Možností loutek také využívají i ostatní divadelní disciplíny jako tanec, pantomima, hudba, literatura, média či opera.

Uživí se v Nizozemsku loutkové divadlo určené čistě dospělému publiku? Zmiňovaní Tranter a Paiva to tak, pokud vím, dělají. Patří k výjimkám? Je to běžný způsob práce mezi loutkáři?

Některé soubory se svou profesí uživí, zejména pokud dostávají strukturní dotace od vlády, které jim výrazně pomáhají: Hotel Modern, Ulrike Quade a Theater Gnaffel. Producenti ve Feikes Huis podporují nové talenty a pomáhají financovat a prodávat jejich inscenace. Divadelní producenti a dramaturgové říkají, že prodat loutkové divadlo, divadlo objektů či vizuální inscenace pro dospělé je vždycky poněkud obtížné. Pokud soubor už nemá zavedené jméno, je malá šance, že by dokázal vyprodat sál. Je těžké být neznámý. To platí vždycky a všude, zejména v současné západní společnosti. Odhadl bych, že asi osmdesát procent všech inscenací je určených pro děti.

Jaké je v nizozemské společnosti postavení loutkového divadla? Má přirozený respekt i v porovnání s jinými divadelními druhy?

Záleží na tom, komu tuhle otázku položíte. Většinové publikum si dodneška myslí, že loutky jsou jenom pro děti. V západní Evropě v současnosti postupně klesá vliv vlád na společnost a kulturu, což vede i ke snižování kulturních dotací. Tuhle změnu pociťujeme i my loutkáři. Kvůli takzvané ekonomické krizi je obecně méně peněz, protože investoři chtějí stále větší návratnost svých investic. Jako možné řešení se často zmiňuje crowdfunding. Výzkum ale ukazuje, že dary nejčastěji posílají přátelé, rodina a kolegové, což vede k otázce, kolikrát něco takového budou ochotni udělat. Podle mého názoru je loutkářství plnohodnotnou součástí nizozemské kultury, festivalů i vládního grantového systému. Každá základní škola například dostává od vlády 10 eur na každé dítě ročně, které musí utratit za kulturu. Je na každé škole, jestli je utratí za loutkové představení, nebo cokoliv jiného. Například v Rotterdamu místní městská rada každý rok navrhuje zastavení dotací pro trvalý program pouličního divadla v hlavním nákupním středisku a každý rok si to kvůli petici zorganizované mezi veřejností nakonec rozmyslí.

Loutkařina pořád zůstává náročnou, ale skvělou prací. V kulturním světě se sice možná jedná o okrajovou záležitost, ale takovou, která má svou cenu a nikdy nezmizí. Dnes ale loutkáři potřebují celou řadu dovedností, zejména trpělivost, spolupráci, spolutvorbu, spolufinancování, crowdfunding a crowdsourcing.

Zastavme se ještě u systému financování – už jste zmiňoval granty, které k vám lákají i zahraniční tvůrce, a nutnost vícezdrojového financování. Jak to tedy v Nizozemsku funguje?

Tohle je celkem obtížné popsat, protože náš systém je poněkud nepřehledný. Možnosti tu existují, i když se poslední dobou jejich kapacity rapidně zmenšují. Peníze na kulturu jsou buď státní, regionální, nebo ze soukromých fondů podporujících kulturu a umění. Uvedu konkrétní příklad: nizozemská vláda poskytuje dotaci kulturním institucím v rámci takzvané základní infrastruktury (BIS), v níž skupiny nebo instituce věnující se tanci, divadlu, filmu nebo hudbě dostávají dlouhodobé strukturální dotace. Do BIS spadá jeden loutkářský soubor, Het Houten Huis. Dále mohou loutkářské soubory mohou požádat o státní grant na čtyři roky. V letech 2009–2013 dostávalo tento grant každoročně 8 loutkářských souborů; v období 2013–2016 jich bylo šest a do období 2017–2020 už zbyly jen dva: Hotel Modern a Ulrike Quade.

Je možné získat peníze i ze sociálních a kulturních programů z různých úrovní vlády, ale je nutné věnovat spoustu času networkingu a psaní žádostí. Protože se na kulturu vydává stále méně peněz, stále více umělců se snaží lovit ve stejných vodách. Aktuální tendence je dávat víc peněz méně souborům s odůvodněním, že tenhle způsob uchovává úroveň kvality. Pokud vím, nikdy neproběhl žádný podrobný výzkum toho, jak loutkáři v Nizozemsku přežívají. Peníze získávají obvykle prodejem lístků nebo celých představení, jinou výdělečnou činností, občas jako podporu od nadací nebo místní samosprávy a od sponzorů. Často ale pracují zadarmo. Ačkoliv počet malých stálých loutkových scén stále klesá a státní podpora i podpora nadací a sponzorů vysychá, počet festivalů v Nizozemsku neustále roste. Loutkové divadlo je zde pořád velmi populární a i v těchto podmínkách si udržuje dobrý standard kvality.

Kolik profesionálních loutkových divadel za takových podmínek dnes v Nizozemsku přibližně působí?

UNIMA NL má asi 300 členů, z nichž odhadujeme, že deset procent jsou profesionální loutkáři. Protože ne všichni loutkáři a loutkářské soubory jsou členy UNIMA NL, celkový počet aktivních loutkářů v Nizozemsku odhadujeme asi na 500. Před několika lety bylo v Nizozemsku asi 30 stálých loutkových divadel. Kdybychom si udělali průzkum dnes, odhadujeme, že jich zbylo asi 15.

Dá v Nizozemsku loutkářství studovat na vysokoškolské úrovni?

V minulosti proběhlo několik iniciativ s cílem vytvořit profesní vzdělávání pro loutkáře, a to v Amsterdamu, Utrechtu, Maastrichtu a Arnhemu, ale nikdy nedostaly strukturální podporu a nevydržely příliš dlouho. Jsou ale v nabídce různé workshopy a masterclasses. Artez Theatre nabízí specializaci na vizuální divadlo nebo divadlo objektů na vysoké úrovni. Skupina Feikes Huis je producentem loutkového divadla a divadla objektů, která nabízí podporu absolventům či talentovaným umělcům. Haags Theaterhuis je spíše pro začínající loutkáře a amatéry. UNIMA NL každý rok organizuje masterclass s umělci, jako byli například Duda Paiva (2015) a Damiet van Dalsumová (2016); na rok 2018 je pozván Fabrizio Montecchi. Pro plnohodnotné profesní vzdělání v oboru loutkářství je nicméně nutné jet do zahraničí.

Jaké loutkářské festivaly byste doporučil naší pozornosti?

V Nizozemsku jsou čtyři mezinárodní loutkové festivaly: v Amsterdamu se každý rok koná festival Poparts, v Meppelu bienále Puppet International, loutkářské bienále bývá i v Harderwijku a asi nejznámější je mezinárodní festival v Dordrechtu Damiet van Dalsumové, který se koná už víc než 25 let. Také máme dva regionální loutkové festivaly, jeden se koná v Amersfoortu a druhý v Roermondu; ten se zaměřuje na vyprávění příběhů a loutky.

Vychází v Nizozemí odborná periodika, která se věnují reflexi loutkového divadla?

Řadu let vycházel časopis Poppellum věnovaný tradičnímu lidovému divadlu. Na loutkové divadlo se ještě zaměřuje časopis Svět loutkářství, který čtvrtletně vydává UNIMA NL a připravuje jej nezávislá skupina vedená šéfredaktorkou Martine van Ditzhuyzenovou. Starší čísla lze stáhnout ze stránek UNIMA NL.

Existují u vás kromě pobočky UNIMA ještě jiné profesní organizace, které pečují o loutkové divadlo?

Začal bych u UNIMA NL, která má sice jako své poslání především zprostředkovávat informace, ale jejíž členové samostatně organizují různé další aktivity jako divadelní představení, společná setkávání, workshopy, výstavy, semináře, masterclasses, vydávání knih atd. Veškeré aktivity UNIMA NL provádějí dobrovolníci. Ale kromě toho se v Nizozemsku děje řada dalších loutkových aktivit, které organizují nečlenové UNIMA. Mezi ostatní odborná tělesa, která aktivně podporují loutkářství jako jednu z divadelních forem, patří Fonds voor de Podiumkunsten, Fonds voor cultuurparticipatie a centrum pro mezinárodní spolupráci Dutch Culture.

Pokud bychom se zaměřili na vazby mezi nizozemským a českým loutkářstvím, funguje nějaká aktivní výměna mezi českými a nizozemskými tvůrci?

České loutkářství má v Nizozemsku dobrý zvuk. V jednom z našich posledních newsletterů jsme podávali zprávu o zápisu tradičního českého a slovenského loutkářství na seznam UNESCO. O žádných systematických kontaktech mezi oběma zeměmi ale nevím.

Loutkář 3/2017, p. 41–45.

Lešková Dolenská, Kateřina: Loutkářství je v Nizozemí pořád velmi populární

Current issue

Premieres

Festivals

Anniversaries

Links

Our supporters