Divadelní areál Bouda - zážitek, který jinde neseženete!

Oliva, Břetislav: Horká francouzská stopa v Chrudimi

Muzeum loutkářských kultur slaví v letošním roce 45. výročí svého založení a při této příležitosti připravuje pro návštěvníky mimo jiné rozšíření muzejní expozice o stálou výstavu cílenou na francouzské loutkové divadlo.

Kdo chrudimské muzeum zná, ví, že se ve svých projektech často a rádo vydává za hranice českého loutkářství, což je v souladu s ideou zakladatelů vybudovat muzejní instituci, která bude prezentovat loutkářství jako mezinárodní fenomén s mnoha podobami, ale společným cílem: dávat radost malým i velkým prostřednictvím příběhů, které loutky dokážou svým neopakovatelným způsobem vyprávět. Záměr postupně prezentovat po vietnamském vodním divadle francouzské loutky z období “belle époque”, tedy poslední třetiny 19. a začátku 20. století, souvisí s akvizicemi, které Muzeum loutkářských kultur v nedávné době uskutečnilo. MLK v roce 2014 zakoupilo díky podpoře MKČR z programu ISO/C do své sbírky loutky z pařížského divadla Nabots a mezi nimi i marionetu Tanečnice. Výjimečnost loutky tkví v tom, že autorství její hlavičky je připisováno francouzskému malíři Edgaru Degasovi (blízkému příteli rodiny Forainových, která divadlo provozovala). Jedná se o jediný loutkový artefakt spojovaný s touto zakladatelskou osobností moderních uměleckých směrů v malířství. Je tedy vzácným unikátem nejen z pohledu loutkářství, ale i z hlediska evropského výtvarného umění vůbec.

Divadlo Nabots

V roce 1904 se malířka a sochařka Jeanne Forainová, žena populárního malíře a karikaturisty Jeana Louise Foraina, se se skupinou kočovných loutkářů setkala, když jejich vůz spadl do příkopu na silnici poblíž Deauville. Jeanne Forainová se loutkářů ujala nejdříve na svém letním sídle a posléze je vzala i do rodinného domu na Rue Spontini v Paříži, kde pro ně uspořádala benefiční představení. Tato zkušenost ji vedla k vytvoření vlastního loutkového divadla, které nazvala Théâtre des Nabots. Madame Forainová navrhovala a tvarovala předlohy pro většinu hlaviček a těl loutek, zatímco její přítelkyně šily často velice zdobné kostýmy, některé dokonce vykládané perlami. Jeanne Forainová je autorkou přibližně 150 loutek, které představují tanečníky, princezny, kejklíře a další postavy. Výjimkou je loutka Tanečnice, jejíž autorství (hlavička) je připisováno Edgaru Degasovi. Divadlo Nabots existovalo zhruba tři roky a hrálo představení pro pařížskou smetánku nebo přátele Forainových z uměleckých kruhů. Výnos z loutkových představení šel ve prospěch chudých pařížských dětí. Mnohé z loutek divadla Nabots později získal do své kolekce francouzský loutkář Jacques Chesnais. Téměř celá sbírka loutek Jacquese Chesnaise byla, bohužel po jednotlivých kusech, rozprodána ve Francii na aukci v roce 2014. Některé z loutek, včetně Degasovy Tanečnice, se podařilo získat Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi.

Tajemství malé tanečnice

Degasova Tanečnice je datována do roku 1904. Dřevěná loutka s řezbovanou hlavou s přírodními vlasy, polychromovanou tváří s hnědým obočím a očima z tmavých korálků s modrými stíny měří zhruba 80 cm. Tvář, paže a trup mají původní polychromii, kloubové nohy jsou bez polychromie. Dvouvrstvou řasenou baletní sukni zdobí flitry zlaté barvy, kalhotky a spodnici lemuje volán světle krémové barvy. Marioneta je vyvázána na dřevěném vahadle značky Horward. Tanečnice vyniká výraznou modelací obličeje. Její pohled nesměřuje dopředu, jak je u loutek běžné, ale mírným úkosem. Tvář vyzařuje ve střední části slabé bílé světlo, což je pro Degasovy malby typické. Výraz tváře v sobě spojuje dívčí naivitu s mírnou vyzývavostí. Loutka samotná je nesmírně pohyblivá, spodní část trupu je s horní částí propojena pouze textilními pruhy, což společně se speciálním systémem navázání nití na vahadlo umožňuje výrazné a rozsáhlé taneční pohyby.

Degasovi je připisováno autorství hlavičky loutky, což znamená, že pravděpodobně vytvořil výtvarný návrh, případně voskový model, podle kterého byla hlavička vyřezána, a následně řezbu namaloval barvami. Pro jeho autorství svědčí typické barvy i světlo ve střední části obličeje loutky. To, že má loutka jiného autora než zbytek marionet z divadla Nabots, prozrazuje i pohled Tanečnice, která, jak již bylo řečeno, nehledí přímo, ale zvláštním úkosem směřujícím vpravo. Písemný důkaz o Degasově autorství neexistuje, nicméně rodina Jacquese Chesnaise, který loutku získal přímo od Madame Forainové, Degasovo autorství považuje za nezpochybnitelné. Jako marioneta vytvořená Edgarem Degasem byla ostatně prezentována na výstavách v pařížském Musée Galliera (1939), Musée national des arts et traditions populaires (1952) i Musée Gadagne v Lyonu (2008). Kromě této marionety získalo Muzeum loutkářských kultur do sbírky i další loutky ze stejného období a stejného divadla. Jedná se o další baletku a tři loutky dětí, které se vyznačují silným realismem hraničícím s naturalismem, což je u loutek obecně velmi výjimečné.

Proces restaurování

Restaurovat bylo nutné zejména oděv Tanečnice. Spodní kalhotky se třemi volány a spodnička jsou ušity z organtýnu, každý z volánů má 3 m délky a bylo nutné je pečlivě restaurovat. Vrchní baletní sukně z hedvábného tylu hustě řaseného ve dvou vrstvách byla rovněž silně poškozena. Proces čištění křehkého hedvábného tylu, jeho skeletování v celé délce dvakrát tři metry a znovu našití několika set flitrů na restaurovanou sukni byl velmi náročný. Tělo loutky bylo nutné zbavit povrchových nečistot a korozních produktů na kovových komponentech a následně konzervovat. U chybějících částí oděvu bylo třeba vyrobit repliky podle dochovaných oděvních součástek druhé Tanečnice z divadla Nabots, kterou muzeum zakoupilo, a podle fotografie z dobového tisku. Sejmutou poškozenou paruku bylo rovněž nutné nahradit replikou. Přírodní vlas se totiž v případě, že navlhne, jak se pravděpodobně v minulosti muselo stát, začne po uschnutí lámat. Replika paruky je vyrobená z přírodních evropských nebarvených vlasů stejnou technikou jako paruka původní. Po dvou letech náročných restaurátorských prací bude Degasova Tanečnice představena veřejnosti v plné kráse 29. září 2017 u příležitosti stého výročí úmrtí Edgara Degase v samostatné výstavě nazvané Tajemství jedné Tanečnice v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi. Připravovaná výstava se od dosavadní expozice muzea bude lišit svou formou, je koncipována jako výstava multimediální s prvky divadelního představení. Bude ji doprovázet interaktivní výstava Tanec kolem baletky: Co se děje v restaurátorské dílně.

Stíny černé kočky

V roce 2016 MLK zakoupilo na jiné aukci soubor stínových loutek a jedné scény z francouzského kabaretu Chat Noir. Jedná se o originální loutky z několika stínových her nejslavnějšího období tohoto pařížského podniku v 80. a 90. letech 19. století. Kabaret Chat Noir a jeho loutkové stínohry z let 1886–1896 udávaly směr montmarterské kulturní scény. Rodolphe Salis založil kabaret již v roce 1881, stínové divadlo se však do programu dostalo až o pár let později a mělo obrovský úspěch. Pro MLK představují loutky jedinečné rozšíření zahraniční části sbírky muzea o unikátní přírůstky ze zásadní epochy evropského stínového divadla, jejíž odkaz můžeme sledovat v soudobé divadelní produkci po celém světě. Z výtvarného hlediska se jedná o jedinečné kusy renomovaných pařížských výtvarníků (Henri Rivière, Caran d´Ache, Fernard Fau ad.), kteří pro kabaret Chat Noir tvořili.

Tato rozsáhlá akvizice doplní ve sbírce MLK kolekci již dříve nabytých stínových loutek inspirovaných kabaretem Chat Noir z pozůstalosti Paula Jeanna, velkého obdivovatele stínového divadla, novináře, básníka, esejisty, teoretika a propagátora loutkového divadla, který se významně podílel na založení mezinárodní loutkářské organizace UNIMA. Jeho loutky získalo chrudimské muzeum v roce 2013 a společně s originálními stínovými loutkami Chat Noir se objeví v připravované krátkodobé výstavě nazvané Stíny černé kočky, která představí fenomén stínového loutkového divadla slavného pařížského kabaretu a jeho následovníků.

Loutkář 2/2017, p. 26–28.

MEZINÁRODNÍ MAGISTERSKÝ PROGRAM PUPPETRY – VÝZVA

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.