Divadelní areál Bouda - zážitek, který jinde neseženete!

Lešková Dolenská, Kateřina: Naše škola je otevřená světu

Ve světě loutkářského umění dnes hraje prim charlevilleský Institut international de la marionette (Institut loutkářského umění), pod nějž spadá i asi nejvyhlášenější loutkářská škola současnosti: École Nationale Supérieure des Arts de la Marionnette. Obojímu dnes “velí” loutkářský dramatik, režisér, překladatel a zároveň pedagog Eloi Recoing.

Jaké hlavní cíle jste si stanovil jakožto nový ředitel Intitutu international de la marionette (IIM), jímž jste se stal v roce 2014? Jak se vám je daří naplňovat?

Převzal jsem vedení Institutu v přelomovém okamžiku jeho existence. V roce 2014 jsem nasedl do rozjetého vlaku, který léta řídila Margareta Niculescu. Zdědil jsem agendu rozpracovaného projektu nové budovy školy École Nationale Supérieure des Arts de la Marionnette (ESNAM), který byl iniciovaný Lucilou Bodson. Mým úkolem bylo úspěšně dokončit rozběhnutý projekt a přesvědčit naše vyučující, aby schválili vedle současného ročníku ještě jeden souběžný ročník navíc. Tato nabídka je platná od začátku školního roku 2016. Jako spisovatel, překladatel, režisér, ale také pedagog-badatel, jsem si dal dále za cíl posílit v našem učebním plánu pozici dramaturgie a vylepšit vztahy mezi aktivitami vzdělávání a vědeckou činností. Přál jsem si také zvýšit praxi v oboru manipulace loutek. IIM (Institut international de la marionnette/Mezinárodní loutkářský institut) proto investoval do vývoje pedagogických nástrojů, “cvičných” loutek, aby studenti mohli trénovat i mimo běžné hodiny výuky. Podílel jsem se na přípravě materiálu věnovaného základům řemesla, na základě kterého vznikl nový diplom Národní profesionální diplom pro herce, obor loutkoherec. Diplom II. úrovně je ekvivalentem bakaláře a je uznáván na evropské úrovni. Otázka interpretace se tak stala klíčovou, aniž by se však změnila hlavní osnova našeho učebního plánu. V naší škole se vyučuje umění uměním. Je to kreativní škola, kde se kombinuje nelineární učivo základů našeho umění, vyučovaného pedagogy, kteří jsou zároveň umělci, za pomoci ukázkové pedagogiky založené na uměleckém projektu, který vždy zahrnuje dramaturgické výzvy. Nová budova ESNAM bude slavnostně otevřena 16. září 2017 u příležitosti Festival Mondial des Théâtres de Marionnettes (Světového festivalu loutkového divadla) v Charleville-Mézières 2017. Co se týče mých cílů, tímto datem se uzavře první důležitá etapa.

Pokud tomu rozumím správně, je Institut International de la Marionette organizací, která podporuje loutkářský obor v několika směrech – jeho výzkum, tvůrčí umělce a vychovává další generaci umělců. Jak to v praxi funguje a jak velký tým vám s tímto posláním pomáhá?

V našem týmu je 17 lidí. Je to dost málo vzhledem k rozmanitosti cílů, které jsme si stanovili, a tomu, kolik jsme si dali úkolů. Náš tým je velmi “militantní”. Má snahu obhajovat na jedné straně vývoj profese, ale také její prostor. Používáme při tom všechny možné prostředky. Přijímáme badatele z celého světa. Dáváme podněty k výzkumným programům napříč katedrou Inovace cirkusu a loutkového divadla, kterou vedeme spolu s Národním centrem cirkusového umění. Organizujeme kolokvia, setkávání, jako například to v roce 2015, týkající se otázky vzdělávání, které jsme pořádali ve spolupráci s UNIMA. Máme také publikační aktivity. Příští číslo časopisu Puck bude věnované otázce vzdělávání na loutkářských školách ve světě. Od založení Institutu organizujeme letní stáže a díky nové budově budeme moci rozšířit naši nabídku dalšího vzdělávání během celého roku. V rámci mise celoživotního profesionálního začlenění nabízíme možnost rezidencí a tvůrčích výzkumů. A v neposlední řadě náš nový diplom umožňuje ucházet se o program Erasmus+.

Velice záslužným počinem, který IIM vytváří, je Portail des Arts de la Marionnette (PAM). Kdy se tento projekt zrodil, jak funguje a co zde lze všechno nalézt? Spolupracujete na něm i se zahraničními loutkářským institucemi?

Projekt webového Portálu loutkářského umění byl zahájen v roce 2012 na podnět Lucile Bodson a spustila ho Raphaèle Fleury, která je aktuálně zodpovědná za oblast výzkumu a dokumentace Institutu. Tento projekt, který se neustále vyvíjí, aby našim partnerům umožnil snadnější přístup, na sebe pozvolna navázal již 27 partnerských organizací včetně Francouzské národní knihovny, se kterou nyní úzce spolupracujeme. Po intenzivní fázi digitalizace údajů se otvírá nové období restrukturalizace nástrojů pomocí přívětivějších rozhraní a ucelené koncepce, což by mělo vést k vytvoření sémantického webu. Zároveň, abychom dosáhli kýženého výsledku, se stává prioritou výzkum terminologie na našem disciplinárním poli. Takový projekt nemůžeme realizovat sami. Představujeme špičku v oboru, ale nejsme jediní. Aby tyto nástroje mohly vzniknout, spoléháme například na start-upy, služby Picture Motion Browser, specialisty na informatiku a jiné.

Pokud se zaměříme na vaši školu ESNAM, je mezi mladými umělci zájem o studium loutkového divadla? Sledujete v počtech přihlášených adeptů loutkářství spíš nárůst, nebo úbytek?

Mladí lidé, kteří přicházejí na tuto školu, jsou nadšenci a vědí přesně, co tu hledají. Přicházejí z celého světa. Výuka je zdarma, ubytování snadno dostupné a na začátku školního roku 2017 budou mít k dispozici výjimečné podmínky: budovu o rozloze větší než 3 000 metrů čtverečních, kompletně přizpůsobenou pro rozvoj loutkářského umění. Studenti jsou z různých stran a sociálních vrstev a přicházejí s různými životními zkušenostmi. Během studia neustále dochází k prolínání různých praktik a představ. Díky zdvojnásobení ročníků nabíráme nyní nové studenty každé dva roky. A tím vlastně zdvojnásobujeme počet studentů, kteří mohou na ESNAM studovat. Počet přihlášek je relativně stabilní. Při každém přijímacím řízení je přibližně 150 přihlášek. Ale díky našemu novému diplomu by se mohl počet žádostí během našeho příštího konkurzu, který proběhne 26. března 2018, zvýšit.

Jaká je šance, že se na vaši školu přihlášení uchazeči dostanou? Kolik lidí se hlásí a kolik jich skutečně přijmete do ročníku? Na co kladete při výběru adeptů největší důraz?

Na základě přijímacího řízení je vybráno maximálně 15 studentů. To je asi 10 % uchazečů. Klademe důraz na jejich předchozí uměleckou dráhu. Nejběžnější typ uchazečů jsou samozřejmě výtvarníci a herci, ale v potaz mohou být brány i jiné umělecké zkušenosti, pokud jsou blízké divadelnímu umění, jako jsou tanec nebo cirkus. Ve Francii jsou rozšířené kurzy, které hrají roli přípravných tříd před vstupem na naši školu. A ti, kteří je absolvují, mají větší šance se na naši školu dostat. Naše kritéria jsou různorodá. Nejdůležitější a zároveň nejobtížnější je pro členy komise během přijímacího pohovoru objevit potenciál osoby, která je před námi a její touhu vyjadřovat se pomocí loutky. Vycítit loutkářské vlohy skryté v dané osobě, jejího kreativního ducha a její přání učit se učit. Otázkou také je, zda škola přichází pro uchazeče ve správný čas. A v neposlední řadě, aniž bychom měli stanovené nějaké kvóty, musíme sestavit skupinu, která bude schopná spolu pracovat jako kolektiv po dobu tří let. To už vyžaduje jistou zralost. Rovnováha mezi muži a ženami, zahraničními a místními studenty i sociální rozmanitost jsou důležitými faktory, které při přijímacím řízení zvažujeme.

Kdo jsou pedagogové školy? Máte mezinárodní tým? A nakolik se ročník od ročníku proměňuje?

Nemáme stálý pedagogický sbor. Většina našich pedagogů jsou externisté, kteří předáváním svých zkušeností procházejí neustálým poznáváním a zdokonalováním ve svém oboru. Samozřejmě, že máme své věrné, někteří se vracejí učit v pravidelných intervalech. Důležité je, aby naše škola na jedné straně uchovávala a šířila původní techniky a tradiční způsoby a na druhé straně byla “laboratoří” hledající a zkoumající nové formy loutkářského umění. Máme ucelené znalosti, ale dnešní umělci překračují hranice naší disciplíny a nutí nás znovu se identifikovat s našimi praktikami a stávajícími formami. Tím pádem, i když máme základy řemesla, které jsou stěžejní pro náš diplom, má každý ročník svůj vlastní charakter. Během tříletého studia se naši studenti potkají s padesátkou různých umělců a přednášejících. Právě tato skutečnost, kdy během studia nabízíme studentům možnost poznat umělce se zkušenostmi, je podstatou kvality našeho vzdělávání a napomáhá také pozdějšímu profesnímu uplatnění našich absolventů.

Jak je strukturována výuka loutkářského umění na ESNAM a jak technicky probíhá? Soustředíte se na výchovu “univerzálních” loutkářů (tedy tvůrců ovládacích kromě herectví a animace i základy scénografie, režie, dramaturgie), nebo studenty specializujete na jednotlivé profese (tak je tomu například na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU)?

Naši studenti obdrží všichni stejné vzdělání. Obecné základy divadla zahrnující rozličné rozměry scény. V prvním roce dostanou nezbytné základy interpretačního umění, pracují s hlasem, tělem, předmětem, učí se interpretovat pomocí loutky, kterou si pojmenují: učí se tak schopnosti udržet si smyšlenou autonomii předmětu. Součástí základního vzdělání je také výroba pracovních nástrojů (různé druhy loutek, maňásků, marionet na nitích i na drátech) a tato výtvarná složka je provází po celou dobu jejich studia. Ve druhém ročníku se více zabývají režií pod vedením profesionálního učitele. Využívají při této příležitosti různé pracovní postupy, různé způsoby práce. Rozmanitost těchto přístupů jim umožňuje orientovat se v dějinách loutkářského umění a postupně objevovat, co jim na jejich cestě může nejvíce vyhovovat při utváření jejich vlastní umělecké dráhy. Ve třetím ročníku přichází čas, kdy mohou představit své vlastní kreativní světy pomocí individuálních nebo absolventských projektů. Při prezentaci závěrečných projektů si mohou zvolit svoji roli: buď jsou autory projektu, režiséry nebo výtvarníky-scénografy, nebo jen interprety projektu. Naše vzdělávání dává přednost široké odborné kvalifikaci, kolektivní tvorbě ve službách dramaturgie a kreativity. Tato rozmanitost kompetencí je faktorem, který hraje roli při profesním uplatnění při současném stavu tvorby v našem oboru. Učí se komunikovat se všemi kolegy z branže, obklopovat se spolupracovníky, porozumět, že jejich projekt se obohatí tříbením nápadů týkajících se všech scénických složek. V letošním roce 2017, kdy slavíme 30. výročí založení naší školy, jsem se rozhodl svěřit vedení 10. ročníku Bérangèru Vantussovi ze souboru Trois-six-trente, který bude režírovat Kavkazský křídový kruh Bertolta Brechta. Absolventská inscenace bude představena na festivalu v Charleville-Mézières v září 2017 v nové budově školy a poté se vydá na turné až do konce roku. Je to pro všechny zúčastněné příležitost, jak vzít otěže do svých rukou, a zároveň jim umožní vstup na profesionální prkna.

Soustředíte se ve výuce i na dril, tedy na dokonalou řemeslnou zručnost loutkářů a jejich animační zvládnutí různých typů loutek, nebo máte při výuce jiné priority?

Během těch tří let studia nemáme ambice probírat do hloubky všechny animační techniky, ale děláme vše pro to, abychom nabídli maximum, podnítili ve studentech jejich zvědavost a chuť pro ten či onen aspekt našeho umění. Na nich pak už je tyto dovednosti rozvíjet a poté prohlubovat. Škola je odrazový můstek. Když se rozhodnete pro život umělce, učíte se celý život. Tím, že jsme uvnitř školy vybudovali “Instrumentarium”, je naším cílem, aby si studenti osvojili dovednosti v alespoň třech čtyřech technikách během kurzů, které se mohou rok od roku měnit. Mou prioritou je rozvíjet jejich loutkářskou fantazii a ukázat jim paletu nástrojů, které naše umění nabízí. To, že potom mohou od těchto technik upustit, je možné. Udělají to ale vědomě a ne proto, že by danou techniku neznali nebo neuměli.

Máte v osnovách i “alternativní” divadlo (to u nás zahrnuje nový cirkus, pohybové a fyzické divadle; de facto je to protiklad interpretačního divadla pracujícího s pevných a předem daným textem), nebo se skutečně koncentrujete na rozvíjení loutkářské tvorby?

Loutkářské umění stojí na rozhraní několika dalších disciplín a my dáváme přednost všemu, co náš obor může obohatit. Propojování různých praktik je podstatou našeho umění. Nejsme soustředěni primárně na text, ale znalost dramaturgie je přenositelná do všech forem loutkářství. Zapojení textu, jednoduché vizuální psaní, či dokonce psaní na jevišti vycházející z improvizace na scéně vždy vyžadují promyšlenou dramaturgii. Naši žáci vytvářejí různá gesta a přemýšlí o nich. Jedná se o základní Mejercholdovu techniku: musí si být vědomi hraní s iluzemi, které vytvářejí. Loutkové divadlo představuje kromě jiného spojení více druhů divadelního umění a má výhodu v tom, že se dotýká i toho, čím samo není. Právě jinakost utváří jeho vlastní identitu.

Neobáváte se, že se touto internacionální výchovou loutkářů zcela stírají rozdíly mezi jednotlivými divadelními styly a poetikami kultur, z nichž vaši posluchači pocházejí a vzniká loutkářský “styl Charleville”?

Naše škola nic nepředepisuje, nerazí jeden styl. Naopak vytváří jinakost. I když se u všech našich absolventů objevuje určitý stav mysli, potřeba a velké zapálení pro loutkářské umění, cesty, kterými se vydávají, jsou různé. Je ale pravda, že “mluví společnou řečí”, která jim byla vštípena. I přesto, že se neznají osobně, pokud je profesně svede dohromady náhoda, poznají, že jsou ze stejné školy. Tato škola zůstává otevřená a nepřetržitě se snaží svou práci zdokonalovat novými přístupy, které zkoumá při své vědecké činnosti. Naše škola je mezinárodní, otevřená světu, podněcuje představivost. Nepřestává se přetvářet díky setkáním, která podněcuje a otázkám, které vyvolává svou činností.

Koho počítáte mezi nejvýznamnější absolventy charlevilleské loutkářské školy?

Na tuto otázku neodpovím. Někteří absolventi zažijí velký úspěch viditelný na veřejnosti, ostatní zastávají významné odpovědné pozice v kulturních institucích. Jiní jsou zaměstnaní na všech možných pracovních postech, což svědčí o vynikající uplatnitelnosti na trhu práce. Další působí v oblasti kulturních agentur a zprostředkujících subjektů v oblasti kultury. Ti další kombinují různé způsoby působení ve svém oboru loutkářství. Můžeme konstatovat, že po třiceti letech existence školy dosahuje uplatnitelnost na trhu práce 95 %. Neprodukujeme nezaměstnané, ale vzdělané odborníky, kteří přispívají k obnově loutkářského umění a zasluhují se o jeho uznání. Je nutné dodat, že umělecký život vyžaduje trpělivost, flexibilitu. Umělecká kariéra může zažívat vrcholy i pády. Důležité je, aby v našich studentech i absolventech neustále plál oheň, který jim předali jejich učitelé.

Loutkář 2/2017, p. 16–18.

MEZINÁRODNÍ MAGISTERSKÝ PROGRAM PUPPETRY – VÝZVA

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.