Hrdinová, Radmila: Jak se klíště stalo kladným hrdinou

V inscenacích libereckého Naivního divadla není o zvířecí hrdiny nouze: liška, velryba, velbloud, los, slepice či beránek. I Zvířecí divadlo se tu hrálo. Učinit ale z tvorů tak odpuzujících, jako jsou komár, ovád a klíště, sympatické postavy, je opravdu husarský kousek.

Vít Peřina ale ví, jak na to. A jako dědic umění své matky, vynikající dramatičky, tak činí způsobem, který pobaví jak děti, tak i jejich rodiče. Jeho nová hra Komáři se ženili aneb Ze života obtížného hmyzu je plná více či méně zjevných narážek na literární a dramatické “hmyzí” souputníky. Odkaz k bratřím Čapkům je jasný už z názvu a postavy komára Zdendy (Adam Kubišta) a světlušky Soničky (Barbora Kubátová) a řada detailů svědčí o dobré znalosti Karafiátových Broučků. A pozorný divák najde i další odkazy. Cyranovský výstup, v němž komár s ovádem Oldou svádí Soničku Zdendovou básní, je jen jedním z roztomilých bonusů pro sečtělé dospělé.

Inscenace pro děti začíná dost netypicky. Na horizontu se objeví velká stínová silueta houbaře sklánějícího se nad bedlou, do toho zazní známé kvílivé bzučení, chvilka ticha – a pak už jen charakteristické plesknutí. A na jevišti za zvuků smutečního pochodu defiluje pohřeb zabitého 149. syna otce Máry (Marek Sýkora) za účasti zarmoucené komáří rodiny.

Těch pohřbů se během hodinového představení odehraje ještě několik, stále se stejnou rutinou. Jak konstatuje komáří matka Márina (Markéta Sýkorová): “Takovej už je život a komár se s tím musí naučit žít.” Není to jen vtip odkazující k žánru černé grotesky či hororu, k nimž má hra blízko, tento motiv má i zásadnější výchovnou roli. Seznamuje děti s tím, že smrt patří k životu a je třeba se s ní umět vyrovnat. A je důležité, že to není cynická, odosobněná smrt počítačové hry, při níž dítě stisknutím tlačítka rozstřílí na cucky anonymního nepřítele, ale pokaždé smrt konkrétní postavy, pro kterou někdo, byť krátce, zatruchlí a opláče ji. A pak teprve jde život dál.

Hra má klasickou pohádkovou zápletku, adaptovanou na podmínky komářího, respektive hmyzího světa. Zdenda má před sebou povinnost každého komára na hranici dospělosti – vylétnout na svůj první samostatný let, pokud možno ho přežít a najít si při něm nevěstu, aby rod mohl pokračovat dál. Jenže Zdenda, kluk sice naivní, ale nebezpečně samostatný, se zakouká do světlušky Soničky. A máme tu problém křížení druhů a s ním i téma odlišnosti a jejího (ne)přijetí, aniž by se na ně nějak příliš výchovně tlačilo. Za pomoci ováda Oldy (Filip Homola) si Zdenda Soničku úspěšně namluví, leč v tu chvíli vstoupí do hry Pavouk (Dan Kranich), který si světlušku odvleče jako potenciální nevěstu. Ale když se k Zdendovi a Oldovi přidá ještě klíště Štěpa (Michaela Homolová), máme tu klasickou pohádkovou trojici vydávající se zachránit unesenou princeznu. Narážka na Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého tu zazní možná až zbytečně explicitně, ale zároveň i jako vděčný vtip odkazující i na fyzické dispozice a kostýmy představitelů.

Děti se v příběhu dobře orientují a fandí hmyzí trojici, která v reálu rozhodně neoplývá přitažlivostí, a my lidé ji bez milosti likvidujeme. Ale ovád Olda, i když je trochu pomalejší v chápání i orientaci, se vyznačuje dobrosrdečností a horlivou snahou pomoci a přilnavé klíště Štěpa trpí mindrákem z toho, že patří k nejpronásledovanějším představitelům hmyzí říše, a to jen pro svou zálibu v krvi. Tu mají ostatně společnou všichni tři a také na ni málem doplatí, když se je Pavouk snaží omámit uspávacím krvavým koktejlem. Trojí opakování této scény ctí sice pohádkové zákony, ale je poněkud zdlouhavé. Připraví ovšem půdu pro záchranný zásah klíštěte, jež nakonec Pavouka vysaje a zneškodní. A divákům dá důkladně na srozuměnou, že za svou náklonnost ke krvi obětavá trojice protagonistů nemůže. A pak už zbývá jen vrátit se domů se zachráněnou Soničkou a přesvědčit komáří rodinu, že světluška pro ni bude užitečná. Vždyť světlo přitahuje komáry odjakživa. A “nacionálně” vyhrocenou komáří hymnu lze přece poupravit.

Peřinova hororová pohádka (ale která pohádka hororem není?) je dalším zdařilým kouskem z domácí dílny Naivního divadla. Kromě humoru a literárních odkazů nese i výše naznačená etická témata, šikovně navěšená na klasický dobrodružný pohádkový syžet.

Problematičtější je její inscenační ztvárnění. Ne že by Tomáš Dvořák i v Komárech neosvědčil leccos ze svého smyslu pro černý humor i jevištní vynalézavosti, ale přece jen jsou tu trochu zdlouhavá i dramaticky nedořešené momenty jako postava Blechy (Diana Čičmanová), jež je přes svou jevištní atraktivitu prakticky nevyužitá. Loutkářské disciplíny tu vycházejí dost zkrátka, jde spíše o klasickou činoherní inscenaci, v níž zásadní roli hraje výprava Marka Zákosteleckého. Nelze v té souvislosti nevzpomenout na jeho výpravu k Morávkově hradecké inscenaci Ze života obludného hmyzu. Nápadité kostýmy herce proměňují vlastně v loutky životní velikosti, jež ovšem vodí jen sám příběh. Příležitosti k větší herecké charakterizaci dostane jen pár postav: Zdenda, Sonička, méně už ovád s klíštětem či Pavouk, který – coby jediná ryze negativní postava – má šanci napravit si reputaci v “broučím” hudebním přídavku.

Naivní divadlo Liberec

Vít Peřina: Komáři se ženili aneb Ze života obtížného hmyzu

Režie: Tomáš Dvořák, výprava: Marek Zákostelecký, hudba: Miroslav Ošanec, videodotáčky: Vojtěch Dvořák, dramaturgie: Vít Peřina

První uvedení 4. října, večerní premiéra 8. října, psáno z reprízy 19. listopadu 2016.

Loutkář 4/2016, p. 60–61.