Malíková, Nina: Dimitri Jageneaua a kolekce Divadla Peruchet v Bruselu

Omezujete se ve svém muzeu jen na historii a tradiční loutkářství, nebo sledujete prostřednictvím exponátů či dalších aktivit i moderní, současné loutkové divadlo?

To záleží na tom, co se myslí pod pojmem “tradiční”. Naše muzeum ukazuje různé loutky a jejich techniky – marionety, stínové loutky, maňásky, loutky prstové i obří a také loutky typu wajang, či jak vy říkáte “javajek”. Vedle tyčových loutek či javajek Jefimovové či Obrazcova můžete vidět loutky Yoke Thay Thabina ze staré Barmy, německé loutky z Trevíru nebo marionety na nitích či na drátě z konce 19. století z vídeňského divadla Kling a pochopitelně další… Od samotného počátku se naše muzeum zabývalo loutkami moderních loutkářských tvůrců (Max Jacob, Sergej Obrazcov, Jefimovová, Kling, Jean-Paul Hubert, Ferrai atd.), ale také historickými loutkami a technikami. Už od počátku v roce 1938 se naše muzeum chtělo stát muzeem současného loutkového divadla. Ale měli jsme mezi prvními loutkami vedle sebe loutky z komedie dell’arte, které byly z konce 18. století, loutky Maxe Jacoba z r. 1938, indonéské wajangy z konce 19. století. Tyto kusy tvoří naše muzeum a vystavené loutky představují různorodou řadu – od tradiční stínové loutky vytvořené mistrem Ramachandrou Pulavar z Keraly speciálně pro naše muzeum v roce 2013 přes jedinečnou loutku z Biharu z počátku 20. století, která je dnes naprostou raritou, loutky Jacquese Chesnaise, figury z rodiny Colla z r. 1880, marionetu Giuseppa Concordia z konce 19. století, přes loutky z belgického divadla Marmousets, sicilské loutky, liègské loutky (všechny z konce 19. století) až po naše loutky, se kterými hrajeme.

Každý rok trochu obměňujeme v aranžmá muzea umístění loutek. Některé pro diváky na sezónu třeba zmizí v depozitáři, jiné zůstávají jako stálé předměty našeho muzea. Ale například nejsme muzeum, které představuje všechny tradiční hrdiny ze všech loutkových divadel. Naše muzeum předvádí historii loutkářského umění s jejími mistry a historii různých tradic, stejně tak jako předměty zvláštní a jedinečné. Nabízí unikátní přednášku o historii loutkového divadla a zároveň mnoho dialogů mezi loutkami z různých koutů světa.

Jaké jsou vaše problémy (kromě finančních limitů) při získávání materiálů?

Vzácné, jedinečné a staré kusy, o které stojíme spíše než o získání celých souborů, jsou vzácné a jedinečné… Je těžké je najít a je to hodně srdeční záležitost. Také máme problém s prostorem. Přáli bychom si větší zviditelnění, ale od r. 2012 se věci už trochu změnily – máme pohlednice, knížku o celé kolekci Peruchet, kalendář a mezinárodní kontakty (Facebook). A váš článek také přispěje k upozornění na naši sbírku.

Jakým způsobem můžeme vzájemnou spoluprací pomoci při doplňování vašich sbírek?

Kontakty s umělci a starožitníky nebo všemi, kteří mají rádi naše muzeum, a předměty které budeme moci koupit, nebo které dostaneme darem a které obohatí naše muzeum. Sbíráme jednotlivé předměty.

Jaká je cílová skupina vašich návštěvníků? Je totožná s návštěvníky vašeho divadla?

Tak jako jsou naše loutky promíchány s loutkami z celého světa, naše publikum, které přichází na naše představení, je různorodé rodinné publikum… Řekněme, že přes děti (od 3–4 let) jsou dospělí osloveni ke vstupu do našeho divadla. Naše muzeum je otevřeným oknem do bohatého a pohádkového světa loutek napříč světem. Když jednou rodiče či prarodiče přijdou do našeho muzea, dívají se na loutku jinak, je to pohled plný údivu a okouzlení: loutka je kouzelný prostředek k přemýšlení a přiblížení se ke světovým kulturám.

Našimi návštěvníky jsou především naši diváci, protože naše muzeum je otevřené o každé divadelní přestávce. Je na požádání přístupné i pro skupiny, ale my doporučujeme, aby diváci přišli na naše představení a muzeum si pak prohlédli o přestávce.

Co připravujete v budoucnu pro zviditelnění vaší unikátní sbírky a pro popularizaci propojení vašeho muzea s vaší divadelní scénou?

Myslím, že je to obzvláště otázka politiky. Čím více budeme podporováni politickými institucemi a médii, tím více si lidé uvědomí výjimečný charakter našeho muzea v kulturní oblasti bruselské, belgické a evropské. Naše muzeum je prodloužením, našeho divadla, živoucím rozšířením umění loutkového divadla.

Počítáte v rámci spolupráce v nejbližší době s prezentací českého loutkového divadla v Belgii?

Samozřejmě. Znovu pozveme česká divadla, a určitě znovu Naivní divadlo Liberec… Právě skončil druhý ročník Evropských dnů loutkového divadla, kde Naivní divadlo uvedlo dvě komorní představení. V historii našich festivalů (první byl v roce 1958) jsme zvali české loutkáře – ať už to bylo kdysi divadlo Spejbla a Hurvínka, či Divadlo ÚLD Sluníčko s Malíkovým Míčkem Flíčkem. V našem divadle jsme hodně “pro-čeští”.

Otázky položila a odpovědi přeložila Nina Malíková

Loutkář 3/2015, p. 22–23.