Novák, Jan: Čechova Olomouc 2013

Nesoutěžní přehlídka amatérských loutkářských souborů Čechova Olomouc, pořádaná jako bienále, se konala ve dnech 9. a 10. listopadu a byl to její 21. ročník. Na organizaci se vedle domácího souboru Kašpárkova říše podílel také Slovanský dům Olomouc, Skupina amatérských loutkářů SČDO a finančně krajské a městské orgány a Svaz klubů mládeže.

V programu vystoupilo devět souborů a jeden jednotlivec, navíc byly k vidění ukázky produkcí klasických rodinných divadélek – Kašpárkovo domácí loutkové divadlo Mirka Nopa a rodinné loutkové divadlo Jitřenka ze Šternberka. V klubovním prostoru byli po oba dny všem zájemcům k dispozici manželé Kuschmitzovi, kteří letos přivezli nabádavou kolekci věnovanou zejména stínovému divadlu. Souběžná výstavka byla velice pestrá, navíc byla určena i k praktickému ozkoušení a oba manželé nesmírně obětavě předváděli a radili. Tomuto tématu byla také věnována již tradiční brožurka s mnoha návodnými obrázky. A když už jsme u těch obecnějších informací, nelze opominout členky Kašpárkovy říše, které se staraly o žaludky všech účastníků, a nutno dodat, že skvěle.

A teď k loutkám, které na rozdíl od řady podobných akcí v Olomouci rozhodně vedou a nikoho nenechávají na pochybách o tom, že k loutkovému divadlu patří. Zároveň však odhalily jedno úskalí. Dnes už málokoho omráčí kouzlo “oživené mrtvé hmoty”, a tak když loutkáři předvádějí základy animační dovednosti, která nepřerůstá v herectví, je to málo. Nicméně nechci zevšeobecňovat, nabídka byla pestrá.

LD Sokol Přerov, Přerovský Kašpárek uvedl hru V. Cinybulka Kocour Pětivousek. Upovídaný text, navíc z playbacku, to byla pro mladé vodiče těžko překročitelná bariéra. Vkusná výprava a jednoduchý stylový hudební doprovod, to byla pozitiva této maňáskové inscenace.

LS Špalíček Plzeň přivezl marionetové Varieté. Klasický dupák uvedl několik nejstarších řezbovaných marionet, které patří k tomu nejcennějšímu dokladu souborové tradice. Pak už následovala jednotlivá varietní čísla, uváděná svižným Kašpárkem. Nejvíce zaujala čísla dokonale využívající loutkovou technologii, jako například artista na hrazdě či pozemní akrobaté. Některým číslům chyběla gradace či pointa. V každém případě se jednalo o sympatické připomenutí tohoto klasického marionetářského kumštu.

LS Před branou Rakovník zahrál jednoduchou dvojpohádku O kohoutkovi a slepičce. I zvolené výrazové prostředky byly jednoduché – scéna ve stylu dětských malovánek, stojánkové loutky ovládané nezakrytými loutkoherci, kteří odehráli také “lidské” postavy.

Komunikace s dětskými diváky byla vkusná a účelná.

LS Srdíčko Vysoké Mýto se programově věnuje marionetám. Vybrali si text H. Dotřelové Kocour v botách. Čistá scéna, únanovské marionety, slušné mluvičské výkony. Animací loutek však neoslnili, spíše o ní platí, co jsem řekl v úvodu.

LS Jitřenka DDM Mladá Boleslav, dětský soubor vedený manželi Vidlařovými patří k tradičním účastníkům Čechovy Olomouce. Na dětech je znát zkušené i náročné vedení, byť technologie černého divadla, které se převážně věnují, je značně náročná. Jejich Hrášková komedie však vyzněla poněkud rozpačitě, což souvisí se zvolenou předlohou. Tou byla pohádka H. Ch. Andersena zdramatizovaná M. Slavíkem. Slavíkův scénář by patrně dobře posloužil pro dramatickou produkci adolescentů, ale v černodivadelním provedení cosi skřípalo.

LS Spojáček Liberec se představil inscenací známou z letošní Loutkářské Chrudimi. Jejich Maska v Chrudimi neoslnila, ale v Olomouci vyzněla velice sympaticky. Symbolický příběh člověka, jemuž nasazená maska změní charakter, je proveden javajkami v kombinaci se stínohrou. Inscenace pracuje s náznaky, které vyžadují a zároveň podněcují divákovu fantazii.

Jan Havel z Vysokého Mýta je zkušený a suverénní bavič. Jeho produkce nesla název Pohádky z kufru a náznakovými či zástupnými loutkami odvyprávěl a odehrál několik známých pohádkových příběhů.

Divadelní spolek Krakonoš z Vysokého nad Jizerou, respektive jeho loutková scéna, zvolil pro olomouckou přehlídku text Františka Čecha, jehož jméno je v erbu celé akce. Ovšem Čechův Bezhlavý rytíř je především konverzačka, a tak mohli diváci ocenit kultivovaný hlasový projev a potěšit se krásnými historickými dekoracemi a především loutkami. Ty ovšem většinu času neměly, o čem hrát.

LS Kacafírek Chrudim přivezl autorskou inscenaci na motiv E. Petišky. O lakomém Šnofousovi aneb Prachy v prachu je v podstatě moralita o lakomci, který na svou lakotu doplatí. Funkční jednoduchý paravan a výprava, o všem dalším by se dalo říci, že se jedná o hutnou zkratku – maňásci naimprovizovaní z ponožek, rukavic apod., úsporná mluva, rovněž situace jsou spíš naznačené. Inscenace by si rozhodně zasloužila, aby na ní chrudimští dále pracovali.

Kašpárkova říše Olomouc, hostitelé přehlídky, obnovili starší inscenaci Kočičí pohádky. Text M. Nohelové zachovává ducha i poetiku Karla Čapka, také výprava a loutky Zd. Popa jsou velice zdařilé. Scéna je řešena jako točna, loutky jsou technologicky jednoduché javajky. Také tato inscenace má šanci dozrát, zejména tempo je zatím stereotypní a místy příliš mdlé. A zazvonil zvonec a pohádek byl konec.

Na Čechově Olomouci letos jasně převládaly soubory, kterým se obvykle říká tradiční. Přesto se nejednalo o nudnou přehlídku toho, jak se kdysi hrávalo. A to bylo velmi příjemné zjištění.

Loutkář 6/2013, p. 42.