Vašíček, Pavel : Setkání po šedesáti letech...

Setkání po šedesáti letech…

Poslední hodinu svého pobytu na letošní Loutkářské Chrudimi, jsem se rozhodl věnovat prohlídce nové expozice MLK. A hned v přízemí mne čekalo naprosto neočekávané setkání – po šedesáti letech! Úvodní expozice je věnována Kašpárkům a jsou jich tam k vidění desítky. Bloumal jsem očima po vitrínách, až jsem dospěl k čelní stěně a tam přímo uprostřed jsem uviděl loutku, která mne okamžitě upoutala! \\\\\\\“Tohohle Kašpárka přece znám!\\\\\\\” Ano! Byl to ON! Můj první Kašpárek! Poprvé jsem ho uviděl někdy v roce 1951, tedy ve svých čtyřech letech, kdy jsem poprvé navštívil nedělní odpolední představení v brněnském loutkovém divadle ZK ZJŠ v omšelé \\\\\\\“boudě\\\\\\\” (bývalé hospodě) na Veveří ulici, kde jsem se pak rychle stal \\\\\\\“štamgastem\\\\\\\”. Zatímco všude kolem zuřil \\\\\\\“socialistický realismus\\\\\\\”, zde se hrálo \\\\\\\“hezky po staru\\\\\\\”, tak jak tento původně sokolský soubor hrával už od roku 1930, kdy vznikl. A tak jsem se postupně seznamoval s typickým prvorepublikovým repertoárem, v němž byl ovšem Kašpárek protagonistou! S jistou pravidelností přinášel jsem pak \\\\\\\“do kanceláře\\\\\\\” své kresbičky, v nichž jsem se pokusil zachytit své dojmy z představení (která mi připadala naprosto úžasná a tehdejší zážitky byly určitě z nejsilnějších divadelních zážitků v životě) a samozřejmě ani Kašpárek na nich nechyběl. A jednoho odpoledne, obdržel jsem – přímo z Kašpárkovy dřevěné ručky – nové pastelky! Asi se mu mé kresbičky líbily… (Něco podobného se \\\\\\\“přihodilo\\\\\\\” malému Jiříkovi Trnkovi ve Skupových Feriálkách). Kde je asi těm neumělým obrázkům konec… Ale Kašpárek je naštěstí stále \\\\\\\“naživu\\\\\\\”! Měl jsem pak dokonce možnost seznámit se s ním \\\\\\\“osobně\\\\\\\” – v 8 letech jsem se stal \\\\\\\“platným\\\\\\\” členem souboru (mými prvními \\\\\\\“rolemi\\\\\\\” byly: \\\\\\\“Sněhurčino otrávené jablko\\\\\\\”, \\\\\\\“Hlas dětí za oknem\\\\\\\” a titulní role ve hře \\\\\\\“Míšův nový zub\\\\\\\” – tedy ten zub). Tehdy jsem si ho mohl i \\\\\\\“ohmatat\\\\\\\”, zacinkat jeho rolničkami, vzít do ruky jeho vahadlo… Koncem 5O. let se divadlo přestěhovalo do zbrusu nové budovy na Tučkově ulici a přijalo název JITŘENKA, a i zde jsem po jistou dobu působil. Na rozdíl od Kašpárka – v JITŘENCE už se hrálo \\\\\\\“moderně\\\\\\\”. Totožnost loutky mi potvrdila i popiska, na níž stojí, že loutka pochází z Brna, ze 30.let, a pochází ze sbírky Františka Píska (dlouholetého principála JITŘENKY) a pak zcela nezvratně černobílá fotografie v mém archivu z první poloviny 5O. let, na níž je právě tento Kašpárek zachycen přímo na \\\\\\\“prknech\\\\\\\” na Veveří i se svou mluvičkou, paní Zdenou Teplou.

Loutkář 4/2013, p. 4.