Malíková, Nina: Zemřeli

Herečka Šárka Babrajová (1925–2013) vystudovala obor činoherního herectví na pražské DAMU. Po absolutoriu působila v divadlech v Českém Těšíně, Uherském Hradišti a někdejším Gottwaldově. Na počátku sezony 1957–1958 se stala ředitelkou DLO, tehdy Krajského divadla loutek a ve funkci působila patnáct let. Zasloužila se o jeho uměleckou úroveň a zviditelnění. Budovala loutkoherecký soubor a dala v něm vyrůst i režisérům (např. Jiří Volkmer, Zdeněk Stoklasa, Zdeněk Miczko, Zdeněk Havlíček). Přivedla do Ostravy nové talentované režiséry – Miroslava Vildmana, Pavla Vašíčka; režisér Jiří Jaroš se za jejího působení do DLO vracel k pohostinským režiím. Byla vůdčí osobností, které její soubor věřil a šel za ní. Za její éry začalo DLO podnikat významné zahraniční zájezdy (Polsko, Rumunsko, Vietnam, západní Německo). V roce 1972 byla z politických důvodů odvolána z funkce, v DLO však zůstala jako loutkoherečka až do roku 1981. Věnovala DLO čtyřiadvacet let svého života. U příležitosti padesátin divadla v roce 2003 o nich řekla: “Byl to bohatý a krásný život, za nějž bych ráda všem těm, co ho se mnou prožili, poděkovala.”

Čest její památce!

Setkání s ní byla vždycky zajímavá – od těch prvních, kdy pro nás, kteří jsme do loutkářského světa teprve vstupovali, byla tato energická a atraktivní dáma trochu záhadou, až po ta poslední, kdy se k nám na všech loutkářských setkáních, kterých se zúčastňovala již jako “člověk zvenčí”, srdečně hlásila. Šárka Babrajová byla svého času opravdovou “železnou lady” loutkového divadla, jednou z prvních žen na ředitelské pozici, která uměla v této funkci podpořit dobré divadlo a také za ně převzít odpovědnost. Žena svého času pro svou náročnost obávaná, ale také respektovaná. Její zvučný hlas, optimismus, smysl pro humor, neutuchající energie, ale především zájem o loutkové divadlo, to je něco, co bude v našich loutkářských kruzích chybět.

Loutkář 3/2013, p. 47.