Dotřelová, Hana: XXXVII. Krajová přehlídka amatérských loutkářů v Lounech

Mrazivé sobotní ráno 23. března přivítalo účastníky výběrové přehlídky v Lounech, i když podle kalendáře mělo být už jaro. I když zpočátku to vypadalo, že sluníčko zůstane za mraky a sníh nás zcela zasype, nakonec přece vysvitlo. A tak trochu vypadalo i na přehlídce loutkářských souborů v Lounech, nejprve pod mrakem, ale nakonec se přeci trochu toho sluníčka objevilo.

Zahájení přehlídky se tradičně ujal domácí soubor, Spolek loutkářů v Lounech, s pohádkou Dlouhý Široký a Bystrozraký v úpravě Vladimíra Vernera. Dobře animované marionety na krátkém odkrytém vedení a hudba, to byly vždy devízy lounského souboru. Bohužel letos tomu tak nebylo, některé loutky na scéně jen tak postávaly a nereagovaly na ostatní a často ani na vlastní repliky.

Také hudební doprovod inscenaci příliš nepomohl, hudba sloužila jen jako vata, nepomáhala v dramatických situacích, jen tak plynula. Bohužel tak plynulo i celé představení, bez většího vzrušení. Ale abych jen nekritizovala, objevily se zde i hezké momenty. Postavu Lucifera svěřil režisér nadějnému mladému členu souboru Dominiku Hamplovi, který se také ujal stínohry. Ta byla také tou nejzajímavější součástí inscenace, kterou ocenila i porota.

Na klasiku vsadil i zkušený loutkářský soubor Klubíčko Cvikov a do Loun přivezl vlastní adaptaci Čapkovy Zubejdy, princezny Solimánské. I zde se ukázalo, že Čapkova tvorba se pro amatéra těžko dramatizuje, aby se z jeho díla neztratil typický čapkovský humor a sloh. A to se Cvikovským stalo, herci si do textu vkládali aktualizace, které působily násilně. Také technologicky ne zrovna povedení manekýni (plochý obličej a měkké a lehké nohy) neumožňovali větší rozehrání na scéně. Kladem inscenace byla živá hudba na předscéně, hezké písničky a loutkoherecký výkon Karla Stehlíka a Radka Bašty v rolích rádců.

Konečně odpoledne vysvitlo sluníčko a příjemně slunečně vyznělo i představení LD Spojáčku z Liberce. Kristýna Siková, Mirka Kolářová a Jana Krauseová zdramatizovaly čínskou lidovou pohádku s názvem Maska.

Na paravánu připomínající čínskou pagodu se odehrává příběh polepšeného zloděje, který pod maskou skrývá svou zlou a hrubou tvář, které se každý bojí. Muž však během ročního putování vykoná mnoho dobrých skutků a dobro se odrazí nejen v jeho duši, ale i tváři.

S minimem slov, prostřednictvím stínového divadla a javajek zahráli liberečtí velmi působivé představení. Někdy bylo slov až příliš málo, a divákovi se příběh v průběhu hry ztrácel. Přesto byla inscenace tím nejlepším, co bylo v Lounech k vidění.

Závěr přehlídky patřil Loutkohereckému sdružení Jitřenka z Žatce. Nový soubor se snaží navázat na tradice loutkářství v Žatci. Vybral si tedy pohádku Hračkový les, který pro marionetový soubor v Žatci před lety upravil Ivan Anton. Na této inscenaci se opět ukázalo, jak důležitá je v divadle role dramaturga a režiséra. I když soubor původní hru zkrátil a upravil, inscenace působila zdlouhavě, neměla patřičný temporytmus a nevyhnula se ani nelogičnostem a absurditám. Také jiná výška hrací lávky působila loutkohercům potíže, lépe by bylo loutky převázat, než hrát s marionetami na nitích ve vzpažení. Nevýhodou pro loutkoherce byla reprodukovaná nahrávka, kdy jednotlivé postavy namlouvali jiní interpreti než ti, kteří loutky vodili. Takže většina vodičů, i když vodili jinou postavu, reagovala na scéně převážně na svůj hlas. Oživením a zpestřením poněkud zdlouhavé inscenace byla komická myška na kolečkách, která jen tak přejížděla přes scénu a bezděčně tak dodávala inscenaci svébytný rytmus.

Ale aby hodnocení celku nevyznělo příliš pesimisticky, je třeba zdůraznit, že si Žatečtí, kteří se přehlídek pravidelně zúčastňují, připomínky lektorů berou k srdci, a tak lze předpokládat, že na inscenaci Hračkového lesa čeká ještě Jitřenku další práce.

Jednodenní přehlídka v Lounech skončila a porotu ve složení Hana Dotřelová, Jiřina Polanská a Jan Pém čekalo závěrečné hodnocení a vyhlášení výsledků. Udělila několik individuálních scén a na Loutkářskou Chrudim nominovala LD Spojáček z Liberce s inscenací Maska. Škoda, že souborů nebylo víc.

Loutkář 2/2013, p. 34–35.