Šplíchalová-Mocová, Kateřina: Z pozůstalosti Jana Malíka

Z pozůstalosti Jana Malíka

aneb Pro badatele, kteří touží pátrat po raritách v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi

Publikace Z pozůstalosti Jana Malíka, kterou vydalo Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, je podrobným seznamem veškerého materiálu, který se dochoval po smrti dr. Jana Malíka, významné osobnosti našeho loutkářství.

Jan Malík se zásadně zasloužil o profesionalizaci loutkového divadla pro děti i dospělé. Spolu s Jindřichem Veselým a Josefem Skupou položili základní kameny moderního českého loutkového divadla. Celoživotně bojovali o jeho uznání jako rovnocenného druhu umění – a úspěšně. A tak bych mohla pokračovat ještě velmi dlouhým výčtem zásluh. (Jan Malík, autor dnes již legendárního Míčka Flíčka, založil Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi; oživil činnost mezinárodní loutkářské organizace UNIMA; stál u počátků akademického uměleckého školství; promyšleně budoval síť profesionálních loutkových divadel; věnoval se odborné – loutkářské publikační činnosti, přednášel a kromě toho všeho hlavně psal, režíroval, dramaturgoval, upravoval, hrál, organizoval…).

Výzkumné pracoviště Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU ve spolupráci s Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi, a především s velkou pomocí Niny Malíkové, mimo jiné šéfredaktorky Loutkáře, zarchivovalo vzácné poklady z loutkářské historie, teorie i praxe. Ať už vás zajímají dobové fotografie, výtvarné návrhy českých i zahraničních loutkových představení či dramaturgické rozbory vlastní i sebrané divadelní tvorby, publikace Z pozůstalosti Jana Malíka vám poslouží jako detailní průvodce.

Jan Malík divadlo miloval, loutky mu byly osudovou inspirací a projevem jeho estetického myšlení i cítění. Ze všech dochovaných materiálů lze vyčíst, jak oddaným loutkářem byl, jak pomáhal nejen \\\\\\\\\\\\\\\“amatérům\\\\\\\\\\\\\\\”, kteří se práci s loutkami teprve učili, ale jak vzdělával i ty, kteří se už tituly profesionálních divadelníků pyšnili.

Ve 24 tematických okruzích naleznete index potřebný pro další badatelskou i divadelní činnost. Kapitoly jsou řazeny podle důležitosti a rozsahu. První kapitola je vzácná, neboť obsahuje podrobné bibliografické údaje psané rukou samotného Jana Malíka. Druhý a třetí oddíl jistě ocení dramaturgové, protože zde naleznou reflexe, analýzy a referáty týkající se konkrétních loutkových her a loutkářské problematiky jako takové. Jsou tu zachovalé rukopisy i strojopisy her (3.). Velmi obsáhlou je složka týkající se Matěje Kopeckého (4.), skýtá nejen lidovou hru Veliký loutkář, ale i podstatné fotografie, staré plakáty a šablony dokumentující naši loutkářskou historii. Badatelům i praktickým výtvarníkům Jan Malík dochoval vše o Josefu Skupovi (6.). Shromáždil také souhrnný grafický materiál českých i zahraničních loutkových divadel své doby (7.). Jindřich Veselý, Vojtěch Cinybulk a další osobnosti ve vlastních výtvarných a literárních činech či v korespondenci s Janem Malíkem (8., 9. a 10. kapitola) tvoří podstatnou část pozůstalosti. Skupova Plzeň (11.) a Loutkářská Chrudim (12.) jsou festivaly, které netřeba představovat. I jejich podobu naleznete v Malíkově sbírce. Velmi rozsáhlá je kapitola Fotografie (13.) s raritními historickými kusy, např. pro časopis Loutkář, s fotografiemi scénografických a loutkářských výstav nebo také českých i zahraničních divadel. Do minulosti nás zavedou i kapitoly Muzeum loutkářských kultur (14.), Loutkové divadlo Umělecké výchovy (15.) a Ústřední loutkové divadlo (16.). Kromě historických faktů je tu popsáno mnoho zajímavých zkušeností s dramaturgickými plány a loutkářskou dramaturgií pro děti. Novinové výstřižky s divadelní tematikou (17.) nám ozřejmí nejen fakta, ale především tehdejší vnímání a přijímání loutkového divadla. Co nám připadá samozřejmé, bývalo velmi neobvyklé a vzácné. V 18. souboru materiálů se Jan Malík představí jako režisér, scénograf a technolog zároveň. Sokolské loutkové divadlo (19.), Loutkářské soustředění (20.), UNIMA (21.) a DAMU (23.) – to všechno jsou zásadní organizace, kterými Jan Malík během svého profesionálního života prošel a kde zanechal své loutkářské stopy. Na závěr zazní citace z Malíkova referátu na II. divadelním festivalu v Karlových Varech, krátký úryvek z Příhod ze života lidových loutkářů Jindřicha Veselého a autentické vzpomínky fotografa Václava Chocholy.

Věřím, že textové, výtvarné a fotografické materiály z pozůstalosti dr. Jana Malíka, i když letitým prachem zašedlé, poslouží vaší badatelské i divadelní práci. Ponořit se do nich můžete právě v knihovně – badatelně Muzea loutkářských kultur v Chrudimi.

Kateřina Šplíchalová Mocová

Výzkumné pracoviště KALD DAMU

Loutkář 6/2012, p. 251.