Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Šplíchalová-Mocová, Kateřina: Z pozůstalosti Jana Malíka

Z pozůstalosti Jana Malíka

aneb Pro badatele, kteří touží pátrat po raritách v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi

Publikace Z pozůstalosti Jana Malíka, kterou vydalo Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, je podrobným seznamem veškerého materiálu, který se dochoval po smrti dr. Jana Malíka, významné osobnosti našeho loutkářství.

Jan Malík se zásadně zasloužil o profesionalizaci loutkového divadla pro děti i dospělé. Spolu s Jindřichem Veselým a Josefem Skupou položili základní kameny moderního českého loutkového divadla. Celoživotně bojovali o jeho uznání jako rovnocenného druhu umění – a úspěšně. A tak bych mohla pokračovat ještě velmi dlouhým výčtem zásluh. (Jan Malík, autor dnes již legendárního Míčka Flíčka, založil Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi; oživil činnost mezinárodní loutkářské organizace UNIMA; stál u počátků akademického uměleckého školství; promyšleně budoval síť profesionálních loutkových divadel; věnoval se odborné – loutkářské publikační činnosti, přednášel a kromě toho všeho hlavně psal, režíroval, dramaturgoval, upravoval, hrál, organizoval…).

Výzkumné pracoviště Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU ve spolupráci s Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi, a především s velkou pomocí Niny Malíkové, mimo jiné šéfredaktorky Loutkáře, zarchivovalo vzácné poklady z loutkářské historie, teorie i praxe. Ať už vás zajímají dobové fotografie, výtvarné návrhy českých i zahraničních loutkových představení či dramaturgické rozbory vlastní i sebrané divadelní tvorby, publikace Z pozůstalosti Jana Malíka vám poslouží jako detailní průvodce.

Jan Malík divadlo miloval, loutky mu byly osudovou inspirací a projevem jeho estetického myšlení i cítění. Ze všech dochovaných materiálů lze vyčíst, jak oddaným loutkářem byl, jak pomáhal nejen \\\\\\\\\\\\\\\“amatérům\\\\\\\\\\\\\\\”, kteří se práci s loutkami teprve učili, ale jak vzdělával i ty, kteří se už tituly profesionálních divadelníků pyšnili.

Ve 24 tematických okruzích naleznete index potřebný pro další badatelskou i divadelní činnost. Kapitoly jsou řazeny podle důležitosti a rozsahu. První kapitola je vzácná, neboť obsahuje podrobné bibliografické údaje psané rukou samotného Jana Malíka. Druhý a třetí oddíl jistě ocení dramaturgové, protože zde naleznou reflexe, analýzy a referáty týkající se konkrétních loutkových her a loutkářské problematiky jako takové. Jsou tu zachovalé rukopisy i strojopisy her (3.). Velmi obsáhlou je složka týkající se Matěje Kopeckého (4.), skýtá nejen lidovou hru Veliký loutkář, ale i podstatné fotografie, staré plakáty a šablony dokumentující naši loutkářskou historii. Badatelům i praktickým výtvarníkům Jan Malík dochoval vše o Josefu Skupovi (6.). Shromáždil také souhrnný grafický materiál českých i zahraničních loutkových divadel své doby (7.). Jindřich Veselý, Vojtěch Cinybulk a další osobnosti ve vlastních výtvarných a literárních činech či v korespondenci s Janem Malíkem (8., 9. a 10. kapitola) tvoří podstatnou část pozůstalosti. Skupova Plzeň (11.) a Loutkářská Chrudim (12.) jsou festivaly, které netřeba představovat. I jejich podobu naleznete v Malíkově sbírce. Velmi rozsáhlá je kapitola Fotografie (13.) s raritními historickými kusy, např. pro časopis Loutkář, s fotografiemi scénografických a loutkářských výstav nebo také českých i zahraničních divadel. Do minulosti nás zavedou i kapitoly Muzeum loutkářských kultur (14.), Loutkové divadlo Umělecké výchovy (15.) a Ústřední loutkové divadlo (16.). Kromě historických faktů je tu popsáno mnoho zajímavých zkušeností s dramaturgickými plány a loutkářskou dramaturgií pro děti. Novinové výstřižky s divadelní tematikou (17.) nám ozřejmí nejen fakta, ale především tehdejší vnímání a přijímání loutkového divadla. Co nám připadá samozřejmé, bývalo velmi neobvyklé a vzácné. V 18. souboru materiálů se Jan Malík představí jako režisér, scénograf a technolog zároveň. Sokolské loutkové divadlo (19.), Loutkářské soustředění (20.), UNIMA (21.) a DAMU (23.) – to všechno jsou zásadní organizace, kterými Jan Malík během svého profesionálního života prošel a kde zanechal své loutkářské stopy. Na závěr zazní citace z Malíkova referátu na II. divadelním festivalu v Karlových Varech, krátký úryvek z Příhod ze života lidových loutkářů Jindřicha Veselého a autentické vzpomínky fotografa Václava Chocholy.

Věřím, že textové, výtvarné a fotografické materiály z pozůstalosti dr. Jana Malíka, i když letitým prachem zašedlé, poslouží vaší badatelské i divadelní práci. Ponořit se do nich můžete právě v knihovně – badatelně Muzea loutkářských kultur v Chrudimi.

Kateřina Šplíchalová Mocová

Výzkumné pracoviště KALD DAMU

Loutkář 6/2012, p. 251.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.