Malíková, Nina: Úvodník

Vážení čtenáři,

Končí rok 2012, který byl pro časopis Loutkář rokem mimořádným. Nejen, že jsme vzpomínali a oslavovali sté výročí vzniku tohoto časopisu (a jak rádi zdůrazňujeme k překvapení všech doma i v zahraničí – nejstaršího odborného loutkářského časopisu nejen u nás, ale i ve světě), ale zahájili jsme nenápadnou ofenzivu ve smyslu loutkového divadla vůbec. Proč? V poslední době se totiž dala vypozorovat řada symptomů, které známe z bojů o ohrožený druh – ať už z oblasti zoologie či kultury. Objevil se totiž mimořádný zájem o loutkové divadlo. Vyšla pěkná řada publikací o loutkovém divadle u nás i v zahraničí, mapující však, bohužel, převážně historii; o loutkové divadlo se začali ve větší míře zajímat sběratelé; diskuze o proměnách této profese proběhly i v zahraničních odborných časopisech, jen zájem o loutku ve vlastních řadách českých loutkářů-praktiků jaksi poklesl. Je tedy loutkářství opravdu ohroženým druhem? Vyžaduje podobný soustředěný nápor za jeho poznání a obhájení, který byl charakteristický pro počátek XX. století? Jak je to možné? Nevidíme snad, právě po stoletém prokazování smyslu loutkového divadla, ale především loutky jako takové, její možnosti? Je to nevědomost, nebo jen nechuť obracet se ke starým postupům pro inspiraci? Nebudeme za čas znovu “objevovat Ameriku”?

A tak se Loutkář v nejbližší době chce věnovat nejen zaznamenání těchto tendencí, ale především sumarizovat současné trendy v loutkářství, které je už sto let hlavní náplní tohoto časopisu. Máme sice řadu krásných knih a studií o loutkách v minulosti, z nichž na nás dýchne dokonalé řemeslo, výtvarné zpracováním i jistá nostalgie starých časů, kdy na všechno (i na domácí loutkové divadlo) bylo dost času, ale kde je nějaký sumarizující pohled na loutkové divadlo současnosti? A tak jsme se dali do postupného prosekávání se houštinou námětů. Začali jsme loutkou a terapií v dobré víře, že magická moc loutky začíná léčit i naši společnost a chceme pokračovat v objevování a novém naplňování známých loutkářských technik ve zvolna mizející profesi. A jak je to s loutkou a slovem? S loutkou, která se více než v loutkovém divadle objevuje v současnosti v divadle pohybovém, v opeře i činohře?

Zveme vás tedy do dalšího ročníku, kdy chceme hledat odpovědi na tyto otázky společně s vámi. Protože věříme, že loutka a loutkové divadlo (divadlo herce a loutky, divadlo předmětů atd.), prostě všechno, co se k tomuto pojmu váže, prostě stojí za to.

Pěkné Vánoce a rok 2013 Vám přeje sto let mladý Loutkář a jeho redakce

Loutkář 6/2012, p. 247.