Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Novák, Jan: Loutkářské letnice

Byly desáté a konaly se v Přerově ve dnech 11.-13. května, v loutkovém divadle místní sokolovny, na jehož řešení se v roce 1936 podílel Jan Malík. Přerovští loutkáři mají za sebou bohatou minulost, ale také pestrou současnost, k jejich divadelním aktivitám lze připočíst spolupořádání nejen Loutkářských letnic, ale také přehlídek sokolských loutkových divadel, oblastních kol Přehlídky individuálních výstupů s loutkou apod.

Hlavním pořadatelem Loutkářských letnic je Skupina amatérských loutkářů (SAL) SČDO a v podtitulu Loutkářských letnic stojí, že se jedná o celostátní přehlídku loutkových divadel. Tím je deklarován nejen nesoutěžní charakter, ale také to, že je prvořadě zaměřena na kolektivy s víceméně pravidelným provozem. Má tedy šanci mapovat stav a směřování určitého výseku amatérských loutkářských aktivit a ve vzájemné konfrontaci působit inspirativně. Domnívám se, že letošnímu ročníku se to podařilo. Nejprve výčet účastníků:

- Přerovský Kašpárek, Sokol Přerov – Petr Slunečko: Červená Karkulka

- Přerovský Kašpárek, Sokol Přerov – Vojtěch Cinybulk: Pětivousek

- Srdíčko, Vysoké Mýto – Ludmila Tesařová, Petr Slunečko: Pohádka o vodníkově Haničce

- Bubeníček, Sokol Praha-Vinohrady – František Čech, Jan Müller ml.: Bonifácův příběh

- Jiskra, Praha-Kobylisy – František Čech, Vojtěch Cinybulk: Kašpárek vaří živou vodu aneb O pyšné base

- Kacafírek, Chrudim – Náramně vzácná věc a Kašpárek

- Povidlo, Otrokovice – Kašpárek v pekle

- Říše loutek, Kroměříž – Povídej, paňáco (Perníková chaloupka, Budulínek).

V repertoárové skladbě na první pohled zaujme převaha starých osvědčených titulů. Ale byl by to pohled trochu zjednodušující. Snad jen s výjimkou přerovského Pětivouska, kde se spokojili s drobnými škrty, se vždy jednalo o nějaký stupeň dramaturgické práce. V případě Červené Karkulky a Vodníkovy Haničky šlo o adaptace z pera Petra Slunečka. Zajímavější je rozhodně Červená Karkulka, ve které je vlk cirkusovým odchovancem, což přináši do této klasické pohádky humorné prvky a posuny v situacích. V případě Vodníkovy Haničky se však Slunečkovi nepodařilo z tohoto primitivního příběhu vykřesat žádnou jiskru. Upřímně řečeno nerozumím tomu, proč tento text L. Tesařové dodnes loutkáře láká, snad jen atraktivitou vodní říše. Petr Slunečko je podepsán i pod inscenací Jiskry, která se sice věrně drží původního Čechova a Cinybulkova textu, ale dramaturg zde vytvořil zdařilý půdorys pro zajímavou režijní koncepci. Čechův text si vybral i Bubeníček, protože jeho Bonifácův příběh je hra Kašpárek vaří živou vodu, rozšířená o příběh bývalého sluhy Bonifáce a opět mohu konstatovat, že úprava šla ruku v ruce se zajímavým režijním řešením. U Chrudimských, Otrokovických a Kroměříšských loutkářů se jednalo o vlastní autorské adaptace cudně zakryté autorskou anonymitou. Ale zatím co u Otrokovických a Kroměříšských byla textová předloha podkladem pro svižná a povětšině vtipná představení, Kacafírek vedl s plytkým a špatně napsaným textem předem ztracený boj.

Hrálo se hlavně marionetami, ale i maňásky a manekýny. Dvě třetiny inscenací byly odehrány s odkrytým vedením. Ovšem zatím co v inscenacích Jiskry a Bubeníčka se jednalo o promyšlené řežijní řešení, u přerovského Pětivouska nebylo jasné, zda občasné vynořování vodičů za paravanem je záměr, nebo technologický kiks. U Otrokovických, kteří hráli s manekýny připevněnými k lýtku loutkoherce, se jednalo o neotřelé scénografické řešení a loutkáři z Kroměříže si s kombinací živých herců a iluzivně a neiluzivně vedených loutek dokáží poradit. Představení Jiskry a Bubeníčku byla ukázkou toho, jak důležité je sepětí dramaturgické přípravy s režijním půdorysem inscenace. Nemálo k tomu přispělo i suverenní a nápadité herectví.

Když s odstupem času uvažuji o nějakém zevšeobecnění z toho “antiiluzivního trendu”, tak tady je. Divadlo “klasicky loutkové” je často herecky bezradné při charakterizaci postav, vytváření vztahů a pointování situací. Odkryté vedení působí na první pohled dynamičtěji. Ale má převážně tytéž neduhy, jen jsou zamaskovány vnějškovými efekty (to v lepším případě) nebo je překrývají rozptylující zbytečnosti. To nepředkládám jako celkovou charakteristiku přerovské přehlídky, ale jako memento.

Součástí přehlídky bylo také oblastní kolo soutěžní Přehlídky individuálních výstupů s loutkou, jejíž 10. ročník pořádá SAL SČDO. I když rozsahem nevelké (9 výstupů), příjemně překvapilo svou kvalitou. Šest výstupů připravili loutkáři z domácího souboru, dva přivezli z Jaroměře a jeden z Olomouce. Spektrum loutkářských technik bylo široké. Od sólového výstupu s marionetou – zde zazářil Zdeněk Šnejdar v taneční kreaci s marionetou kostlivce, přes dobře ovládané manekýny (za všechny připomínám výstup Černoušek a lev v podání sourozenců Broukových a M. Dvořáčkové z Jaroměře), černé a luminiscenční divadlo (Zářivé emoce – P. Douda, K. Hufová a L. Horák z Přerova), až po partnerství loutky a “živáčka” (A. Miklíková a M. Borošová z Přerova ve výstupu Jeníček a ježibaba). Někdy šlo jen o prezentaci herecké virtuozity (již zmíněné číslo s kostlivcem), ale nechybělo závažné téma ve výstupu Strom štěstí K. Jančíkové a L. Horáka, inspirované dětským traumatem z rodičovských rozepří. Výstup Š. Gajdoše z Olomouce měl zajímavou pointu, J. Navařík a P. Douda z Přerova dokázali na malé ploše výstupu Konce marionet? vytvořit malou inscenaci s řadou technických kouzel. K. Brouk z Jaroměře s odzbrojující bezprostředností přizval diváky k dětské hře s cínovými vojáčky (Jak šli vojáčci stavět bunkr). Zkrátka – byl to příjemný večer a rozhodně příslib pro chrudimské finále.

A docela na závěr ještě stručně o předehře celé přehlídky. V pátek 11. 5. byl celý den věnován přerovským školkám a školám. Děti měly možnost seznámit se s tím, jak se dělají maňásci i marionety, jak vypadá loutkové divadlo za oponou, všelicos si mohly i samy vyzkoušet. Byl to takový den otevřených dveří a s trochou nadsázky bychom mohli říci, že i den otevřených srdcí loutkářů z Přerovského Kašpárka.

Loutkář 3/2012, p. 140–141.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.