Drtina, Michal: Krajská přehlídka Louny

O lounské loutkářské přehlídce se již několik let píše v zásadě to samé. Malá, klidná, pohodová. Nejspíš to bude dáno budovou, kde se přehlídka pořádá. Je to totiž první kamenná budova loutkového divadla v Česku, kterou si loutkáři svépomocí zbudovali už v roce 1920. Stojí dodnes a jakoby v sobě nesla tradici, která se zde předává z generace na generaci a chtě nechtě ovlivní většinu těch, kdo do ní vstoupí. Při setkání s touto tradicí zapomenete na soutěživost okolního světa. Vrátíte se v jakémsi lounském časoprostoru do doby, kdy se v tomto místě potkávali lidé, které divadlo bavilo, ne z důvodu osobních ambicí, ale pro tu samotnou možnost setkat se s přáteli, pro tu možnost udělat jiným lidem radost divadelním zážitkem. V pozadí nejsou žádné viditelné ambice na umístění v nějaké soutěži, i když si myslím, že ona pohnutka být známým, být tím, kdo má možnost bavit jiné, tedy někým výjimečným, je v každém, kdo na jevišti někdy stál. Což je dobře, protože právě to nás mnohdy nutí vymýšlet a hledat nové přístupy. Tedy nutí nás jít dál.

Také já půjdu se svými lounskými postřehy dál a přátele, které jsem v Lounech potkal a našel, mi jistě prominou, že chválu si nechám na jindy. Dovoluje mi to přesvědčení, že jsem na přehlídce v Lounech, chvála Bohu, potkal lidi, které divadlo zajímá, a kteří nechtějí ustrnout pouze v jednom bodě a být skanzenem vzpomínajícím na staré dobré časy.

Mým největším potěšením byl loutkářský soubor Klubíčko Cvikov. Zahráli Čertova švagra, kterého podle Boženy Němcové zdramatizovala Monika Bláhová. Provedením jsem nadšen nebyl. Ale vážím si řemesla, s jakým soubor vodí loutky, a především toho, že nechali celou hru připravit mladou dramatizátorku textu Moniku Bláhovou. Nezmiňuji se o tom proto, že byla autorka v loňském roce se svoji předlohou v semináři na Loutkářské Chrudimi, ale proto, že ji staří ostřílení kolegové v souboru nechali zkoušet, že jí nechali dostatek prostoru a odpovědnosti svoji předlohu, režii a celé provedení realizovat, třebaže mělo provedení mnoho problémů. Je to skvělý příklad pro všechny ostatní. Nebát se a umožnit mladým najít svoji cestu. Dát jim šanci a být kousek dál připraven na pomoc, pokud si o ni řeknou. Souboru moc děkuji a těším se, že se tímto inspirují i jiné soubory.

V Lounech jsem se opět po delší době také potkal s rozdělenou interpretací, která je pro jistou část amatérských loutkářských souborů typická. Bylo tomu tak u souboru Jitřenka Žatec v inscenaci Dřevěný vojáček a jeho přátelé. Proč se o tom zmiňuji? Na jejich příkladu bylo velmi zřetelně vidět, jak náročný na dovednosti souboru je tento přístup. Jak důležité je použití kvalitní nahrávky, aby byla sama o sobě nosná. Jak je třeba sehrát celý tým vodičů a mluvičů, aby divák neměl pocit, že se viděné i slyšené rozchází a loutky na jevišti opravdu hrají a ne jenom ilustrují dávno vyřčená slova. Chápu, že některé soubory rozdělenou interpretaci používají v provozu, kdy každý týden připravují novou inscenaci. Mnohdy si ale kladu otázku: je to opravdu nutné? Současné děti stále víc koukají na televizi, video, do počítačů. Rodiče dětem nečtou. Tak proč alespoň v divadle nemohou poslouchat lidský hlas v přirozené podobě bez technických vynálezů? A ještě navíc v inscenaci, kdy se soubor vymanil z klasických lávek loutkového divadla a hraje s loutkami odkrytě. O co působivější by pro děti byl text Zdeňka Bezděka řečený přímo z úst vodičů. Autor by se jistě nezlobil.

Letošní krajovou přehlídku doplnilo ještě uvedení tří představení. Soubor Želvička DDM Teplice zahrál Jak kovář naučil princeznu moresům, LD Spojáček Liberec Kašpárka a pána bažin a Spolek loutkářů Louny hru Jak rozčertit čerta.

Všechny inscenace, včetně prvních dvou zmíněných, měly stejné problémy. Texty by potřebovaly dramaturgický zásah, hledání dramatických situací a jejich sdělení prostřednictvím dění na jevišti, ne pomocí slov. Zvláštní kapitolou bylo použití zvuků, hudby a písniček. Skoro ve všech souborech jsou muzikanti, ale na jevišti to však není o tom “pěkně si zazpívat”.

Ale abych nezůstal nespravedlivý. U všech souborů jsem ocenil, že ve své práci nesetrvávají na jednom místě a hledají nové cesty, že měly chuť se přiučit a vybrat si z toho, co jim porota ve složení Hana Dotřelová, Miroslav Ryšavý a Michal Drtina, řekla. Ta se nakonec rozhodla doporučit do širšího výběru Spolek loutkářů Louny. A také se těší, že se s mnohými potká jako s diváky nebo účastníky seminářů na Loutkářské Chrudimi. Z poroty tam budeme všichni.

Loutkář 2/2012, p. 95–96.