Doubrava, Stanislav; Malíková, Nina: Zemřeli

Za Petrem Baranem

Je začátek 70. let, první červencový týden, Loutkářská Chrudim. V bazénu chrudimské plovárny se pomalu pohybuje blond plavec. Zjevně ho to namáhá, plave už dlouho. Ale nepřestává. Říkají, že je tu se souborem, odněkud z Ostravska a vsadil se o pivo, že zvládne 5 km. Trvá to, trvá, ale nepovolí. Večer v hospodě se dozvídám, že se jmenuje Petr Baran.

Mnohá další setkání s ním a jeho ženou Claire bývala během studií na DAMU, na jeho vojně v Hradci Králové a v drakovském klubu. Parťák vždycky víc než příjemný, delší pobyt s ním patřil k náročným.

Pauza v kontaktu až do začátku 90. let byla způsobená Petrovým přesídlením do Kanady. A tam jsme se taky po letech potkali znovu. To už ale s Naivním divadlem Liberec, kdy měl lví podíl na našem pozvání s představením Fimfárum. A taky jsme se dozvěděli, jak pro začátky rozvoje loutkářství v Québecu udělal víc než řada místních. Objel půl země, aby hledal kořeny, a mnoho z nich objevil. Tradiční québecké loutky později předváděl i v Liberci na Mateřince! I se svojí Nádhernou pohádkou, jistou formou loutkového kinoautomatu, kde děti hlasovaly o dalším vývoji děje. Celou ji vypravil, zrežíroval a hrál.

Na velké výstavě “Okno do loutkářství Québecu” v roce 2008 ve španělské Tolose mu Kanaďané po právu přiznali významný podíl v historickém vývoji oboru.

Že se mu stýskalo po kamarádech, po Beskydech a Čechách vůbec, byla pravda. Třeba i to přispělo k jeho nepříliš dlouhé životní cestě. Je ho škoda, měl jsem ho rád.

Stanislav Doubrava

Petr Baran (13. 1. 1953 Ostrava-Zábřeh – 26. 10. 2011 Ostrava-Vítkov)

Několik dnů před Přeletem nad loutkářským hnízdem docházely z Ostravy i z Montréalu smutné zprávy – Petr Baran leží těžce nemocen. Ta nejsmutnější přišla nečekaně krátce poté.

Uzavřel se osud talentovaného herce, obratného technologa i výtvarníka, absolventa loutkářské katedry AMU (1976) a spolu se svou první ženou Claire Voisard i zakladatele montréalského Théatre l´Illusion.

Ještě před příchodem na loutkářskou katedru působil Petr Baran krátce v tehdejším Krajském divadle loutek v Ostravě, po absolutoriu odešel v r. 1979 za svou ženou Claire do Kanady. Zapsal se zde v nelehkých podmínkách mezi významné (a dodnes vzpomínané) loutkáře, vdechl Théatre l´Illusion nejen život svým spontánním, přitažlivým herectvím, ale také profesionální náročností.

Jeho herectví, které bylo založené na přímém kontaktu s publikem, okouzlovalo před lety (r. 1978 se objevil s komorní inscenací “stolového typu” Nádherné pohádky na liberecké Mateřince) a bylo tomu tak podle svědků až do poslední chvíle kdy – už zase v Čechách, kam se před devíti lety se svou druhou ženou, také Kanaďankou, Luise Dufour vrátil – hrál s Divadlem ŠUS v inscenaci Barbucha.

Petrův zájem ale nebyl jen v aktivním herectví, s Claire studovali nejrůznější dokumenty a památky o počátcích loutkového divadla v Kanadě (Petra zejména okouzlily artefakty spojené s primitivními loutkářskými produkcemi kanadských dřevorubců a na toto téma také napsal svou diplomovou práci). V roce 1978 během svého pobytu v Čechách Petr o předmětu svého bádání a zájmu s živostí a temperamentem sobě vlastním vyprávěl v Liberci a později i na Loutkářské Chrudimi.

Petr byl chlap, který vypadal jako z nějaké norské ságy – vysoký, statný, s dlouhými světlými vlasy a vousy. S nepřehlédnutelnýma modrýma očima. Měl rád lidi a společnost a lidi měli rádi jeho. Byl kamarádský, vstřícný, laskavý a vtipný. Nejen mezi přáteli není tajemstvím, že Petra a jeho osobnost, talent, kariéru i vztahy zničil démon alkoholu. Mír jeho nepokojné duši!

Nina Malíková

Loutkář 6/2011, p. 355.