Brůček, Josef: 46. Skupovy Strakonice přesídlily

Na podzim minulého roku chtěl LS Radost oslavit své šedesátiny. Neoslavil. Celá část \“loutkárny\” v MěKS neprošla revizí elektrické instalace. Protože je plánovaná rekonstrukce celého objektu a jeho nové rozdělení, nebylo ekonomické rekonstrukci ve stávající \“loutkárně\” provést. Další pokračování Radosti a s ním i \“Skupovek\” se však přece jen podařilo – umožnilo to přesídlení do nedalekého kina U Mravenčí skály. Tři neděle usilovné práce, téměř 200.000 Kč od města a oslava 60 let souboru a pokračování Skupových Strakonic byly zajištěny.

Proto proběhla krajská přehlídka amatérských LD Jihočeského kraje 25. – 26. 3. 2011 v KZ U Mravenčí skály. A předem patří poděkování souboru za skvělou atmosféru celé akce.

Diváci a tříčlenná porota měla možnost vidět pět představení s marionetami:

LS Radost Strakonice, Václav Novák: O dobré duši v autorově režii. Marionety voděné odkrytými herci. Živá hudba a zpěv.

U nové podoby inscenace, kterou se prezentoval už v minulém roce, soubor rozhodně nezahálel. Škrtalo se, měnila se scénografie, důležité motivy byly zdůrazněny, jiné potlačeny. Přesto by bylo vhodné na příběhu o skupině zvířátek (mravenec, liška, jezevec, zajíc) a obru, kteří žijí uprostřed kouzel Paní lesů Sedmihradských hor, gnómů, elfů, rusalek a ohnivců, dále pracovat. Základní myšlenka – nezištný mravenec pomáhá i těm, kteří ho opustili a podvedli- se v množství postav, které s příběhem přímo nesouvisí, poněkud ztrácí.

LS Copánek (sdružení přátel waldorfské školy) Písek, František Čech: Kašpárek slihou čaroděje, režie: Magdalena Šimonková a Jitka Čápová, loutky vyrobeny žáky školy. Živá hudba.

Citováno z programu: Veselá pohádka o tom, jak chytrý Kašpárek zachránil princeznu z moci zlého čaroděje.

Přicházejí děti: \“Jé divadýlko! Prozkoumáme ho.\” Děti lezou za paravan, přinášejí si loutky a ukazují, jak to s nimi umí.

Zvětšené rodinné loutkové divadélko – marionety. Původní text málo krácený a upravovaný. Přes některé dobré loutkovodičské výkony (služka, nebo král ve scéně svého uzdravení) by měl soubor více přemýšlet nad výrazovými možnostmi loutkového divadla.

Bylo zajímavé se později dovědět, že soubor úspěšně používá loutkové divadlo jako arteterapii. Ale neinformovaný divák sledující hocha, téměř netečně přenášejícího loutku havrana z jednoho konce jeviště na druhý, je jeho výkonem poněkud zklamán.

Spolek třeboňského loutkového divadla, Eva Svobodová: O perníkové chaloupce, režie: Augustin Kotil.

Z programu: Klasická pohádka O perníkové chaloupce.

Až na dlouhou scénu ježibaby při vaření to bylo nejživější, nejsvěžejší a nejloutkovější představení přehlídky. Práce loutkoherců s marionetami Jeníčka a Mařenky byla velmi dobrá. Protože soubor plánuje svá vystoupení i do exteriéru, vycházeli loutkáři při honičkách i do hlediště. Venku by to jistě bylo přirozenější. Porota soubor s tímto představením doporučila na NP LCH. Zdůraznila při tom, že by měl zapracovat na dosud nejednotné scénografii. Navrhla také souboru, aby se zamyslel nad příběhem sympatické postavy kocoura. Nebylo přesně poznat, zda ježibabě slouží dobrovolně, či z donucení a z jakého důvodu ji opouští. Kocour je sice v představení vedlejší role, ale i ona by měla mít svůj vývoj.

Hasičský loutkářský soubor Jiskra Borovany, Ladislav Dvorský:Skákavá princezna, režie Alena Soldánová.

Bylo to prvé představení U Mravenčí skály s marionetami na dlouhých nitích.

Z programu: Zlý kouzelník potrestá princeznu, která ho nechce za muže, tím, že místo chůze skáče. Vysvobodit ji může jen hodný princ a jeho chytrý koník.

Borovanští loutkáři jsou dobří vodiči a jako obvykle potěšili. Někdy i možná nechtěně. Texty: \“Já jsem zlý kouzelník a přišel jsem vás požádat o ruku princezny.\” […] \“Abyste věděli, že jsem zlý kouzelník, tak nashledanou.\” asi patří spíše do divadla Járy Cimrmana. Zapojení dětských loutkoherců do představení bylo velmi příjemné. Možná, že rámec: \“Co budeme dělat? – Jé tady je loutkové divadlo!\” byl zbytečný, ale přivádění dětí k loutkovému divadlu to snad ospravedlnilo.

Malá scéna MKC Hořovice, Jaroslav Pelikán: Kouzelná skála, režie Jaroslav Pelikán, loutky Marie Bartošová.

Z programu: Ve skále nad městem se usídlil drak se svou matkou čarodějnicí. Ze skály pramenil potok, který byl zdrojem vody pro obyvatele. Čarodějnice toužila po moci a drak po princezně. Ucpáním pramene vydírali krále a obyvatele. Došlo k boji mezi drakem a kovářem. Kovář zvítězil a obnovil vodu v potoku.

Zdá se, že nové, nevyzkoušené prostředí nejvíce postihlo právě pohádku Kouzelná skála. Inscenaci soubor hraje již dva roky. Ve Strakonicích jsme se dohadovali, jestli nevidíme premiéru. Při rozdělené interpretaci mluviči neviděli na scénu a na zmatky bylo zaděláno. Všichni jsme si již okusili beznadějně se rozpadající dobře připravené představení; přesto několik poznámek: Vypravěčka pouze zdvojuje informace, které se divák v představení dozvídá. Stačilo by, kdyby ona dáma s kytarou častěji zvukem pomáhala představení. Statečný kovář se staví trojhlavému drakovi s kouzelným mečem zděděným po otci. Hlavy ale stejně nepadají. Loutka na to není uzpůsobena. Stačilo by tedy možná kladivo, které kovář téměř celé představení nosí v ruce. Zajímavé bylo na scéně přesouvání plochých kulis. Dalo to možnost vynechat přestávky na přestavbu a plynule pokračovat v ději.

Ještě k základnímu zádrhelu rozdělené interpretace: hraje-li se loutkové divadlo s odkrytými vodiči, připadá mi divné, že člověk, který dává loutce pohyb, jí nedává i hlas.

Po skončení přehlídky jsme si všichni pochvalovali téměř stoprocentní návštěvnost – dětí.

Porotu ve složení Josef Samec, Jaroslav Ipser a Josef Brůček možná trochu rozesmutnil rozvolněný konec přehlídky. Soubory se postupně rozjížděly, takže závěrečné poděkování a rozhodnutí poroty nebylo téměř komu říci.

Loutkář 2/2011, p. 88–89.