Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Malíková, Nina: Malované opony – fenomén hodný pozornosti

“Divadlo, které se vzdá obrazu na oponě, vzdává se nejnázornějšího programového prohlášení”. Přemysl Rut

Byl to opravdu jedinečný nápad provázený obdivuhodným úsilím, se kterým se Jiří Valenta v letech 2005–2010 ujal projektu, jímž byla sbírka dokumentace malovaných opon divadel českých zemí pro publikaci s názvem Malované opony divadel českých zemí.

“Dokumentace začala vznikat na konci devadesátých let v souvislosti s projektem Dějiny ochotnického divadla v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a celý proces vykrystalizoval při zpracovávání elektronické encyklopedické Databáze českého amatérského divadla. Tato publikace je jedinečnou příležitostí představit veřejnosti souhrnný pohled na dosud rozptýlené bohatství, jehož si zatím v celistvosti nevšimli ani historici výtvarného umění, ani teatrologové,” vysvětluje editor publikace a jeden ze zakladatelů Databáze českého amatérského divadla.

Je až s podivem, že si vlastně doposud nikdo nepovšiml jedinečného fenoménu, kterým jsou právě divadelní opony – něco, bez čeho si běžný divák nedovedl v minulých stoletích interiérovou divadelní produkci představit, něco, co se z moderního jeviště pomalu ale jistě vytrácí. A přece je opona to, co nám zprostředkovává onu magickou hranici mezi jevištěm a hledištěm, je předělem, za kterým se odehrává iluze světa a svět iluze. Je to prazvláštní divadelní úkaz patřící i nepatřící k divadelnímu představení, úkaz, jehož magické kouzlo přitahovalo řadu umělců i diváků v dávné i nedávné minulosti.

Probírat se publikací Malované opony divadel českých zemí je dobrodružná cesta po naučné stezce, cesta s průvodcem výtvarným uměním, historií i sociálním a společenským cítěním uplynulých století.

Úvodní studie Tomáše Vlčka se zabývá charakteristickými rysy opon českého divadla od 18. století po současnost, v následných kapitolách, na kterých se podílí celá plejáda dalších autorů, se pak v komentovaném výtvarném doprovodu (barevné i černobílé fotografie opon, ale i osobností jejich tvůrců) setkáváme s tématy, která opony představují. Jsou zde jak opony zámeckých divadel, tak opony s alegorickými tématy, mýty české historie, vlastenectví a vlastenčení, je zde zachycena podoba české krajiny, měst i vesnic a jsou zde i díla doprovázející scénografii 20. století a nechybí ani úvaha o funkcích i výtvarném pojetí železných opon.

Mizí-li klasické malované opony z našich jevišť v průběhu 20. století, místem, které je dochovává ještě dlouho poté, je loutkové divadlo. Podoba tohoto jedinečného fenoménu je v loutkovém divadle mnohdy simplifikující, jindy dramaticky okouzlující a někdy na samé hranici inzitního umění. Zvláštní pozornost v závěru knihy je věnována právě loutkovému divadlu, o jehož oponách v tvorbě českých loutkářů podávají zprávu ti nezasvěcenější: Jan Novák, Alice Dubská a Jaroslav Blecha. Zajímavý je i jakýsi epilog knihy nazvaný Stopy po oponách svědčící o problémech i téměř detektivním pátrání provázejícím kompletování publikace.

Bohatě obrazově vybavená kniha je čtením dojemným i vzrušujícím a rozhodně stojí zato mít ji ve své knihovně.

Loutkář 2/2011, p. 63.

This website is maintained by Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Prague, ID no.: 67363741. The content of this website is subject to copyright law and without consent of its owner may not be disseminated further. The owner does not accept any responsibility for the content of third-party websites linked from this site.