Malíková, Nina: Úvodník

Nevím, kde se ve mně po tolikaletém kličkování kolem financí souvisejících s vydáváním tohoto časopisu bere optimismus při zahajování nového ročníku, ale je to tak. Snad je to způsobeno už prostým faktem, že se nám podařilo ten minulý plánovaný ročník – přes nepřízeň osudu, celosvětovou krizi a globální oteplování – vydat a že se neohroženě pouštíme do ročníku nového. Nezapírám, že mě při všech těch úvahách drží nad vodou světélko roku 2012, kdy bude časopisu Loutkář 100 let a kdy bychom to chtěli dát celému světu (nejen tomu loutkářskému) opravdu zřetelně na vědomí. A to by v tom byl čert, abychom to za dva roky pořádně neoslavili.

Ale pokaždé, když pomine prvotní nadšení nad tím, že Loutkář přežil opět jeden rok, dostaví se plíživý pesimismus přinášející s sebou dotěrné otázky: Chceme jenom přežít? Co je vlastně cílem? Chceme existovat jen proto, aby se neztratila kontinuita oboru, jeho teoreticko-historické uvažování? Chceme stále upozornit na loutkové divadlo jako obor? Obhájit ho? Není to už jen loutkářsky obrozenecký vzpomínkový optimismus? Je to i teď vůbec nutné, nebo je to nutné právě teď, kdy se jakoby loutka z českého loutkového divadla vytrácela? Obhajuje se přece něco, co je nějak napadené? Je to tak? A kdo loutkové divadlo napadá? A kdo ho brání? A komu to chceme sdělovat? Před kým chceme loutku obhajovat, informovat o její historii i současnosti? Do jaké míry může naši snahu podkopat nezájem a rutina? A nakonec jedna otázka velmi kacířská, která se zejména v posledních měsících vnucuje ze všech stran: Jaká je životnost a perspektiva “tištěného periodika”?

A pak začnou chodit vaše předplatitelské přihlášky a je to trochu lepší. A tak mám do nového ročníku, i přes to, že nejsem ctitelkou novoročních či postnovoročních předsevzetí, přece jedno zásadní: Chceme vás znovu na loutku nalákat. Letos to bude nejen ve vašem oblíbeném technologickém seriálu, ale také v rubrice, která by se loutek, alternativy, toho, a je to vůbec ještě v postmoderní svět, ve kterém se loutka začala trochu nejistě a někde velmi zajímavě pohybovat?

Čeká vás jedno číslo věnované profesní formaci loutkářského oboru (tím myslíme nejen KALD DAMU, ale veškeré workshopy, semináře atd. týkající se loutky a loutkového divadla u nás), z velkých loutkářských událostí kromě kritických ohlasů Skupovy Plzně a Loutkářské Chrudimi také jubilejní XX. Přelet nad loutkářským hnízdem, který by měl být vlastně bilancováním proměn českého loutkářství za posledních 20 let. A ještě něco, po čem jste v minulých ročnících volali: letos nebudou chybět texty pro loutky. Ať už to budou zajímavé a dosud nepublikované historické texty, nebo ty nejžhavější současné novinky.

Děkujeme všem, kteří věří v kontinuitu časopisu Loutkář a kteří se i letos zařadili mezi naše předplatitele. Určitě totiž vědí, že je důležité mít Loutkář vždy po ruce.

A co vy, jak jste na tom s loutkami a loutkovým divadlem?

Loutkář 1/2010, p. 1.