Balogh, Géza: Maďarský časopis o loutkářství

Časopis LIMES začal vycházet už před převratem. Podle původního záměru měl obsáhnout všechny oblasti kultury a vědy, ale střídavě, formou jednotlivých tematických čísel. Z toho vznikla o hodně později, v roce 2003, samostatná publikace ART LIMES, která – v rozsahu 4 čísel – přibližuje dějiny a současnost jednotlivých uměleckých odvětví. Časopis vycházející v městečku Tatabánya, ležícím necelých 50 km od hlavního města, věnoval začátkem roku 2003 poprvé samostatné číslo loutkářskému mění. Vedle historie domácího loutkového divadla a tvůrců nedávné minulosti jsou zde také samostatné kapitoly, věnované českému, polskému a slovenskému loutkářskému umění.

V roce 2006 už vyšla dvě čísla věnovaná loutkovému divadlu. Maďarský materiál Loutko-téky I. (Báb-tár I.) připomíná významnou osobnost meziválečného období Bély Bükiho (1899 – 1983) a dále v samostatné kapitole, prostřednictvím tří článků, přibližuje čtenářům tvůrčí dílnu divadla Bóbita, druhého největšího profesionálního loutkového divadla v zemi, fungujícího v Pécsi od roku 1982. V kapitole Výhledy představuje maďarským čtenářům Alena Exnarová chrudimské loutkářské muzeum a Alice Dubská Matěje Kopeckého. Matjaž Loboda píše o počátcích slovinského loutkářského umění, turecký loutkoherec a spisovatel pak o karagözských tradicích. Text Emila Havlíka převzatý z Loutkáře 2004/1 obsahuje portrét Jana Malíka k jeho stému výročí. Géza Balogh píše o své někdejší studentce, návrhářce Ágotě Matyiové; Csaba Fehér zde publikuje své rozhovory s režisérem a návrhářem Zsoltem Szászem a dramaturgyní Mártou Tömöryovou.

Loutko-téky II. a III., vydané na podzim 2006, se v dvojnásobném rozsahu věnují maďarskému, evropskému a dálněvýchodnímu loutkářskému umění. Esej Nándora Salamona analyzuje loutkářskou tvorbu malíře Sándora A. Tótha (1904 – 1980), a studie Eszter Pappové představuje významnou osobnost maďarské avantgardy Lóránda Orbóka (1884 – 1924). Studie Alice Dubské pod titulem Zapomenutá kapitola dějin loutkového divadla 19. století se věnuje působení rodiny Brát-Pratte v českých a uherských zemích. Tři texty kapitoly Loutky a divadlo analyzují minulost a současnost Loutkového divadla Harlekin z Egeru. Amarylisz Walz píše o italských jarmarečních loutkohrách, Matjaž Loboda o ljubljanském loutkovém divadle, Henryk Jurkowski poskytuje historický přehled polského loutkového divadla a Géza Balogh shrnuje dějiny čínského, japonského, indického a indonéského loutkového a stínového divadla. Osobní výpověď a vzpomínání Ildikó Szabóové, která žije v Rumunsku a působí v Maďarsku a Sedmihradsku, je výjimečným pracovním deníkem, vypovídajícím o profesních zkušenostech, úspěších i nezdarech padesáti let. Géza Balogh v textu o sérii slavnostních akcí a sympoziu, pořádaném v Praze v dubnu 2006, vzpomíná na svého někdejšího učitele Erika Kolára. Ede Tarbay věnuje článek pětaosmdesátiletému loutkáři a malíři Ivánu Remseymu, Éva Miglincziová zase osmdesátiletému loutkovému návrháři Aurélu Kochovi.

Všecha tři zatím vydaná čísla, která vyšla na prvotřídním papíře, jsou ilustrována vysoce kvalitními reprodukcemi obrázků. Publikace vyšly za odborné spolupráce předsednictva Maďarského centra UNIMA a finanční podpory Ministerstva národního kulturního dědictví a statutárního župního města Tatabánya.

Loutkář 2/2007, p. 53.