Loutkar.online

Tady čas zapomněl nádraží

Přesně v den stého výročí narození Bohumila Hrabala se konala v plzeňské Alfě premiéra divadelní adaptace jeho Ostře sledovaných vlaků. Jelikož titul už proslavila filmová, Oscarem vyznamenaná verze Jiřího Menzela a o divadelní podobu se pokusilo několik tvůrců (za všechny Ivo Krobot či Milan Schejbal), divák obeznámený s těmito oživeními skvělé literární předlohy má sklon sledovat novinku tandemu Jakub Vašíček – Tomáš Jarkovský také poněkud „ostřeji“.

Vytkněme před závorku, že herecké osazenstvo Alfy je báječná a tvořivá parta, nejde ovšem o činoherce. To, že některé kreace v dosavadních úspěšných, víceméně činoherních projektech (kupříkladu ve Vodičkově inscenaci Goldflamova Krvavého kolena) dopadly výtečně, souvisí s vysokou stylizovaností postav i stručností příběhů, které zdejší herci na jevišti předvádějí. O ošemetnosti nasadit titul, v němž by přece jenom mělo fungovat do jisté míry i tzv. psychologické herectví, svědčí mimo jiné to, že spoluautor scénáře Tomáš Jarkovský, jehož záskok za nemocného Michala Bartůška byl omlouván před představením jako „nouzové řešení“, patřil při premiéře k nejlepším.

Hrabalova próza se vejde do útlé knížky, dosavadní adaptace se také nevyznačovaly nadbytečnou stopáží, ale vtělit příběh Miloše Hrmy, jeho sexuální trampoty i „odbojářskou“ smrt do jedné standardní „loutkářské“ hodinky, je tvůrčí nápad přece jenom hodně zkrat(k)ovitý. Milošovo panické selhání se odehrává ve vaně (samo o sobě herecky jedno z nejpůvabnějších míst inscenace s gejzírem šampaňského jako metaforou předčasné ejakulace) a pokus o sebevraždu s břitvou okamžitě následuje. Ještě že sexuální zasvěcení Viktorií Freie – také ve vaně – přijde přece jenom o něco později.

Vše se koná při stálé stafáži všech jednajících osob na scéně, stěny v lehkém šerosvitu a z rozeznatelně měkkých materiálů (aby se při finálovém výbuchu mohly snadno zhroutit) připomínají spíš nějaké čarodějnické doupě než železniční zastávku. Její evokaci pak přece jen podpoří to, že asi v polovině produkce si všichni na jevišti zazpívají známou countryovku z repertoáru Michala Tučného („Tady čas zapomněl nádraží“).

Z jednajících postav nepostrádají půvab a přirozenost představitelé čistého mládí (Milan Hajn jako Miloš a Mariána Večeríková v roli Máši), spolehlivě a věrohodně své party odvádějí Blanka Josephová-Luňáková (zkušeně rozšafná záškodnice Viktoria) a Petr Borovský (vyzrále unavený proutník Hubička). Ten zde přebírá i lékařský part, když Milošovi radí, jak zbrzdit dychtivost při milostném aktu. Tedy nikoliv, že by „při tom“ měl myslet na fotbal, ale Hubička nabízí jinou pomůcku: sám si prý při sexu představuje, jak vaří guláš. Inspektora Slušného na premiéře energicky ztvárnil již vzpomínaný Tomáš Jarkovský. Potíže jsem měl se stylizací ostatních postav. Zdenička Svatá, ta, která si nechá Hubičkou orazítkovat pozadí (v inscenaci na zemi kryto stolem), je v podání Lenky Válkové Lupínkové předvedena hned zkraje jako vyzývavě zkušená lehčí děva, což tuto figuru a celé napětí dané situace značně ochuzuje (ale všechno se musí stihnout za hodinu, to chápu). Pan přednosta je v podání Bohuslav Holého prezentován hodně hystericky, vypjatě prezentuje své hrabalovské repliky (včetně pověstného „a inspektorská zahrádka je v prdeli!“), obohacené i odkazem na Veršinina z Čechovových Tří sester („Já jsem přesvědčený, že za padesát šedesát let bude život na dráze nepředstavitelně jiný, úžasný. Pravda, my takový život zatím nežijeme, ale musíme na něm pracovat, snít o něm, připravovat se na něj!“). Rada Zednicek je v podání Roberta Kroupara vyveden v komické šarži s „německou“ výslovností (tento směšný kolaborant pak překvapí přiznáním, že německy vlastně neumí). Zlověstný a ve finále střílející Němec (Matěj Siegel) reprezentuje standardně ztvárněnou epizodní roli. Problematická je ovšem také postava Bogana, ztělesněná muzikantem Danielem Čámským. Přímé citace z Hrabalovy prózy přednáší tento neherec sice sympaticky civilně, ale bohužel hodně nevýrazně. Ve finále, již po smrti Miloše, leze Bogan – v pyžamových kalhotách a saku, připomínajícím kostýmování Beatles z obalu desky Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band – po žebříku nakrmit holuby, jak to před ním v inscenaci několikrát udělal pan přednosta. Jelikož je spisovatelova postava předtím představena hodně mlhavě, evokace Hrabalova skonu nemá patřičný emocionální náboj.

Viděl jsem od tvůrčího tandemu Jarkovský-Vašíček už inscenace působivější, ani zde nelze v některých momentech přehlédnout jejich talent a uměleckou potenci, zkratka slavné předlohy pro středoškoláky není však, myslím, to teritorium, kde by se jejich hravost a originalita mohly projevit nejsuverénněji.

Divadlo Alfa Plzeň – Bohumil Hrabal, Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček: Ostře sledované vlaky

Režie Jakub Vašíček, scéna Kamil Bělohlávek, kostýmy Tereza Venclová, hudba Ondřej Müller a Daniel Čámský, dramaturgie Pavel Vašíček

Premiéra 28. března 2014.

Jan Kerbr, 29. 4. 2014

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.