Divadelní areál Bouda - zážitek, který jinde neseženete!

OHLÉDNUTÍ ZA NEKROPOLIS 2019

Píše Klára Hauserová

Festival Nekropolis 2019Foto:

Již třetí ročník dušičkového festivalu a loutkovo-hudebního mejdanu v pražském paláci Akropolis zahájila inscenace KAR skupiny Fekete Seretlek na motivy Tolstého Anny Kareniny. Ve svižném tempu tvůrci otevřeli téma smrti a smrtelnosti člověka – motiv, který se prolínal celým víkendem a festivalovou tvorbou! Loutkovo-koncertní zpracování neodvyprávělo celý příběh, pouze se v mezičase zastavovalo u jednotlivých kapitol. Hudební stylizace byla zarámovaná rytmem přijíždějícího vlaku odkazující na smrt Kareniny. Záměrně nebylo úplně zřejmé, zda se jedná o její smuteční hostinu¬kar, či někoho jiného. Tomu by napovídal i začátek představení, kdy umírající Matija Solce prohlásí, že „odchází, ale ne dnes, třeba zítra“. Stejný rozhovor se opakuje i v závěru. Mezi těmito totožnými situacemi se koná bujará párty, ze které nejsou vynechání ani diváci. Během představení je jim nabídnuta vodka a následně i čaj. „Carpe diem“ bylo divákům připomenuto i závěrečnou písní „We are going to die“, která byla zároveň hudebním light motivem.

KAR, Fekete SeretlekFoto:

Následoval koncert slovinsko-švédské kapely Trio Katastrofes. Diváci se stejnou energií, téměř posvátně naslouchali textům, kterým nemohli rozumět. Velmi rychle se naladili na melodie a atmosféru. Na otázku Matiji Solce, zde chceme slyšet něco o smrti, nebo o lásce zaznělo z hlediště jednoznačné: „o smrti!

První festivalový den zakončila nejnovější inscenace z produkce Teatra Matita: Býti Don Quijotem ukazující divákům křehkost vztahu sluha¬pán a učitel¬žák. Hra pro dva herce a loutku si vysloužila standing ovation paláce Akropolis. Matija Solce chtěl divákům ukázat příběh Dona Quijota, nicméně veškeré pokusy byly marné. Spolu se svým hereckým kolegou Filipem Šepšajevičem několikrát vtáhli do hry i diváky. Jedna divačka se dokonce stala Donou Dulcineou a po určitou chvíli byla pověřena hlídáním loutky. Chvíle nastala poté, co při velmi exponované scéně Filip Matiju udeřil a v mžiku byla snaha o iluzi zcizena. Následovala hádka herců, přesněji Matijův monolog zakončený Filipovou rezignací na pozici Sanchy. Pocit zmaru byl později vykoupen vyčištěním vztahu učitel¬žák a obřadným předáním loutky zpět do rukou herců.

Jak je pro Teatro Matita typické, inscenace byla velmi rytmizovaná a důležitou roli hrála hudba. První festivalový den zanechal diváky dojaté a, minimálně mě, ohromené nad výdrží Matiji Solce, který toho dne čistého času hrál přes 4 hodiny v kuse.

Býti Donem QuijotemFoto:

Druhý den festivalu zahájili studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU (Edita Valášková a Šimon Dohnálek) inscenací RAW pojednávající o smrti v nemocničním zařízení. Pacienty na lůžkách přirovnali k bezbranným loutkám. Na velmi malém jevišti vznikl nemocniční pokoj se dvěma umírajícími. Zdravotnický personál byl reprezentován herci v gumových rukavicích, kteří loutky ukládali zpět do postele a zasypávali je léky. Součástí inscenace byla i tajemná obálka s nápisem “otevřít po představení„, kterou jsme obdrželi u vchodu. Obsah této obálky je určen pouze divákům představení, mohu vám tedy pouze doporučit stát se jedním z nich.

RAWFoto:

Následovala inscenace Iva Sedláčka STARGATE, začínající rozhovorem boha a králíčka, který byl zároveň jedinou loutkou, jež diváci viděli “na přímo". Jinak se vše odehrávalo přes stínohru a audio-nahrávky. Tématem bylo vyrovnávání se s umíráním a smrtí v rodině. Česky mluvené pasáže střídaly anglické a ty zase velmi hlasitá hudba, což působilo zmateně a po umírněném RAW jsem měla problém se ve tvaru orientovat.

Po děkovačce nás Matija Solce upozornil, že svůj následující program si můžeme vybrat mezi projektem a improvizací Beatbox (pedagogické vedení a režie Matija Solce), která je zdarma, nebo Faustovskou zahradou za peníze. K mému překvapení nebylo příliš lidí, které by zvolili program zdarma a proto jsem většinu krátkých skečů Beatboxu zhlédla sama. Po foyeru paláce Akropolis byli rozestavěni studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU (Edita Valášková, Šimon Dohnálek Jakub Vaverka a Radka Caldová) se svými krabicemi od banánů. Pozoruhodné bylo vidět, jaké nejrůznější předměty se mohou proměnit v loutku: lepenka, kalíšky ze Starbucks, ovoce, sladkosti i telefon (Apple), který o sobě prohlašuje, že je jediným skutečně šťavnatým jablkem.

Následovala druhá festivalová inscenace skupiny Fekete Seretlek, tentokrát volně inspirovaná románem 1984, s názvem RAT. Matija Solce přivítal diváky již ve foyeru, jeho loutka nám nabídla gin a postupně jsme se všichni odebrali do sálu, kde nám herci rozdali papírky s anglickým textem. Z úvodu představení vyplynulo, že se jedná o hymnu, kterou máme společně zpívat. Hudebně-loutkový tvar popisoval vztah lidí a krys. V závěru se jejich role prohodily a z utlačovaného krysího národa se stala totalitní elita. Solcova postava byla udána vlastními dětmi a odvedena do nechvalně proslulé místnosti 101. Světla výslechové místnosti byla ústředním bodem scénografie a zároveň nositelem rytmu: herci je zapínali a vypínali, čímž tvořili rytmus, ke kterému se zbývající herci/ hudebníci přidávali. Na konci se na jevišti objevila přibližně třímetrová postava krysy. Jak jsme se později dozvěděli, jednalo se o herce z uskupení Long Vehicle Circus, kteří na festivalu slavili 10 let své existence.

RATFoto:

Festival zakončil krátký kabaretní výstup výše zmíněného souboru. Osm herců poskakovalo na chůdách za velkého aplausu publika a provádělo neuvěřitelné cirkusové kousky. Děkovačku a přípitek doprovázela projekce vzpomínkových fotek z předešlých let.

Na závěr už zbývalo jen poděkovat divákům za přízeň a hojnou účast, čehož se chopil nejvytíženější herec, režisér a organizátor festivalu – Matija Solce. Následoval poslední bouřlivý potlesk a diváci se rozešli do sychravé mlhy posledních hodin dušičkového víkendu.

Klára Hauserová, 8. 11. 2019

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Divadelní areál Bouda - zážitek, který jinde neseženete!

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.