Podpořte Časopis Loutkář nákupem na internetu

Takové normální autistické divadlo…

Mimoň je malý chlapec, který žije spokojeně ve svém vlastním světě na vzdálené planetě Mimo. Ta se ale jednoho dne začne přehřívat, a tak se hrdina musí vydat na cestu vesmírem, na níž ho čeká celá řada dobrodružství. To je zápletka autorské inscenace Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského, která nabízí netradiční pohled na svět dítěte trpícího Aspergerovým syndromem. O tom, jak vznikala, nám více prozradil právě režisér Jakub Vašíček.

Kdo přišel s námětem zpracovat příběh o chlapci s Aspergerovým syndromem?

S původním nápadem přišla Dominika Špalková, která navrhla, zda bychom nechtěli vytvořit inscenaci o dětech s různými poruchami. V té době se veřejně velmi debatovalo o inkluzi, a tak jsme se tím začali zabývat. Zajímaly nás zejména poruchy autistického spektra a ADHD, postupem času jsme se zaměřili na Aspergerův syndrom. Nápad nás hned zaujal, v rámci divadla pro děti to bylo téma dost netradiční a zároveň společensky velmi rezonující.

Jakým způsobem probíhalo hledání tvaru inscenace? Konzultovali jste třeba s odborníky?

Hledání inscenačního tvaru já osobně považuji za jedno z nejobtížnějších ve svém profesním životě. Stáli jsme před složitým úkolem, jak s dětmi hovořit o tématu, o kterém nic nevědí, a zároveň tak, abychom je dokázali zaujmout a nezatěžovali je suchopárnými fakty. Také neexistovala žádná předloha, od níž bychom se mohli odrazit. S odborníky jsme sice nekonzultovali, ale sami jsme studovali odborné materiály. Zajímaly nás i podklady, které vytvořili sami autisté a které měly vztah k dětství. Podstatnými prameny se pro nás staly i knihy a vystoupení Josefa Schovance a dokument Normální autistický film Miroslava Janka.

Už jste hráli pro autisty?

Pro divadlo plné autistů jsme ještě nehráli, jejich vztah k němu je dost složitý. Ale několik z nich už představení vidělo a zpětná vazba byla velmi kladná. Především byli nadšení z toho, že se jim vůbec někdo snaží prostřednictvím divadla porozumět a že na jevišti viděli hrdinu, se kterým se dokázali ztotožnit. Mimoň ale není primárně inscenací pro autisty, ale pro děti a o autismu. Jak jsme se mimochodem dozvěděli, tak poruchy autistického spektra nejsou poruchami marginálními a týkají se zhruba jednoho procenta populace, takže každého představení v Draku se zúčastní průměrně 1,6 autisty.

Proč jste zvolili zrovna žánr sci-fi v kombinaci s vesmírnou road-movie?

Při přípravě jsme narazili na to, že sami autisté často připodobňují podstatu své poruchy k mimozemšťanům, kteří se objeví na Zemi – tedy v prostředí, jehož zákonitosti a pravidla neznají a jsou vystavováni celé řadě naprosto nepochopitelných situací. V dokumentu Normální autistický film nás zase zaujal chlapec, který každý den čte svoji oblíbenou pasáž z Malého prince, a uvědomili jsme si, že jde jistým způsobem o autistický příběh. Proto jsme se rozhodli použít vesmír jako základní metaforu samoty, ve které se autisté – ať dobrovolně či nedobrovolně – nacházejí. Exupéryovské putování hlavního hrdiny potom naznačuje cestu, jak se lze z oné samoty alespoň částečně vymanit.

Jakým způsobem se vykreslení autistického světa odráží ve výtvarné složce inscenace?

Inscenace pracuje se základní symbolikou a psychologií barev tak, jak ji vnímají autisté. Je-li můj svět modrý, je v pořádku, a je-li červený, přichází problém. Tato dichotomie prostupuje celým představením a jistým způsobem ho strukturuje. Zároveň celkovou vesmírnou atmosféru dotvářejí projekce, které pro nás vytvořily děti ze ZUŠ Na Střezině. Jejich insitní charakter dobře koresponduje s tématem i se zadáním inscenace, která se hraje o dětech pro děti.

Neopomenutelná je určitě i hudební a zvuková složka…

Hudební složka je poměrně speciální. Jedná se o elektrohudbu, povětšinou reprodukovanou herci živě na jevišti. Za tímto účelem jsme pořídili různé mašinky a syntetizéry a výsledek působí poměrně vesmírně. Hudba je v inscenaci pevně spjata s hlavním hrdinou, takže tu není prostor pro improvizaci. Ta totiž budí v autistech hrůzu!

Článek je převzat z festivalového zpravodaje Divadla evropských regionů Hadrián. Neprošlo redakční úpravou.

Pavla Bergmannová, 28. 6. 2019

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.