Mateřinka očima studentů KALD, den druhý

Myši patří do nebe

Na představení kladenského divadla Lampion Myši patří do nebe oceňuji kontrast nebe a země na rovině zvuku. Země je dřevěná větev, na které je slyšet jen honící se zvířata. Oproti tomu nebe je celé ozvučené. Čeho se dotkneš, to zařinčí, a když se zaposloucháš, vlastně i ty sám chrastíš. Všechny ruchy a rytmy se mísí a fungují dohromady. Možná že ten souzvuk je ale zároveň i to, co začne nudit, co se vyčerpá. To platí jak z pozice divácké, nebe nám krom rozličných setkání, her a zvuků nemá co nabídnout, je zcela nekonfliktní, tak i z hlediska příběhu, protože z prostředí bezpečí, souhry a bezstarostných vztahů to láká zase zpět do světa nebezpečí, kde ale zároveň je na co se těšit. Vlastně se zdá, že jde jen o to, přinést si zpět na zem trochu nebe, trochu té sehranosti, hravosti a bezpečí. Za zdařilou považuji esteticky neotřelou, zavěšenou scénu i lehkost hereckého provedení. Co se příběhu týče, snesl by myslím zestručnění, zvláště pak v nebeských scénách. Radost mi také udělaly občasné průtahy při spouštění scény, totiž ty úpěnlivé zraky herců namířené vzhůru, náhle se zdálo, že po tom nebi doopravdy toužíme.

Foto: Divadlo Lampion

(Texty neprochází redakční úpravou.)

Matyáš Míka, 19. 6. 2019

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.