Autobiografická kniha amerického režiséra, kreslíře a animátora Genea Deitche Z lásky k Praze není sama o sobě novinkou.
Anglický originál For the Love of Prague vyšel poprvé už v roce 1997. Letošní novinkou je ale to, že se kniha k velké radosti celé české animátorské obce konečně dočkala českého překladu. Spíše než o překlad se jedná o verzi pro české čtenáře. Autor i opakovaná anglická vydání průběžně aktualizoval a doplňoval, a zatím poslední, české vydání navíc rozšířil o kapitoly, které v předchozích knihách chybí.
Gene Deitch (narozen v roce 1924 v Chicagu) je významnou osobností českého, či spíše československého animovaného filmu. Do vývoje zdejší animace ani do její estetiky sice výrazně nezasáhl, ale působil v československém prostředí kontinuálně desítky let a na jeho filmech, většinou adaptacích dětských knih, pracovali čeští animátoři. Jeho krátký snímek Munro, který se točil v Praze, získal v roce 1961 dokonce Oscara.
I s odhlédnutím od jeho poutavě napsané knihy je sám Deitchův životní příběh pozoruhodný. Deitch přijel poměrně neochotně z Hollywoodu do Prahy v roce 1959 na pouhých deset dní. Jeho animační studio se potýkalo s finančními problémy, znenadání se ale objevil producent a mecenáš Bill Snyder, který se nabídl, že Deitchovy autorské projekty zafinancuje. Podmínkou ovšem bylo, že se budou natáčet ve „Snyderově“ studiu. Když se Deitch dozvěděl, že studio se nachází v Československu, nevěřil svým uším. Socialistickou zem uprostřed Evropy pokládal ze nebezpečnou a nepřátelskou. Nicméně situace byla napjatá, a tak se do studia Bratři v triku přeci jen vydal. A nastalé události natolik změnily jeho život, že se nakonec rozhodl v Československu zůstat a žije zde dodnes. Gene Deitch byl po třicet let během stalinského vládního režimu komunistů v ČSSR jediným Američanem nepřetržitě žijícím v Praze, který nebyl pod kontrolou režimu. Mnoha lidem pomáhal a svého privilegia, že mohl bez omezení překračovat hranice a užít toho nejlepšího z Východu i Západu, si byl vždy vědom a vážil si ho.
Zásadním důvodem jeho pobytu nebylo, jak by mohl asociovat název knihy, okouzlení Prahou, ale jeho vztah s vedoucí výroby z animačního studia Zdenkou (tehdy Najmanovou). Z lásky k Praze je mimo jiné tedy i milostný příběh, příběh neuvěřitelného vztahu, který překonal nepředstavitelné překážky a trvá stále, i po šedesáti letech.
Deitchova monografie zachycuje režisérovu životní cestu od příjezdu do Prahy po revoluci 1989 – s mírnými přesahy na obě strany této časové osy. Autor se soustředí především na osobní rovinu svého života, detaily o filmech či postupu jejich výroby čtenář v knize nenajde. Jeho filmy vznikaly v českém studiu, ale v americké produkci a odděleně od českých snímků a zakázek. Možná i proto nabízí Deitch čtenáři raději své dojmy a vnímavé postřehy z pražského „dobrodružství“ než odborný výklad o animovaných filmech.
V knize jsou například zachyceny detaily každodenního života v socialismu – od nákupů, pořizování bytu či zdravotnictví přes žádosti o výjezdní doložky až po praktiky StB a neutěšené poměry v armádě. Překvapivé může být pro čtenáře z mladší generace, jež období socialismu nezažila (a nebo jen krátce), jak přesně se shoduje Američanova fascinace absurditami systému s tou naší současnou, zpětnou. Pro Deitche byl výjezd do Prahy první cestou do země socialistického bloku. V Praze se dlouho cítil jako na jiné planetě. Pro člověka z kapitalistické země bylo setkání s podmínkami v socialismu naprostým šokem. Podobný šok může pocítit i dnešní čtenář, který si bude nejspíš opakovaně klást otázku: skutečně to vypadalo v Československu takhle? Deitch se totiž obratně zaměřuje na nejrůznější detaily, které ač by se mohly zdát okrajové, jsou pro každodenní život podstatné – jaká byla v šedesátých letech nabídka v restauracích, jak (ne)tekla teplá voda – v podstatě se opakovaně pozastavuje nad tím, jak v jeho novém domově věci (ne)fungují. To vše je ale protkáno i upřímnou fascinací magií Prahy a jejími zákoutími, ale i vynalézavostí Čechů, jak obejít zákazy a překážky.
Deitch se sice v knize nezaměřuje na popis animace z profesního hlediska, věnoval ale prostor vzpomínkám na některé české tvůrce: Jiřího Trnku, Jiřího Brdečku, Vratislava Hlavatého či Čecho-američana Paula Fierlingera. Těmto všem vykreslil pomocí několika málo vybraných, ale o to kurióznějších historek, podařené miniportréty a dokázal tyto osobnosti přesně vystihnout jen na několika málo stránkách. Vedle těchto tvůrců se ale se stejnou chutí pouští do portrétů osob z úplně jiného prostředí – s obdivem vzpomíná například na svéráznou pradlenu Fanynku, kterou nazývá „legendární“.
Kniha čítá 352 stran a je postavená především na textu. Obrazovým materiálem autor šetřil. Příležitostně doplňuje text dobovými fotografiemi, které sám pořídil, či cedulemi. Najdeme zde i jednu ukázku jeho komiksového stripu ze série Malý svět, kterou vytvářel v období Pražského jara. Větší prostor dal Deitch akorát výtvarným návrhům, které připravil Jiří Trnka pro Deitchovu zamýšlenou a nakonec nerealizovanou adaptaci Hobita. Deitch šikovně doplňuje představu o popisované době a událostech hlavně pomocí jiných prostředků – například dobových anekdot, ukázek z korespondence s bratrem, s Billem Snyderem nebo i s neúprosnými úřady.
Deitchova autobiografická kniha Z lásky k Praze je silně osobní, plná emocí, napsaná čtivě a poutavě. Ukazuje se, že Deitch je nejen dobrý filmový režisér, ale také schopný vypravěč, který umí organicky propojit historické momenty s osobním příběhem do poutavého vyprávění, jemuž nechybí humor ani nadsázka. Kniha má potenciál zaujmout jak filmové teoretiky a historiky, tak i ostatní čtenáře, kteří se o animovaný či hraný film výrazněji nezajímají.
Garamond, 2018
překlad Radka Smejkalová, 2018
Foto a ilustrace: Gene Deitch, 2018
Malvína Balvínová, 29. 7. 2018
21. 4. 2024
Loutkové divadlo Dokola, Tábor
Husiti
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS