Loutkar.online
Z lásky k PrazeFoto: Garamond

Gene Deitch: Z lásky k Praze

Autobiografická kniha amerického režiséra, kreslíře a animátora Genea Deitche Z lásky k Praze není sama o sobě novinkou.

Anglický originál For the Love of Prague vyšel poprvé už v roce 1997. Letošní novinkou je ale to, že se kniha k velké radosti celé české animátorské obce konečně dočkala českého překladu. Spíše než o překlad se jedná o verzi pro české čtenáře. Autor i opakovaná anglická vydání průběžně aktualizoval a doplňoval, a zatím poslední, české vydání navíc rozšířil o kapitoly, které v předchozích knihách chybí.

Gene Deitch (narozen v roce 1924 v Chicagu) je významnou osobností českého, či spíše československého animovaného filmu. Do vývoje zdejší animace ani do její estetiky sice výrazně nezasáhl, ale působil v československém prostředí kontinuálně desítky let a na jeho filmech, většinou adaptacích dětských knih, pracovali čeští animátoři. Jeho krátký snímek Munro, který se točil v Praze, získal v roce 1961 dokonce Oscara.

I s odhlédnutím od jeho poutavě napsané knihy je sám Deitchův životní příběh pozoruhodný. Deitch přijel poměrně neochotně z Hollywoodu do Prahy v roce 1959 na pouhých deset dní. Jeho animační studio se potýkalo s finančními problémy, znenadání se ale objevil producent a mecenáš Bill Snyder, který se nabídl, že Deitchovy autorské projekty zafinancuje. Podmínkou ovšem bylo, že se budou natáčet ve „Snyderově“ studiu. Když se Deitch dozvěděl, že studio se nachází v Československu, nevěřil svým uším. Socialistickou zem uprostřed Evropy pokládal ze nebezpečnou a nepřátelskou. Nicméně situace byla napjatá, a tak se do studia Bratři v triku přeci jen vydal. A nastalé události natolik změnily jeho život, že se nakonec rozhodl v Československu zůstat a žije zde dodnes. Gene Deitch byl po třicet let během stalinského vládního režimu komunistů v ČSSR jediným Američanem nepřetržitě žijícím v Praze, který nebyl pod kontrolou režimu. Mnoha lidem pomáhal a svého privilegia, že mohl bez omezení překračovat hranice a užít toho nejlepšího z Východu i Západu, si byl vždy vědom a vážil si ho.

Zásadním důvodem jeho pobytu nebylo, jak by mohl asociovat název knihy, okouzlení Prahou, ale jeho vztah s vedoucí výroby z animačního studia Zdenkou (tehdy Najmanovou). Z lásky k Praze je mimo jiné tedy i milostný příběh, příběh neuvěřitelného vztahu, který překonal nepředstavitelné překážky a trvá stále, i po šedesáti letech.

Deitchova monografie zachycuje režisérovu životní cestu od příjezdu do Prahy po revoluci 1989 – s mírnými přesahy na obě strany této časové osy. Autor se soustředí především na osobní rovinu svého života, detaily o filmech či postupu jejich výroby čtenář v knize nenajde. Jeho filmy vznikaly v českém studiu, ale v americké produkci a odděleně od českých snímků a zakázek. Možná i proto nabízí Deitch čtenáři raději své dojmy a vnímavé postřehy z pražského „dobrodružství“ než odborný výklad o animovaných filmech.

V knize jsou například zachyceny detaily každodenního života v socialismu – od nákupů, pořizování bytu či zdravotnictví přes žádosti o výjezdní doložky až po praktiky StB a neutěšené poměry v armádě. Překvapivé může být pro čtenáře z mladší generace, jež období socialismu nezažila (a nebo jen krátce), jak přesně se shoduje Američanova fascinace absurditami systému s tou naší současnou, zpětnou. Pro Deitche byl výjezd do Prahy první cestou do země socialistického bloku. V Praze se dlouho cítil jako na jiné planetě. Pro člověka z kapitalistické země bylo setkání s podmínkami v socialismu naprostým šokem. Podobný šok může pocítit i dnešní čtenář, který si bude nejspíš opakovaně klást otázku: skutečně to vypadalo v Československu takhle? Deitch se totiž obratně zaměřuje na nejrůznější detaily, které ač by se mohly zdát okrajové, jsou pro každodenní život podstatné – jaká byla v šedesátých letech nabídka v restauracích, jak (ne)tekla teplá voda – v podstatě se opakovaně pozastavuje nad tím, jak v jeho novém domově věci (ne)fungují. To vše je ale protkáno i upřímnou fascinací magií Prahy a jejími zákoutími, ale i vynalézavostí Čechů, jak obejít zákazy a překážky.

Deitch se sice v knize nezaměřuje na popis animace z profesního hlediska, věnoval ale prostor vzpomínkám na některé české tvůrce: Jiřího Trnku, Jiřího Brdečku, Vratislava Hlavatého či Čecho-američana Paula Fierlingera. Těmto všem vykreslil pomocí několika málo vybraných, ale o to kurióznějších historek, podařené miniportréty a dokázal tyto osobnosti přesně vystihnout jen na několika málo stránkách. Vedle těchto tvůrců se ale se stejnou chutí pouští do portrétů osob z úplně jiného prostředí – s obdivem vzpomíná například na svéráznou pradlenu Fanynku, kterou nazývá „legendární“.

Kniha čítá 352 stran a je postavená především na textu. Obrazovým materiálem autor šetřil. Příležitostně doplňuje text dobovými fotografiemi, které sám pořídil, či cedulemi. Najdeme zde i jednu ukázku jeho komiksového stripu ze série Malý svět, kterou vytvářel v období Pražského jara. Větší prostor dal Deitch akorát výtvarným návrhům, které připravil Jiří Trnka pro Deitchovu zamýšlenou a nakonec nerealizovanou adaptaci Hobita. Deitch šikovně doplňuje představu o popisované době a událostech hlavně pomocí jiných prostředků – například dobových anekdot, ukázek z korespondence s bratrem, s Billem Snyderem nebo i s neúprosnými úřady.

Deitchova autobiografická kniha Z lásky k Praze je silně osobní, plná emocí, napsaná čtivě a poutavě. Ukazuje se, že Deitch je nejen dobrý filmový režisér, ale také schopný vypravěč, který umí organicky propojit historické momenty s osobním příběhem do poutavého vyprávění, jemuž nechybí humor ani nadsázka. Kniha má potenciál zaujmout jak filmové teoretiky a historiky, tak i ostatní čtenáře, kteří se o animovaný či hraný film výrazněji nezajímají.

Garamond, 2018

překlad Radka Smejkalová, 2018

Foto a ilustrace: Gene Deitch, 2018

Malvína Balvínová, 29. 7. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.