Nové divadlo Nitra Ana FrankováFoto: Dodo Šamaj, Bábkové divadlo na Rázcestí

Človek ešte nie je vyhynutý druh

Rozhovor s Veronikou Gabčíkovou, dramaturgyní inscenace Anna Franková Nového divadla v Nitře.

Nové divadlo Nitra vzniklo za pohnutých okolností. Jeho zrození bylo sice bolestivé a opředené nejistotou, o to suverénněji však vtrhly jeho inscenace do slovenského kulturního prostoru – a nejen slovenského. S inscenací Anna Franková sklízí divadlo úspěchy po celém Slovensku – na velkých festivalech i v kulturních domech malých měst – a nemalou pozornost vzbudila i na zahraničních festivalech.

Annu Frankovou jste měli původně inscenovat ještě ve Starém divadle. Jak by inscenace vypadala, pokud by bývala vznikla tam?

To úplne presne neviem, ale asi by to až taký rozdiel nebol. Ivan a Lucia boli v hre už v Starom divadle. Vlastne ja si myslím, že tá kniha sama si v našom prípade zvolila inscenačný kľúč a tým aj prostriedky. Keď sme sa prvýkrát so Šimonom začali rozprávať o Anne Frankovej, obaja sme vedeli, že chceme urobiť inscenáciu o Anne. Násťročnom pubertálnom dievčati, ktoré si píše denník, a ktorého sa hrôza vojny dotýka „iba“ sprostredkovane. O to viac sme si uvedomovali koniec jej príbehu v masovom hrobe, ale to nie je súčasť jej denníkov. Boli sme presvedčení, že tak inteligentná a empatická bytosť by určite naplnila svoje sny a stala sa výbornou novinárkou alebo spisovateľkou. Paradoxom je, že sa tou spisovateľkou vlastne stala, aj keď o tom nevie.

Občas se objeví spekulace, že je Deník Anny Frankové podvrh. Je pro vás tahle diskuze nějak důležitá?

Pokiaľ viem, tak súd rozhodol, že je to dielo Anny Frankovej. Nezaoberám sa malichernými útokmi závistlivých ľudí. Som presvedčená, že skutočným autorom je Anna Franková – trinásťročné až pätnásťročné dievča, ktoré žilo a neprežilo vojnu. Ktoré žilo a neprežilo čas, keď veľa ľudí stratilo svoje ľudské základy. Že autorom je mladý človek, ktorý sa snaží vytvoriť si vlastnú svojbytnú osobnosť aj napriek nepriazni doby.

Dramatizace vznikala za pochodu v rámci zkoušení. Co bylo tedy prvním impulzem pro tvorbu?

Jednoznačne skutočnosť, že fašistické, xenofóbne, nacionalistické a rasistické názory sa na Slovensku začali nielen tolerovať, ale stali sa súčasťou našej každodennosti. Že do parlamentu sa dostala strana, ktorej ideológia je na nich založená. A uvedomili sme si, že musíme mladým ľuďom povedať, k čomu vedie tolerancia týchto javov. A keďže pre nás je dôležité komunikovať s mladými ľuďmi ich rečou, a nielen deklarovať, že im rozumieme a vážime si ich, rozhodli sme sa pre Denník Anny Frankovej, ich generačnej súputníčky.

Na Annu Frankovou zvete hodně základní i střední školy, po představení děláte diskuze. Jak se na divadelní edukativní projekty díváte?

Nuž, módna edukatívnosť nie je moja šálka kávy. Každá inscenácia, ktorú som kedy robila musela mať myšlienku a posolstvo, ktoré tlmočila. Na tom si ako dramaturg trvám. Ale súčasne nám nejde o prvoplánové mudrovanie. Ide nám o to, aby naši malí a mladí diváci posolstvo inscenácie pocítili a následnej pochopili predovšetkým z inscenácie. A besedy, ktoré organizujeme, sú vlastne rozhovory. Ja sa väčšinou pýtam, mladí odpovedajú mne, ale často aj sebe navzájom.

Plánujete v Novém divadle ještě další podobné inscenace?

V súčasnosti máme napr. inscenáciu na motívy poviedok F. Švantnera Slovensko v obrazoch o malosti človeka nielen v minulosti ale aj dnes. Budeme robiť inscenáciu na motívy diela F. Kafku Proces o odvekom antagonizme individuality a spoločnosti. Všetko sú to projekty pre mladých ľudí, pretože som presvedčená o ich inteligencii, múdrosti a nutnosti komunikácie s touto vekovou kategóriou. Tvrdím, že sme neboli o nič lepší ako dnešní mladí, a že zabudol vôl, že teľaťom bol…

Plánovali jste řadu zájezdů do vzdálenějších, menších měst. Jaké byly reakce publika v tamních Kulturních domech?

Plánovali a zrealizovali. Paradoxne, ľudia sú všade rovnakí a reakcie sú až na malé výnimky veľmi pozitívne. Jednoznačne nás to napĺňa optimizmom a presvedčením, že človek ešte nie je vyhynutý druh.

Teenageři se postupně dostávají do středu zájmu divadelních dramaturgů a otázka, jak přivést náctiletého diváka do divadla a udržet ho tam, je velmi žhavá. Také Anna Franková je určena pro diváky od 12 let. V čem je podle vás základ úspěchu při tvorbě pro puberťáky?

Nezabudnúť, že sme boli rovnakí. Že v ich veku sme sa rovnako snažili uchrániť a pomenovať svoju individualitu. Vážiť si ich, brať ich ako rovnocenných partnerov a počúvať ich. To je všetko, ale myslím, že to isté je nutné robiť pri každom divákovi bez rozdielu veku.

Článek byl převzat z festivalového zpravodaje festivalu Bábkarská Bystrica TOUR 2018. Další rozhovory a recenze naleznete v online verzi zpravodaje.

Adéla Vondráková, 16. 10. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.