Foto: Archiv Divadla S+HSpejbl a Hurvínek je klasika, která i po desetiletích baví diváky všech věkových kategorií. Tyto postavičky si stále zachovávají svůj osobitý charakter a právem patří k cennému dědictví českého loutkářství. Vedle klasických výstupů vznikají i nové celovečerní inscenace, jako je i Jak s Máničkou šili všichni čerti.
Je skoro až povinností, aby Spejbl a Hurvínek dostali prostor na Skupově Plzni. Bohužel představení naplnilo ty nejhorší obavy, že se toto divadlo začíná vyčerpávat.
Dětské divadlo by samozřejmě mělo dětem vedle zábavy přinášet i jistá morální poučení. Že není důležité, co má člověk na sobě, ale co nosí v hlavě a jaké lidi má kolem sebe, je bezesporu sdělení, které by mělo být řečeno. Ale v kombinaci s kýčovitým zpracováním nedostane sebemenší možnost se projevit. Nadto příběh je tak banální a očekávatelný, že ani dítě nemůže být překvapeno. Po prvních deseti minutách a přečtení programu, může člověk s klidem odejít, protože nic nečekaného se nestane. Mánička jde po prázdninách s Hurvínkem do školy a už se těší na své nové šatičky. Je naprosto jasné, že se jí všechny spolužačky vysmějí a nejvíc fintivá Anděla. Samozřejmě Mánička chce nové drahé šaty, samozřejmě je nedostane, samozřejmě vymění svoji duši za nové šaty a samozřejmě ji na konci Hurvínek zachrání.
Vzhledem ke konzervativismu Divadla Spejbla a Hurvínka nemůžeme čekat nějaké nové postupy, tak kdyby alespoň nabídli dětem „koukatelnou“ podívanou. Ale vlezlé písničky, pitomě popisné kulisy a navíc ani ne příliš dobrá práce s loutkou způsobuje, že taková tato inscenace skutečně není. Vždyť v některých okamžicích pohyby loutky ani neodpovídají tomu, co právě říká! Zklamané tváře dětí a skromný potlesk nakonec stejně svědčily v neprospěch Divadla Spejbla a Hurvínka.
Abych nebyl nespravedlivý, Divadlo S+H má ve svém repertoáru určitě nesrovnatelně lepší kusy. Jaký úspěch má tato inscenace na domácí scéně, nevím, ale pokud má představení na Skupově Plzni svědčit o úrovni loutkového divadla v dané zemi, jsme na tom velmi špatně.
Jakub Štrom, 8. 9. 2015
1. 1. 2026 – 31. 12. 2026
Rok loutkového divadla
30. 6. 2026 – 6. 7. 2026
75. loutkářská Chrudim
Tomáš Dvořák (1. 6. 1956)
Zuzana Štancelová (1. 6. 1966)
Anděla Čisáriková (3. 6. 1941)
Zdeněk Peřina (3. 6. 1946 – 1. 11. 2015)
Martina Maurič Lazar (6. 6. 1971)
Jan Schmid (14. 6. 1936)
Zdeněk Chromý (18. 6. 1941)
Jan Vodňanský (19. 6. 1941 – 10. 3. 2021)
Ivana Tomaierová (19. 6. 1956)
Zdena Wachtlová (19. 6. 1956)
Jan Polívka (25. 6. 1941)
Kristýna Beranová Maděričová (21. 9. 1970 – 18. 6. 2016)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS