Šaty dělaj člověka

Kolikrát jsme to již slyšeli, že nezáleží na tom, co máme na sobě? Že důležité je to uvnitř. Námětem inscenace Jak s Máničkou šili všichni čerti v režii Miki Kirschnera je právě toto téma.

U loutkové inscenace pro děti by snad toto klišé nebylo tím největším problémem, kdyby nebylo zpracování tak zoufalé. Kulisy, ať už se jedná o malované, pohyblivé prostory nebo o architektonické objekty, jsou popisné a zbanalizované na základní představu, tak v pekle objevíme kotel, děti odváží tramvaj, která bliká apod. Někdy i celé scény působí až znechucujícím dojmem kýče, to zejména když se objevuje peklo s ďáblíky, kteří šijí šatičky. Do toho bohužel zaznívá nesnesitelně vlezlá hudba, plná pištivých hlasů panenek a čertíků a texty písní, ve kterých se nejčastěji rýmuje duše – slušet nebo Berlína – Londýna.

Snaha vkládat do textu moderní výrazy a situace celé inscenaci skutečně nepomůže. Působí to jako berlička, když se v příběhu objevuje, že každý touží po značkových šatech. Co více říct, než že dohromady je to plytké až k nesnesení? Jediný, na koho se dalo dívat, byl pejsek Žeryk, snad proto, že nemluvil, tak neměl prostor na rádoby vtipné fórky.

Kultovní postavy Hurvínka, Spejbla a Máničky v inscenaci ztrácí svou roztomilost a humor, zůstává pouze banální povrch. Pokusy o vtipy jsou nevkusné a nevhodné, například Hurvínek je označen za „hovňáska“ apod. Z takové slovní komiky je nejednomu diváku v sále trapně a možná, že zatouží po tom, aby peníze za své lístky byl investoval jinak, třeba do nových šatů? Snad by pro tvůrce mělo být varovné i to, že z představení odcházely i děti a že jejich smích se nenesl zvonivě celým sálem.

Karolína Krajčová, 8. 9. 2015

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.