Přelet nad loutkářským hnízdem
Poslechněte, jak bejvávaloFoto: Ivo Mičkal

Mapování amatérských krajů – Olomoucký kraj

Podobně jako do Čech, i na Moravu a do Slezska přijížděly prvé komediantské trupy hrající i loutkami ojediněle od poloviny 16. a ve vzrůstající míře od 17. a 18. století ze dvou směrů: ze západu anglické, francouzské a německé, od jihu italské a rakouské. Zpočátku jsou to přirozeně především produkce v němčině, snad nejpozději od 70. – 80. let 18. stol. i v češtině. Po napoleonských válkách z počátku 19. století pak přibývá českých vysloužilců, kteří se snaží uživit tu kolotočem, tu chozením po provaze, tu pimprlaty. Jaroslav Bartoš si všímá toho, že nebylo častým jevem, aby loutkáři migrovali mezi Čechami a Moravou. Nicméně právě z Čech postupně přichází na Moravu řada příslušníků zavedených loutkářských rodů a některé jejich větve se na Moravě usazují a vytvářejí základ zdejšího česky hraného loutkového divadla.

Jazykové dělení ovlivňuje českojazyčné loutkářství na území dnešního Olomouckého kraje až do konce 2. světové války a svým způsobem vlastně dodnes. Za protektorátu dvě třetiny kraje zabrala Říše, jejíž hranice obkružovala středověkou metropoli Moravy a do třicetileté války po Praze druhé největší město Českého království – Olomouc – na severu ze vzdálenosti 7–15 km (podobně jako na jihu sahala nějakých 12 km od Brna). Nemnoho toho tehdy zbylo z Moravy (o Slezsku nemluvě). I to jsou asi důvody, proč loutkářství v dnešním 6. nejlidnatějším a 8. největším kraji ze 14 je co do množství spíše podprůměrné.

Jak už jsme ale několikrát zjistili, vše vždycky záleží především na konkrétních osobnostech – a takové tu také byly. Kraj má několik rodáků, jejichž význam je přímo celostátní.

V Plumlově se přesně před 160 lety narodila a v Olomouci přesně před 80 lety zemřela autorka divadelních her (včetně 9 loutkových) Vojtěška Baldessari-Plumlovská (vl. jménem Baldessariová).

Eugen Stoklas (1882–1963), prozaik, básník, překladatel a pro nás především autor řady loutkových her, se sice narodil v lašském Příboře, ale svým působením patří ze všeho nejvíc právě na Olomoucko, kde také (v Litovli) zemřel.

Přímo v Olomouci se narodili další dva významní loutkářští autoři a praktici: chemik a zakladatel sokolské Kašpárkovy říše v Olomouci-Hejčíně František Čech (1898–1951), který napsal přes 150 her oblíbených pro svůj přehledný děj, smysl pro humor a znalost praxe ochotnických loutkářů, a učitelka Lidové školy umění Žerotín a zakladatelka moderního olomouckého loutkářství Milada Mašatová (1934–2000; letošního 2. února by jí tedy bylo 80 let), jejíž hry dodnes hojně hrají soubory dětské i dospělé, amatérské i profesionální.

AMATÉŘI V BĚHU ČASŮ

KDYSI

Samozřejmě i na území dnešního Olomouckého kraje vznikla řada školních, sokolských i jiných spolkových amatérských souborů. Dva z nejstarších – příznačně oba sokolské – jsou dodnes činné.

Již roku 1915 začala skupina vedená Josefem Hornkem a Arturem Gleichem hrát po domácku s 25cm marionetami, aby pak roku 1921 založili při T. J. Sokol Přerov nynějšího Přerovského Kašpárka, který hrál v tehdejší Palackého (Komenského) škole každou neděli od října do Velikonoc 2 představení; od r. 1922 s novými 50cm loutkami, od 2. půlky 20. let i pro dospělé. Roku 1936 se přestěhovali do nové sokolovny, kde dle návrhu J. Malíka vzniklo jedno z nejmodernějších loutkových divadel v republice. Kašpárek se připojil k směru tzv. uměleckých loutkových divadel a hrál i texty J. Skupy, J. Malíka, L. Tittelbachové, V. Cinybulka aj. R. 1941 zakázali Němci souboru činnost a ta byla obnovena až po konci války. R. 1946 40členné divadlo oslavilo 25 let pravidelné činnosti a o rok později tisící představení. 1951 přestavěli jeviště, aby na něm mohli hrát vedle marionet i maňásky a tehdy preferované vajangy. 1952 bylo divadlo Sokolu odebráno a zřizovatelem se stal až do r. 1993 LS ZK ROH Přerovské strojírny. Střídali se členové i vedoucí souboru a v 80. letech se dostává soubor do kvalitativní a na konci desetiletí i do personální krize. 1993 dostává Sokol divadlo o kapacitě 160 míst zpět a až do povodně r. 1997 pravidelně hraje. Na konci r. 2000 je Bečvou zničené a znovu rekonstruované divadlo otevřeno a hraje dodnes od Dušiček do Velikonoc dvě představení každou neděli. Dnes má kolem 30 členů a vede jej Marie Veřmiřovská. Soubor pořádá každý sudý rok Loutkářské letnice a každý lichý rok Celostátní přehlídku sokolských loutkových divadel.

Roku 1920 založil František Čech rodinné loutkové divadlo, později Loutkářský kroužek odboru Národní jednoty v Olomouci-Hejčíně, jenž od r. 1922 působil pod hlavičkou Sokola jako Kašpárkova říše. Z hospody U Dostálů se r. 1929 už jako samostatný spolek přestěhoval do sálu Sokola v Řepčíně, r. 1935 do nových šaten na letním sokolském cvičišti v Hejčíně a od 1958 (to už od r. 1951 jako Kašpárkova říše ZK Moravských železáren) do Slovanského domu. Po odstěhování Fr. Čecha vedl v letech 1931–63 soubor František Štěrba. Kašpárkova říše hrála především hry svého zakladatele F. Čecha, který byl též nadšeným organizátorem, publicistou i vydavatelem. Kašpárkova říše se stala od roku 1936 střediskem loutkářského dění v regionu. Během války a zejména po ní soubor ještě zintenzivňuje činnost. Od konce 40. let spolupracuje Štěrba s Vojtěchem Cinybulkem coby autorem i scénografem. 1952–1961 jako vedoucí souboru přivedl Kašpárkovu říši na LCH 4x jako režisér a 1x jako scénograf s inscenacemi: Kaimovo dobrodružství (1952), Petr a pan Proto (1955), nejúspěšnější Křídová pohádka (1958), Sršán táhne do boje (1960), Kocour Pětivousek (1961) a Broučci (1971). Po smrti F. Štěrby se v letech 1963–2008 stává vedoucím režisér Zdarek Pop. Od r. 2005 je zřizovatelem Slovanský dům. Soubor o 30–35 členech v průměrném věku 45–50 let zinscenoval za dobu své existence přes 400 titulů, mezi nimiž převládají klasické pohádky pro děti, a odehrál přes 2500 představení pro více než 350 tisíc diváků; hrává od října do Velikonoc vždy kolem 30 představení.

Od r. 1973 se na počest F. Čecha koná ob rok festival Čechova Olomouc.

PO VÁLCE

I po válce vzniklo v kraji několik nových amatérských souborů, z nichž však mnohé jsou ty tam. Příkladem může být Jeseník, kde od konce války do konce 80. let vzniklo 9 či 10 souborů, ale i ten nejvýraznější z nich – Skřítek – který uvedl na LCH 1986 inscenaci Dobrý den, sluníčko a 1996 Tři pohádky se zvířátky na přelomu tisíciletí zanikl.

Na tradici LD Sokola z 30. let 20. století navázal od r. 1973 do 80. let LS NHKG v Zábřehu a od r. 1985 zhruba patnáctičlenný loutkářský soubor Klubíčko, pracující od r. 1997 pod záštitou Zábřežské kulturní společnosti.

V Litovli začínalo loutkové divadlo ve dvacátých letech 20. století v Sokole a od r. 1928 i v zdejší obecné škole pod vedením učitele J. Vymětala. Později zde loutkářství podporoval profesor zdejšího gymnázia, autor loutkových her Eugen Stoklas; hráli i profesoři gymnázia. R. 1955 byl založen soubor Radost SZK ROH Tesla, hrající nejprve maňásky, později vajangy. S inscenací Janek pecivál se r. 1963 dostal až na LCH.

Zdaleka nejúspěšnější a nejprogresivnější byly však dětské a mládežnické soubory. V Litomyšli rozený a v České Třebové odrostlý Miloslav Linhard (1933–2009), zvaný Ríša, vnesl na LCH se svými Žabáky z OU Železničního v Šumperku mladý humor a tvořivost hned pěti inscenacemi: 1966 Sen učně Šostáka, 1967 Ivánkova pohádka, 1968 Princezna Majdalenka, 1970 Pohádka pro všední den a 1973 O krásné princezně Jeleně. Bezprostřední jednoduché komediální divadlo se smyslem pro recesi a improvizaci, směřující vesměs k předškolním dětem, ale komunikující i s mládeží a dospělými.

Milada Mašatová rozvinula principy dramatické výchovy do divadelně prvotřídních inscenací LŠU Žerotín Olomouc, kterými nadchla i LCH: 1967 S drakem není legrace, 1976 Sněhurka a Šípková Růženka, 1978 Dvanáct usmívajících se ježibab aneb Pásmo na školní besídku a Za lesem na louce, v maličké chaloupce a k tomu ještě jednou s třídním souborem ZDŠ Horka nad Moravou 1972 v inscenaci Klim, klom, klomprdom. Milada byla vynikající pedagožka, jedna z prvních, kteří po H. Budínské hledali, nacházeli a prosazovali nové způsoby tvořivé práce s dětmi a díky nim i neméně vynikající tvořivé, moderní, umělecky účinné divadlo, naplněné inteligentním a přitom jadrným humorem, režijně, scénograficky i autorsky kultivované a působivé. Na její práci navázala v téže škole Ivana Němečková (1960), která se zaměřila spíše na vážnější témata, jež jsme mohli vidět na LCH v inscenacích Třináctery hodiny (1995), …Hrnec zlata pro toho, kdo tu hvězdu najde… (1996) a Sredni Vaštar (2003). Žel, později se loutkám zpronevěřila.

Její muž, Miladin synovec a žák Pavel Němeček (1961) navázal ve vlastním souboru založeném r. 1980 a od r. 1986 zvaném Divadlo fkufru při PKO. Sedmičlenný soubor mladých absolventů LŠU Žerotín vytvořil 6 inscenací (z toho 3 pro děti); na LCH přivezl čtyři z nich se sklonem k nonsensovým a asociačně uvolněným polohám: 1987 Kouzelník a květinářka, 1989 Klepy, 1991 Nic jenom pro tebe a 1993 Zdravíčko, copak se zas vznáší v éteru? Poetické autorské divadlo se zajímavou moderní dramaturgií, živými tématy a netradičním pojetím loutek.

Zřejmě natruc tolikerým Radostem (s kterýmžto názvem nemohou soupeřit ani tolik četné Jitřenky, Klubíčka, Broučci, Sluníčka, Skřítci, Plamínky, Rolničky či Říše loutek, Kašpárků…) se prostějovský soubor založený r. 1983 nazval Starost. V 7–11 lidech hraje především s velkými historickými řezbovanými marionetami na drátě s odkrytým vedením vesměs parafráze staroloutkářských her pro jarmareční smíšené publikum (průměrně 1 inscenace ročně v 25 představeních). Na LCH odehrál podobných kousků sedm: 1990 Marcelino a Boroneli, vlašští loupežníci na moři, 1994 Anton Belengardo, 1999 Kníže Maxmilián aneb Překažený funus, to jest Pomsta mocné Zorobelíny, 2000 Uforin a Dišperanda, 2002 Rodina Morousů aneb Loupežníci v českých pralesích čili Mesistáfl hanebně zmustrovaný, 2005 Poslechněte, jak bejvávalo a 2009 Upír.

DNES

Ač těsně po listopadové revoluci se zdálo, že zájem o amatérské divadelnictví klesne, řada nových souborů naopak vznikla – i v Olomouckém kraji. Jde o středně velké soubory (jako třeba r. 1994 znovuobnovené loutkové divadlo T. J. Sokol I Prostějov, založené původně 1908, jehož činnost převzal po zániku v 50. letech loutkářský soubor při závodním klubu Hanáckých železáren) i soubory výslovně rodinné – např. mohelnické Loutkadlo (od 1999), olomoucký Loutkářský kroužek Slovanského gymnázia (2003) či Kašpárkovy kamarády při T. J. Sokol Olšany u Prostějova (navazující od r. 2002 na Sigmáček Lutín z r. 1944), prostějovské Křesťanské maňáskové divadlo Za jeden provaz, Kašpárkovo domácí loutkové divadlo Mirka Nopa ze Samotíšek, loutkářský soubor ZŠ a MŠ Skorošice nebo Jitřenku Šternberk. Zatím se ještě šířeji a výrazněji neprojevily, ale nadějný trend to je.

Celkově se mi podařilo vypátrat v Olomouckém kraji všeho všudy 15 fungujících amatérských loutkářských souborů – což neznamená, že neexistují další či mezitím některé z těch nalezených nezanikly.

Může-li být jakýmsi měřítkem v posledních 62 letech účast souborů na LCH, je Olomoucký kraj mírně podprůměrný (vzhledem k počtu obyvatel 1:0,75), naposledy tu měl zastoupení v r. 2009; více než polovinu – 17 z 33 – představují soubory ze samotné Olomouce, dalších 7 prostějovská Starost a 6 šumperští Žabáci. Na zbytek kraje zbývají 3 účasti.

PŘEHLÍDKY A FESTIVALY

Přímo v kraji se přehlídky nikdo neujal – krajskou přehlídkou amatérského loutkářství pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj je OPAVSKÁ ROLNIČKA. Pořádá ji Loutkové divadlo, Husova 17, 746 01 Opava: 604 558 428; www.loutkovedivadlo.svcopava.cz, konkrétně Jana Vondálová, Středisko volného času Opava, Jaselská 4, 746 01 Opava: 553 615 609, 604 558 428; loutkovedivadlo@svcopava.cz. Letos se uskuteční 4. – 6. dubna.

Pro dětské loutkářské soubory, které se nechtějí hlásit přímo do krajské loutkářské přehlídky, se koná krajská přehlídka divadla pro Olomoucký kraj, nazvaná PODĚS 2014 letos 12. – 13. dubna v ZUŠ Žerotín, Kavaleristů 6, 779 00 Olomouc: 585 224 404; zus-zerotin@zus-zerotin.cz. Kontakt: Marcela Nesvadbová, Sdružení D, tř. 17. listopadu 43, 772 00 Olomouc: 733 104 076, skype: dramacentrum; programy@sdruzenid.cz, www.sdruzenid.cz

Každý druhý (tedy lichý) rok se začátkem listopadu koná v Kašpárkově říši, tedy v Slovanském domě v olomoucké Hynaisově ulici Čechova Olomouc.

Rovněž každý lichý rok se před polovinou května odehrává v Přerovském Kašpárkovi Celostátní přehlídka sokolských loutkových divadel. Každý sudý rok se tamtéž uskutečňují Loutkářské letnice, jejichž součástí je soutěžní přehlídka individuálních výstupů s loutkou (pořádá SČDO-SAL). Tentokrát 9.-11. května 2014. Spojení na obě přehlídky: Loutkové divadlo Sokol Přerov; prerovsky-kasparek.webnode.cz/prehlidky/

Jako všude, konají se i v Olomouckém kraji různé místní přehlídky a festivaly, často s velkolepými názvy. Např. loni se v Mohelnici konal Mezinárodní festival loutek a loutkového filmu, obsahující dvě představení místních souborů, jedno souboru slovenského a dvě pásma animovaných filmů.

PROFESIONÁLNÍ DIVADLA A SKUPINY

Statutární divadla v kraji nikdy nevznikla. Milada Mašatová to přičítala hanácké váhavosti.

Lze tu však najít 3 méně známé profesionální nezávislé skupiny, z nichž jedna má dvojčlenné filiálky sídlící ve 3 městech kraje. Přímo v Olomouci působí nezávislé divadlo Tramtárie, které občas používá i loutky.

MUZEA, ŠKOLY, ORGANIZACE A TISKOVINY

Loutky a loutková divadla pocházející převážně od českých a moravských loutkářů lze najít v sbírce Vlastivědného muzea v Olomouci.

Stálou expozici věnovanou historii loutkového divadla (staré kulisy a loutky, které se před časem náhodně našly při úklidu v kulturním domě v místní části Dalov) je možné vidět v bývalém augustiniánském klášteře ve Šternberku.

Z 28 základních uměleckých škol s několika desítkami poboček v Olomouckém kraji nabízejí práci s loutkou čtyři: ZUŠ Mohelnice, ZUŠ Žerotín Olomouc, ZUŠ Iši Krejčího Olomouc a ZUŠ Uničov.

V Olomouci sídlí Sdružení D, které mimo jiné pořádá přehlídku dětského divadla Poděs, podílí se na organizaci přehlídek dětského sólového přednesu a organizuje dílny v oblasti dramatické výchovy a divadla pro vedoucí divadelních souborů, pedagogy, speciální pedagogy a studenty. Sdružení D, Polská 4, 779 00 Olomouc, kancelář: třída 17. listopadu 43, 772 00, Olomouc; info@sdruzenid.cz; www.sdruzenid.cz

Eugen Stoklas vydával v Litovli v době svého tamního působení vlastním nákladem své hry.

V letech 1946–49 vydávala Kašpárkova říše Olomouc edici Naše hry – repertoir Kašpárkovy říše v Olomouci-Hejčíně.

[tento článek vyšel tiskem v čísle 3/2014]

Luděk Richter, 9. 6. 2014

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.