Foto: Husa na provázku

Erik 2013

Kolem udílení Erika (od r. 1997) je tak trochu zmatek od počátku. Nejen zúčastnění diváci, ale především média ho berou, vzhledem k tomu, že se udílí na Přeletu nad loutkářským hnízdem, jako cenu Přeletu. A tak se většinou ptají, jaká byla porota a kdo to vyhrál?

Takže je třeba asi na tomto místě věci uvést na pravou míru. Cena ERIK vychází z ankety oslovených odborníků, dalo by se říci jakési „loutkářské Akademie“ (v parciálním zastoupení obou větví našeho loutkového divadla – profesionální, tedy i nezávislých skupin, a amatérské). Matoucím možná je, že se hlasuje po posledním představení Přeletu, což je trochu ústupek těm z hlasujících, kteří neměli během roku šanci řadu inscenací vidět. Erika, který je navíc cenou putovní (čímž je zase pravidelně trochu „zaděláno“ na další problém, jestli slavnou sošku loňský držitel včas do Přeletu vrátí), nikdo ho tudíž nevyhrává, ale jen na rok získává.

Letošní hlasování dopadlo následovně:

1. Divadlo Husa na provázku, Brno – Dášeňka aneb Psí husy – Haf!

2. Hana Voříšková a MUZIGA, Choceň – Pohyblivé obrázky

3. Divadlo Alfa, Plzeň – Čert tě vem!

4. Bažantova loutkářská družina, Poniklá – Zmatek nad zmatek

Naivní divadlo, Liberec – Loutky hledají talent

Na naše otázky odpovídá letošní držitel ERIKA Jiří Jelínek:

Jaká byla geneze vzniku inscenace a jak jste pracovali s textem?

Byl to nápad Vladimíra Morávka, přiložit pod kotlík čapkovského dění (udělat Intermezzo v projektu Čapek na provázku).

Docela dlouho jsme si s Lucií a Anežkou společně četli v Dášeňce a učili se zapomínat na krásný přednes pana Högra a asociační řadou na to, co zbylo, věšeli své „psí“ zážitky. Něco jsou asociace na dobu, kdy jsme Dášeňku poslouchali jako malí (Lucie si ji četla sama, byla vždycky trochu napřed), Anežka ji viděla jako večerníček (proto je tam televize). Petra Jiránková (výtvarnice) to všechno pak semlela svýma očima, rukama a molitanem.

Uvedli byste Dášeňku i bez vazby na Čapka?

Když zkoušel na Provázku J. A. Pitínský Evangelium svatého Lukáše, říkal na první čtené: „Když to nepůjde, no tak uděláme tu Dášeňku“. Jen tak ze srandy jsem si to představoval, jak bychom to dělali (J. Kniha by hrál štěně a já hlas přírody…). Na nápad Karla a Olinky jsme přišli s Lucií během Festivalu Evropských Regionů v parku u stánku s pivem a uzeným. Lucka si pokydala batoh hořčicí.

Počítáte s nějakou další inscenací zaměřenou přímo na dětské publikum?

V Minoru budu na konci sezony dělat autorské představení pro nejmenší „Anežka chce tančit“ (Anežka v té době zkouší Na zábradlí, tak tam bude v loutkové podobě), ale bude tam partička Kniha-Dalecký-Raif-Stach-Jelínek…..holčičky, třeste se!)

Jaké jsou další osudy protagonistů inscenace? Budete i nadále spolupracovat?

Moc chceme! A to píšu přesto, že se ostatních neptám. Některé věci jsou prostě jasné. A i kdyby se to nestalo, tak už to chtění stálo za to.

Dašeňce se už dostalo několika dalších ocenění, můžete je nějak shrnout?

Jirka: Lucie, prosím tě, shrň to ty.

Lucie shrnuje: Úplně první byla Cena Vojty Šálka, co ji lze vyhrát od diváků na festivalu Dítě v Dlouhé. Letos ji má teda Dášeňka. Byl to diplom, visí na Provázku. Pak na festivalu Mateřinka Jirka s Anežkou získali cenu poroty za autorský, režijní a herecký výkon. Za finanční obnos, který obdrželi, koupili všem v divadle eskyma. Anežka si pořídila psa. Jirka koupil eskyma i svým dětem a ženě. To byla moc dobrá cena. Na festivalu Regionů v Hradci Králové a na Mateřince se nevyhrává nic, jsou nesoutěžní, tam Dášeňka získala aspoň srdce diváků. No a teď má Dášeňka i svého loutkářského Oscara, teda Erika! Hurá! Pěkně jsme ho na Provázku uhnízdili a jsme na něj móc pyšní. Děkujeme!

[tento článek vyšel tiskem v čísle 6/2013]

Malíková Nina, 22. 12. 2013

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: