Foto: Archiv Divadla AlfaTitul nové hry tandemu Tomáš Jarkovský-Jakub Vašíček Čert tě vem! je známou „odpovědí“ na divadelnické zaklínadlo Zlom vaz! Text, inscenovaný Tomášem Dvořákem v plzeňské Alfě, však ve fabuli plní tento pokyn doslova.
Mladí autoři prezentují tentokrát sedm neřestí (chamtivost, lenost, chtíč, obžerství, závist, hněv a pýchu), které způsobily to, že se konkrétní hříšník pod vlivem své nezřízené charakterové vlastnosti vždy upsal ďáblu, který jeho tužby uspokojil a posléze ho odevzdal peklu. Jednotlivé příběhy rozehrávají potulní komedianti, principál Kumpáno (Petr Borovský) a jeho pomocnice Elfrída (Milena Jelínková) se sadou loutek různého typu, od „klasiky“ marionet až po manekýny rozměrů člověka.
V příběhu o chamtivosti hraje důležitou roli hudba (Michal Vaniš), čert ve svůdném ženském (neloutkovém) provedení vyhmátne u chtivého, jinak sešlého chlapíka jeho neřest a při prozpěvování téměř hitové melodie se sloganem „Hrnečku dávej, zlaťáčky, syp, syp, syp,/ Jen nepřestávej, spolu nám bude líp!“ ho pomocí bezedného peněžního zásobovače zničí. Lenost je prezentována v příběhu méně vynalézavém, možná téma samo mladé tvůrce poněkud negativně inspirovalo. Při předestření problematiky chtíče jako by autoři poněkud překalkulovali to, že mysleli na cílového diváka, dětské publikum. Vysvětlování s býčkem a jalovicí působí trochu nejapně, i když oba interpreti ho zvládají s šarmem. Nositelem problému je koktavý Vašek, který kvůli svému handicapu nemůže navázat erotické kontakty, po smlouvě s ďáblem se však všechno mění. „Venca krví podškrábne se,/ čert se směje pod vousy,/ pak Vaškovi těžkou rašplí/ jazyk řádně přibrousí“. Nekoktající proutník má pak každou, po které zatouží, posléze je otcem potomků, které lze počítat v trojciferných hodnotách. Když dochází na obžerství, zprvu chudému jedlíkovi nabídne čert případně ďábelské toasty, a pak už může nastat i výtvarně velmi důmyslná žranice (včetně soutěže s bernardýnem, kdo toho víc spořádá). Závist je odstartována dvojverším „V pondělí ráno Mařka vstala,/ do zrcadla se podívala“. Zjistila, že jí to nesluší a po čertovské nabídce se rozhodla ke kombinaci vnad z různých krásek na sobě samé. Že pak vypadala ještě hůř, není třeba dodávat. Dlužno podotknout, že v této „povídce“ autorům trochu dochází verbální střelivo („Slunce až bude zapadat,/ tak řekni mi, jak chceš vypadat“). Paradoxně v příběhu, který se víže ke hněvu, je výraznější erotický náboj, než při probíraní chtíče. Hněvna s Čertem, který předstírá, že jí bude pomáhat v domácnosti, aby byla spokojenější, uzavřou předmanželskou smlouvu (podepsanou krví). V jejich vzájemném škorpení je značné partnerské napětí, které pak přechází v reálný konflikt mezi Elfrídou a Kumpánem. Ona ho po hádce opouští a až po prezentaci posledního příběhu o pýše, který (jak jinak) prezentuje konečně příběh o Faustovi – ze všech pojednání o neřestech je tato položka nejsofistikovanější -, se k němu přece jen navrací.
V anotaci na divadelní produkci se lze dočíst, že tvůrci byli inspirováni nejenom faustovskou legendou, ale také Felliniho filmem Silnice. Elfrída Mileny Jelínkové ovšem není žádná Gelsomina, svým temperamentem i laškovnou interpretací zpěvních partů suverénně zaplní jeviště. Borovského Kumpáno je kus chlapa (jak jsme u tělnatého herce zvyklí), působí jako kočovník, který svou káru táhne po štacích už nějakou dobu a vykazuje sympaticky smířenou únavu. Oba výborně ztvárňují jednající postavy, ona však přece jenom nepatrně přehrává v momentech, kdy nevede loutky a je „za Elfrídu“. Tomáš Dvořák režíruje inscenaci jako dynamické střídání jednotlivých příběhů v různých stylech, které lze už zaznamenat nejenom v literární, ale i výtvarné složce. Hříšníci i čertíci jsou výtvarnicí Danou Raunerovou půvabně karikovaní (chybu nemá svítící personifikovaný Břich v první „pohádce“), obešel bych se ovšem bez dvojrozměrných satirizujících obrázků vichřičných krásek v povídce o závisti. V textu lze vychutnat půvabné drobnosti, určené spíš dospělým („pekařka kyprá právě vstala/ a na koláčky zadělala“), jiná libreta Jarkovského a Vašíčka (Neklan.cz, Gagarin!) však považuji za invenčnější.
Ve výsledku jde ovšem o solidní „výrobek“ Made in Alfa.
Divadlo Alfa, Plzeň
Tomáš Jarkovský–Jakub Vašíček: Čert tě vem!
Režie Tomáš Dvořák, výprava Dana Raunerová, hudba Michal Vaniš, dramaturgie Pavel Vašíček.
Psáno z premiéry 10. prosince 2012.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 1/2013]
Jan Kerbr, 15. 3. 2013
18. 9. 2026
Divadlo Polárka, Brno
METODA DESTRUKCE: Matka Otec Dcera
20. 9. 2026
Divadlo MINOR, Praha
Tučňáci
25. 9. 2026
Divadlo Radost, Brno
Hobit
25. 9. 2026
Divadlo loutek, Ostrava
Velký příběh o malém nic
18. 10. 2026
Divadlo MINOR, Praha
Uber a hrajs
1. 1. 2026 – 31. 12. 2026
Rok loutkového divadla
17. 9. 2026 – 20. 9. 2026
Polárkový dost
19. 9. 2026 – 19. 9. 2026
Buchty a loutky dětem
4. 10. 2026 – 11. 10. 2026
Festival BND 2026
Eva Jurůjová (19. 4. 1956 – 21. 9. 2016)
Libuše Palečková (4. 9. 1931)
Bohuslav Šulc (5. 9. 1936)
Pavel Blatný (14. 9. 1931 – 20. 1. 2021)
Alžběta Milková (20. 9. 1951)
Miloslav Klíma (22. 9. 1941)
Arnošt Goldflam (22. 9. 1946)
Karel Vostárek (24. 9. 1951)
Miroslav Vildman (30. 10. 1937 – 27. 9. 1991)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS