Při sledování představení Gagarin, kterým se na festivalu Divadlo evropských regionů prezentovalo českoslovinské Divadlo Športniki se mi maně vybavila ještě jedna inscenace, a to Příběh??? člověka (premiéra 1996), kterou dlouho a velmi úspěšně hrály Buchty a loutky. Jejich zpracování osudů sovětského hrdiny Meresjeva v sobě mělo silný groteskní náboj a jakoby jím zúčtovaly i se svou osobní životní zkušeností poznamenanou dospíváním v reálném socialismu.
O šestnáct let později se na jeviště dostal další sovětský hrdina bez bázně a hany, Jurij Alexejevič Gagarin. Autory inscenace jsou ale lidé, kteří poslední roky minulého režimu prožili jako malé děti a jsou jím dotčeni jen lehounce, jestli vůbec. Zdá se mi, že je to na inscenaci znát. Nadsázka, s níž o Gagarinovi vypráví, není zatěžkána hořkými vzpomínkami. Inscenace působí jako nezávazná hříčka, která s pobaveným úsměvem ilustruje pro dnešního vnímatele už značně bizarní pasáže schematické knížky Jurije Nagibina Úsměv a hvězdy. Za vše hovoří úryvek, který Športniki použili v anotaci k představení: „Časem kdekdo Gagarina překoná. Ale nikdo se po letu tak neusměje na lidstvo a vesmír jako Jura Gagarin. A to je velmi důležité, daleko důležitější, než si dovedeme představit.“ V tomto ohledu je Adam Kubišta ideálním představitelem titulního hrdiny; jeho úsměv, kterým zhusta častuje publikum, je dětsky bezelstný i sovětsky optimistický.
Klíčem k celé inscenaci je po mém soudu scéna, v níž se malý Juraj narodí a jako za Jezulátkem do Betléma za ním přikvačí matrijošky a tanky doprovázené rudou kometou, přičemž na něj z obou portálů bedlivě dohlíží Marx s Leninem. Jak mi totiž prozradila herečka Elena Volpi (rozhovor s ní si můžete přečíst na s. XX), životní příběh Jurije Gagarina je u Nagibina vylíčen jako legenda o novodobém světci. Inscenátoři se na tuhle ideologickou paralelu dívají s ironií, ale zároveň i s laskavou shovívavostí. Gagarin je v jejich podání prostý, sympatický mladý muž, který opravdu něco dokázal, a za ten cirkus okolo sebe vlastně nemůže a jeho součástí být musí, protože je zkrátka a dobře národní hrdina.
Inscenace má, podobně jako Bullerbyn, propracovaný timing. Tak jako se v lindgrenovské parafrázi začínalo velice zvolna idylickými ilustracemi příběhů dětských hrdinů a jejich nevinných her, aby o to více vynikl dravý svět showbusinessu, kam se plni ideálů náhle dostali a nechali se semlít, je podobný princip gradace patrný i u Gagarina. V úvodním vstupu Športnici totiž prohlásí cosi v tom smyslu, že jsou členy komunistického svazu mládeže a že si pro nás secvičili pásmo o Gagarinovi, aby se „kulturně vyjádřili“. Nenápadný start, hraný jakoby v rozpacích stydlivých debutantů, se ale pomalu stupňuje v gejzír vtípků jevištních i slovních, kde jeden přebíjí druhý a scéna je zahlcena nesčetnými gagy, nápaditou hrou s obyčejnými předměty a loutkami i pohotovou improvizací. Entuziasmus, s jakým Športnici hrají, je až nakažlivý.
Oproti prvotině souboru Back to Bullerbyn je Gagarin mnohem opulentnější ve svých vyjadřovacích prostředcích. Scénografka Tereza Venclová odvedla vynikající práci – základem scény je kukátko ne nepodobné rodinnému divadélku, které se dá různě otvírat a varírovat, herci vystřídají několikero kostýmů, od fádních nepadnoucích tesilových oblečků mladých soudruhů až po rusky pestré kroje a vojenskou uniformu slavného kosmonauta Gagarina. Co se loutek týče, je na jevišti mix papírových marionetek, hraček i všednodenních předmětů. Zdá se, že nejen téma, ale i jeho divadelní pojetí v něčem nepřímo navazuje na poetiku Buchet a loutek.
Propracovanější není jen výprava, ale i samotný scénář. Oproti relativně jednoduchému scénáři hříčky Back to Bullerbyn nastoupilo v případě Gagarina ke slovu studium reálií, historických materiálů i okrajovějších souvislostí – Športnici jeho život zasazují do kontextu světových událostí působivými divadelními Týdeníky a inscenace je tak nejen zábavná, ale i poučná.
Všichni členové souboru jsou velice muzikální a tak v inscenaci samozřejmě nechybí řada písní doprovázených klávesy, kytarami, příčnou flétnou a tahací harmonikou, včetně známých hitů od Beatles až po Sojuz něrušimyj. Upřímně jsem se bavila dojemnou písní o Gagarinovic krávě Krasavě, ale i tréninkem kosmonautů ve ždímačce a toustovači, triumfálním přistáním samovaru s plastovou figurkou kosmonauta a spoustou dalších nápadů. Športnici svým Gagarinem zkrátka jen upevnili svou pozici jednoho z nejinspirativnějších autorských divadel současnosti.
Divadlo Športniki, Praha
Tomáš Jarkovský: Gagarin
Režie: Jakub Vašíček, výprava: Tereza Venclová, dramaturgie: Tomáš Jarkovský
Hrají: Johana Vaňousová, Elena Volpi, Tomáš Jarkovský, Adam Kubišta a Jakub Vašíček
Premiéra 6. června 2012, psáno z 2. premiéry uvedené na DER 28. června 2012.
[tento článek vyšel tiskem v čísle 4/2012]
Kateřina Lešková-Dolenská, 20. 9. 2012
21. 4. 2024
Loutkové divadlo Dokola, Tábor
Husiti
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS