Z domu domů

Inscenace Fuj je to! (Divadlo loutek Ostrava) zahájila poslední festivalový den a nabídla divákům příběh o pejskovi Harykovi, který uteče svým páníčkům. Píše Viktor Prokop.

Loutkový pes Haryk je výřečný, hned se divákům představuje a ukazuje jim svou zahradu a své majitele. Pobíhá po scéně a vše komentuje, až vytváří vlastně svou one-man show (resp. one-puppet), kterou táhne především herecký výkon Karla Růžičky.

S herci, kteří představují jeho páníčky, vytváří kontrast a řadu vtipných situací, které čerpají ze soužití člověka a jeho nejlepšího přítele. Vysmívá se například hlouposti lidí, kteří pořád zahazují klacek a jsou šťastní, když jim ho donese zpět. Pohled skrz domácího mazlíčka je téměř krutý, ale výborně funguje tím, jak zkoumá chování lidí z jiného úhlu pohledu. Scény po jeho útěku tak už trochu ztrácí na zajímavosti. Sledujeme Haryka toulajícího se po stavbě, kde dělníci staví domy. Vyprávění se tříští na situace, na scénografii stavební techniky a její pohyb po scéně, Haryk trochu ztrácí své bavičské schopnosti v prostředí, které nezná. Bylo by zajímavé, co by takový pes měl ještě na srdci, jaký by byl jeho pohled na chování lidí, na civilizaci. To už se bohužel nedozvídáme.

Foto: Divadlo loutek Ostrava

Zajímavá může být právě souvislost s inscenacemi jako Filemon aneb Horempádem domů (Bábkové divadlo Žilina), který se představil v pátek a pracoval s obdobným příběhem, ve kterém plyšový žabák utíká, aby našel svůj původ, ale zjišťuje, že továrna není jeho domovem, je jím pokoj holčičky, která si s ním hraje. Oba příběhy těží z postavy nespokojeného hrdiny, který si až po cestě uvědomí, že patří tam, odkud utekl a kde byl šťastný. Není určitě náročné nalézt tento půdorys děje v řadě dalších příběhů, šel by totiž označit pojmem archetypální.

Foto: vi.TVOR

Podobný motiv taky zpracovává inscenace Kde budeme bydlet? (vi.TVOR), která sleduje medvěda a jeho sklenici medu, která je příliš velká na to, aby se vešla do jeho brlohu. Medvěd je tak nucen hledat si nový dům a je to strastiplné snažení, které nakonec končí opět návratem do starého brlohu se sklenicí, která se množstvím výdajů o dost smrskla. Inscenace pracuje s promyšlenou a velice zdařilou scénografií, která vyzdvihuje hraní s materiálem skrz jednání. Ve spojení s osobitým herectvím celá věc působí velice kompaktně a dokáže jedinečně komunikovat s publikem. Pravděpodobně s jeho dospělou částí nejúspěšněji díky zobrazování palčivosti života svým svébytným humorem, který prostupuje celou inscenací.

vložila:

Adéla Vondráková, 20. 6. 2021

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.