Divadlo Minor: Nanuk

Autorská inscenace Nanuk upoutala diváky na prvním místě jímavým příběhem, připomínajícím svým tematickým laděním klasické disneyovské pohádky. Píše Tobiáš Nevřiva.

Vedle inscenací Baba Jága, Nové boty, Filemon aneb Horempádem domů a Ťuk, ťuk, ťuk. Tučňák?! se představilo již čtvrté zpracování motivu putování hlavního hrdiny za vytouženým cílem. Jako kdyby se principy a triky filmové scenáristiky postupně dostávaly i do divadla. Silný motus vede naše hlavní hrdiny přes dva body zlomu až k vytouženému cíli anebo k momentu prozření, tak jak jsme to mohli vidět u dnešního představení Filemon aneb horempádem domů.

Foto: Divadlo Minor

Kromě naprosto brilantně vystavěného příběhu a kvalitníjo textu promluv i písní není možné na představení nepochválit jeho hudební složku, zajišťovanou naživo mladými talentovanými herci-hudebníky. Jako důkaz stačí připomenout řady tančících a do vzduchu vyskakujících dětí.

Scénografické zpracování by bylo možné v některých částech označit za líbivé. Motivy norských svetrů a opadaných listnáčů působily jako trochu laciný efekt. Jinak však byly loutky velice sympatické a divácká sounáležitost s animovanými objekty vydržela po celou dobu představení. Rád bych vyzdvihl animátorský výkon Štěpána Lustyka, pod jehož hbitými prsty pes Nanuk doslova ožíval doplněn o naprosto věrné ztvárnění štěkotu.

Foto: Divadlo Minor

Obecným problémem některých situací byla jejich očekávatelnost. Věřím, že tvůrci s očekáváním diváků předem kalkulovali a uvědomuji si zároveň, jak těžké je toto kritérium uplatňovat na představení pro děti. Ano, od začátku je jaksi jasné, že se Nanuk s Panukem znovu šťastně setkají, že osamělý polární medvěd bude mít v celém příběhu tu úlohu, kterou nakonec naplní a podobně. Problém však nespatřuji ve výstavbě příběhu, ale v lehkém natahování jednotlivých situací, které jsou v některých částech delší, než je jejich dramatický potenciál schopný unést.

Foto: Divadlo Minor

Celkově však považuji inscenaci Nanuk Divadla Minor za jednu z nejlepších, kterou jsem mohl na letošním 26. ročníku festivalu Mateřinka zhlédnout. I díky němu jsem znovu nabyl ztracenou víru ve smysl divadla.

Na závěr svého angažmá ve festivalovém blogu bych rád poděkoval všem snílkům, kteří zasvětili svůj život divadlu pro děti a vzali na sebe ona všechna melancholická úskalí, která tato práce se sebou samým přináší. Smekám a přeji hodně radosti u další tvorby.

vložila:

Adéla Vondráková, 19. 6. 2021

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.