Mateřinka očima studentů KALD, den pátý

Džungle

Tážu se sebe samé, jaký byl cíl autorů této inscenace. Bylo to ukázat dětem život v džungli, domově tisíců zvířat, rostlin a hmyzu? Pokud ano, proč se vše omezovalo na náznaky nebo scénické polotovary a vypadalo to, jako když si nepříliš informovaní Evropané hrají na divočinu? Připadalo mi, že se představení tváří iluzivně, ale bylo z více stránek vážně nedotažené, vlažné. Uvědomuji si, že nepíšu z pozice dítěte a některé děti se vskutku zdály být děním zaujaté, nicméně mám pocit, že to bylo spíš ověřenými lapači pozornosti (nechám dítě dotknout se loutky, nabarvím dítěti ruku…). Obecně jsem měla problém s jednáním na scéně, dají-li se úkony prováděné na scéně zvát jednáním, právě kvůli již zmíněné vlažnosti a polovičatosti. Kulhala celková struktura scén. Tvůrci příliš nepracovali s energií, nenechali ji vygradovat ani spadnout, vše to bylo prostřední, temporytmus se nezhustil ani jednou. Jednotlivé epizody byly oddělovány zpěvem o Pachamamě. Hudba měla být v dialogu s pohyby, ale opět mi to připadá jako slabé spojení (navíc nějaká hrála skoro pořád, což dokazuje nesamostojnost úkonů), choreografie navíc opět spíš připomínala základní kroky středoevropských lidových tanců než nějaké amazonské křepčení. Jednotlivé akce, loutky i ukazované předměty se topily v prostoru. Fokusu nepomáhala práce se světlem, které bylo rozprostřené přes celou scénu i třeba ve chvíli, kdy by bylo vhodné zvýraznit akci jen jedné herečky. Celkově mám pocit, že chyběla dramaturgie, spíše šlo o řadu prvoplánových napodobení života v džungli bez vyššího smyslu a ladu a skladu.

(Texty neprochází redakční úpravou.)

Markéta Labusová, 22. 6. 2019

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.