Amplion: DEN TŘETÍ

Píše Věra Halamásková

Závěrečný den mezinárodního loutkového festivalu Amplion odstartovalo dopolední představení Gašpariáda souboru Starého divadla Karola Spišáka v Nitre. Následovala dvě odpolední představení domácího souboru Divadla Lampion a to bajka s názvem Myši patří do nebe a pohádka Šťastný princ. Odpolední představení byla proložena workshopem s výtvarnicí Divadla Lampion Barborou Krejčířovou, kde si malí, ale velmi talentovaní účastníci festivalu vytvořili loutky nebo dokonce celé divadlo.

Dnešní představení se tematicky setkala ve smrti, utrpení, neobvyklých přátelstvích, nápravě a porozumění. Nejsilnější bylo právě téma smrti, ale soubory k němu přistoupily s velikou hravostí a lehkostí, a snad proto v nich na konci vždy zvítězila naděje nad smutkem a strachem.

Hudební groteska Gašpariáda Jiřího Jelínka se navrací k tradici loutkářství, buffonádě, commedii dell’arte a kombinuje živého herce, loutky, verbální projev i zpěv.

Foto: Divadlo Lampion

Hra je zasazena do velmi moderní a symbolické scénografie. Uprostřed jeviště stojí velká bílá trojúhelníková stěna ohraničená zlatými barokními paprsky a připomíná tak boží oko. Hra s loutkami je rozdělena do tří úrovní. První úroveň je v horní třetině stěny, kde je vyříznuto trojúhelníkové okénko, v němž hrají herci s malými figurkami na špejli. Druhou úrovní hry je velké obdélníkové okno s bílou oponou uprostřed trojúhelníkové stěny, ve kterém se příběh rozehrává pomocí marionet (zvětšenin figurek na špejli). Třetí úrovní je plocha jeviště před stěnou a také šikmá plocha postavená pod obdélníkovým oknem. Šikmina znázorňuje šachovnici a figurky se na ní pohybují pomocí magnetů, které ovládá herec schovaný pod šikminou.

Hra nemá konkrétní příběh, jde spíše o souboj smrti se životem, který reprezentuje archetypální vychytralý Gašparko. Smrt a Gašparko se vsadí o to, zda se dá nad smrtí zvítězit. Smrt si nejdříve odnese řemeslníka Lazziho (odkaz na commedii dell’arte, krátké gagy lazzi byly několikrát ve hře využity). Poté si Smrt odnese i vojáka a Gašparko tak prohrává 0:2. Nakonec si Smrt odvede i Romea a Julii, ale není pro ni vůbec lehké překonat sílu jejich lásky. Gašparko prohrává a Smrt si nakonec chce odnést také jeho.

Foto: Divadlo Lampion

Navzdory závažnosti tématu bylo autorským záměrem spíše postavu Smrti odlehčit a zbavit ji strašidelnosti. Tento záměr byl podpořen lehce burleskním kostýmem, černobílým líčením i velmi předimenzovaným projevem. Nedošlo však ke znevážení aktu smrti, ale spíše k parodování jejího posla – Smrtky.

Myši patří do nebe je okouzlující hudební bajka na motivy knihy Ivy Procházkové. Pokud je celý svět divadlo, pak je celé zvířecí nebe koncertní síň. Scénografie vsadila na absolutní funkčnost a minimalismus. Pracovalo se pouze se závěsnými dekoracemi, kterými byly hudební nástroje – činely symbolizovaly lekníny, tamburína kámen a prověšený xylofon zase lávku, která se následně změnila v rejnoka. Loutky zvířátek byly také hudebními nástroji – myši byly z rumba koulí, žába sloužila jako kladívko na xylofon a třeba cvrček drnkal na struny. Zvířátka v nebi se spolu kamarádí tak, že hrají na nástroje – symbol harmonie přátelství.

Foto: Divadlo Lampion

Klid v nebi naruší nově příchozí lišák Bělobřich, kterého se všichni bojí a nikdo si s ním nechce hrát. Statečná myška Šupito, která kvůli Bělobřichovi zemřela, se odváží s lišákem promluvit a zjistí, že je to báječný kamarád. Postupně se s lišákem skamarádí i cvrček Prudimír, žába Rádaskáče nebo ježek Dupejakokůň.

V bajce se zpracovává téma (ne)snášenlivosti, posmrtného života, nečekaného přátelství, porozumění a znovuzrození. K pochmurnému katolickému vnímaní smrti, jaké je v nás zakořeněné, má však inscenace hodně daleko. Jedním z vedlejších témat je i devastace přírody člověkem a to, jak člověk svou neopatrností ohrožuje zvířátka. Inscenace tedy velmi odlehčeně a trefně zpracovává problematiku imigrace či bezohlednosti k přírodě a ukazuje dětem i dospělým, že i myši se mohou kamarádit s liškami.

Foto: Divadlo Lampion

Pohádka Šťastný princ podle stejnojmenného díla Oscara Wilda zpracovává témata neštěstí, obětavosti a přátelství. Výtvarníci v případě této inscenace vsadili na poměrně realistickou notu. Děj se odehrává na náměstí viktoriánského městečka postaveného z malovaných kulis domů. V kulisách jsou vyřezány otvory, jimiž lze vidět do zařízených pokojů, ve kterých se odehrává herecká akce s marionetami. Kromě těchto pár marionet se tvůrci zaměřili spíše na použití loutek stínových. Tyto stínové loutky byly barevného vitrážového charakteru a bílou přední oponu přetvářely v kouzelné světy. Velmi inovativním a fascinujícím prvkem byla loutka vlaštovky, která měla v zobáku zabudovanou led diodu, na první pohled neviditelnou, která se rozsvítila, když vlaštovka v zobáku odnáší princovy drahokamy chudým lidem městečka. Dalším nádherným prvkem, který spojil svět hlediště a jeviště, byly bílé papírové lampiony s modrými a fialovými ornamenty, které visely nad prvními několika řadami jeviště a znázorňovaly hvězdy, které se postupně rozsvěcely a zhasínaly s tím, jak Lampář vyprávěl princův příběh.

Foto: Divadlo Lampion

Festival byl zakončen slavnostním vyhlášením vítězné inscenace, kterou se stala páteční Jak si hrají tatínkové Divadla DRAK. Po vyhlášení následoval ohňostroj na přilehlém Kladenském náměstí.

Věra Halamásková, 5. 3. 2019

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.