O včelách jen dobře…

Autorská inscenace Medová královna, kterou v Divadle Drak společně připravila dvojice hostujících tvůrců – dramaturgyně od „Klicperů“ Marie Nováková a Radek Beran z Buchet a loutek – je vlastně takovou moderní variací pohádkového příběhu se vším, co k němu nezbytně patří.

Hlavní hrdinku – z počátku poněkud zbrklou holčičku Johanku – pošle její dědeček pro med a dívenka na dobrodružné cestě zažije řadu nelehkých zkoušek, zejména pak souboj s vlastním strachem. Ale nakonec dojde k poznání, že s pokorou, trpělivostí a pílí získá vlastně nejvíc. A kromě jiného se také dozví mnohé o včelách i jejich životě a pochopí, že – pokud se k nim bude vhodně chovat – není třeba se jich bát.

Ve své podstatě velmi jednoduchou zápletku tvůrci obdařili jedinečnou specifickou atmosférou, se kterou se v případě podobných příběhů určených pro nejmenší diváky (v tomto případě již od tří let) zas až tak často nesetkáváme. Je totiž až po okraj naplněna svébytnou melancholičností, skrze kterou jako nesmělé paprsky pronikají i drobné humorné odlesky. Příběh tak záměrně plyne pomalým, až rozvláčným tempem a tvůrci se dokonce nebojí před dětmi zmiňovat i vážná témata, jako je např. smrt. Kvůli hrdinčiným neuváženým krokům a velké sebestřednosti totiž musí zemřít hned několik včelek. Tyto „krutosti“ – nezbytné pro ponaučení – ale zdárně vyvažuje právě situační humor (např. scéna zrodu malé včelky a posléze i její oživování poté, co se spálí o žárovku, dále povedené ztvárnění nedůvěřivými včelami popíchané Johanky, která na scénu vstoupí oblečena do nafouklého kostýmu). Druhým podstatným a velmi cenným rysem inscenace je přístup tvůrců k dětem jako k sobě rovným partnerům. Vyhýbají se tak záměrným infantilnostem, zbytečně situace nezjednodušují, ba naopak, nutí děti hledat cestu k jejich vlastnímu pochopení.

Výroba medu je alchymie

Výrazný podíl na vyznění inscenace má rovněž do medově hnědých tónů laděná a z převážně přírodních materiálů vytvořená scéna Karla Czecha, která propojuje náznak interiéru dědečkova domku s úly i jejich vnitřkem. Až v téměř alchymistickém duchu si pak tvůrci poradili se ztvárněním výroby medu, kdy úly změnili ve stylizovanou laboratoř a pomocí světelných efektů a míchání různých tekutin naznačovali jeho vznik. Velmi hezky jsou vyřešeny také stylizované loutky jednotlivých včel, jejichž vedením herci Milan Hajn a Filip Huml vytvářejí iluzi jejich pohybu od letu po vylézání z úlu. Převážně činoherní herectví pak jevišti předvádějí představitelé dědečka a vnučky Johanky.

Jazmína Piktorová coby ústřední hrdinka dostává logicky největší prostor, ale bohužel se jí nedaří technicky dobře zvládnout hyperaktivní překotnost, se kterou v úvodu na dědečka – rychle a nesrozumitelně – chrlí své záměry. O to více ale zaujme v klaunských výstupech, kdy ztvárňuje např. svou znuděnost a nezapře, že je absolventkou Ateliéru fyzického divadla na brněnské JAMU. Dominik Linka pak dědečka stylizoval do polohy stoicky klidného postaršího pána, který v sobě tak trochu tajemně kumuluje životní zkušenosti a moudra.

Medová královna je inscenace, která se divákům rozhodně nepodbízí. Naopak, nechává je poklidnou cestou a s jemným humorem dojít k nenucenému ponaučení, že včela rozhodně není zlý nepřítel.

Publikováno ve festivalovém časopise Hadrián, č. 3, 24. 6. 2018.

Pavla Bergmannová, 24. 6. 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.