27. Internationales Welser Figurentheater Festival

Pátý den festivalu (12. března 2018)

Dnes bych ráda reflektovala dvě představení současně. Měla totiž hodně společného, a to nejen z pohledu diváka sedícího v hledišti, ale také co se týká okolností vzniku, jak jsem zjistila dodatečným doptávání. Včera dopoledne jsem zhlédla představení s názvem Wursteldurft liegt in der Luft (Vůně párku) pro děti ve věku od čtyř let a dnes dopoledne Kasperl und der Zauberer (Kašpárek a čaroděj) určeno pro stejnou věkovou kategorii. Hlavní postava Kašpárka a věkové zaměření inscenací na děti od čtyř let nebylo jedinou spojnicí obou kusů. Obě představení byla hrána maňásky. Obě inscenaci byly postavené na slovním a částečně na situačním humoru, který hra s maňásky umožňuje (např. honění se v kruhu, narážení do kulis, práskání zloduchů po hlavách, atd.). Obě vycházely z klasické struktury „kašpárkáren“, kdy postava Kašpárka je vtipná, trochu vychytralá, trochu prostořeká, akční, naivní a dobrosrdečná a hlavně sympatická a v tomto případě především dětem mateřských škol, které na dané představení přišly. Bylo možno to vnímat z jejich reakcí. Děti Kašpárkovi napovídaly, reagovaly smíchem na jeho vtipné kousky i repliky a odpovídaly, když se jich na něco ptal. Obě představení trvala 40 minut, což je pro daný věk dětí zcela adekvátní, ale především obě udržela jejich pozornost, ačkoli se jednalo o maňáskárnu hranou za klasickým paravanem s okýnkem a se třemi stěnami. Nutno dodat, že loutkoherečky měly v obou případech porty, které ale nebyly z důvodů přehlušení dětí, ale dobré srozumitelnosti a byly v příjemné hlasitosti odpovídající nedivadelním sálům. Obě představení spojoval slovní humor určený i dospělému publiku , např. když Kašpárek získá pytel peněz a on se začne třepat, jeho babička prohlásí: „Peníze už pracují.“ Poté z pytle vyběhne myš. U obou představení je možno hovořit o přesném řemeslném vodění loutek-maňásků. Zdálo se mi , že jde až o podezřele mnoho shod, dokud jsem se nedověděla, že Brigitte Haslwanter, loutkářka v představení Vůně párku je žačkou loutkářky Brigitte Kocher, která je v rakouských školkách uznávanou loutkářkou specializující se na vodění maňásků a hrající převážně pro děti hry o Kašpárkovi. Její Puppentheater Bavastel , ve kterém spolupracuje s Evou Bodingbauer, zná mnoho především učitelek mateřských škol. Nutno konstatovat, že obě představení byla kultivovanou loutkářskou podívanou pro děti i dospělé. A pokud se děti v mateřských školách v Rakousku setkávají s takto zpracovanými „kašpárkárnami“, byť jde o žánr velmi starý, je radost si jej užít společně s nimi. Je-li totiž udělán vkusně a s vědomím věku diváka, jako tomu bylo v těchto dvou případech, není co namítat.

Večer tohoto dne patřil dvěma zahraničním umělkyním Barbaře Melois z Francie a Zale A. Štiglic ze Slovinska. Obě představení výtvarná, ovšem každé se zcela rozdîlnou výtvarnou poetikou. Obě byla sóla pro jednu herečku-animátorku a v obou se hrálo hrála s objekty, předměty.

Barbara Melois je výtvarnice, která představení s názvem Esquisses, režírovala, vytvářela loutky a scénu a také v něm hrála. Představení bylo postaveno na jednom nápadu, který ze začatku diváka okouzlil, bohužel všat toto okouznení nevydrželo celých 55 minut jeho trvání. Viděli jsme příběh sekretářky, která má rutinní práci skartování papírů. Je zamilovaná do svého šefa a nechává se často unášet svou fantazií, když se před ní ze skartovaných proužků papíru objevuje obličej jejího šefa, který ji vyzve na výlet. Setkává se s ledními medvědy, jezdí na koni, sleduje ptáky i ryby, a to vše je tvořeno z papíru. Jemné tvary z proužků papíru jsou nasvíceny tak, že vytváreji na bílém pozadí stíny. Skvělý nápad, který bohužel negraduje, některé obrazy dokonce celý příběh výletu se šéfem retardují, a ke všemu Barbora Melois je evidentně skvělá a nápaditá výtvarnice , méně však jiz herečka a režisérka. Tak jako u představení , která jsme viděli dny před tím a která režirovali jejich hlavní protagonisté, nedostatek kritického pohledu z vnějšku měly všechny tyto kusy společný.

Druhé představení mělo také rámcovou situaci, v tomto přîpadě nahlédnutí do domácího prostředí jedné sportující ženy, podávající výkon a formující své tělo. Jedna herečka hrála s různými předměty (barbínami, vajíčky, ovocem, medvědem), některé z nich snímala kamerou. Představení bylo postaveno na slově, tak mi unikal význam a opodstatnění , proč hrála právě s vajíčky (pokud jím nebylo pouze to, že je rozmáčkla do koktejlu, který na konci představení vypila), barbínami (ty do koktejlu nepřidávala), ovocem (to do koktejlu přidala) a medvědem (toho do koktejlu nepřidala). V tomto případě u mne nastala jazyková a možná i významová bariéra. Odcházela jsem z divadla s myšlenkou: Proč?

Hana Volkmerová, 12. 3. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Hurvínkova otce

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.