Veduty aneb pohled nejen na město

Inscenace Veduty byla uvedena v rámci právě probíhajícího festivalu Malá inventura.

Veduty Jana Tomsů a Venduly Bělochové jsou performancí pro jednoho (a půl) diváka. Mohou tak připomenout například nedávný projekt μSputnik MIR Theatre nebo třeba loutkové automaty Hanky Voříškové. I v tomto případě vzniká mimořádný intimní prostor mezi hercem a jedním divákem, ve kterém se divák může soustředit na drobné detaily a materiály objektů, ale především se opájet jedinečným kouzlem okamžiku – celý ten loutkový svět je v tu chvíli jen a jen pro něj. Zde však s tím rozdílem, že divák není pouze zasvěcencem, kterému je dovoleno nahlédnout za zamčené dvěře, ale musí se sám podílet na průběhu představení.

Návštěvník se ocitá v roli poutníka putujícího krajinou. Jako takovému je mu dokonce i dovoleno vybrat si krajinu, kterou chce procházet a kterou bude pozorovat (a částečně i utvářet). A přestože veduty jakožto výtvarný žánr v pohledu na město (či krajinu) málokdy zobrazují konkrétní osoby nebo samotného malíře, projekt Honzy Tomsů a Venduly Bělochové staví na dialogu mezi divákem a hercem. Tato interakce dvou aktérů (jeden z tvůrců a jeden návštěvník) se dost možná stává tématem více než samotná krajina.

Foto: Malá inventura

Veduty tedy opravdu můžeme považovat za performanci, neboť průběh představení závisí z větší části na samotné aktivitě diváka, který se chtě nechtě musí stát tvůrcem. V tom by se ostatně dalo sledovat jedno z pomyslných poselství celého díla: svět je pouze takový, jaký si ho uděláme. Ne sami ale společně, v dialogu. Je však jasné, že více než o poselství tu jde o samotnou bezprostřední účast na procesu tvorby a o interakci mezi divákem a hercem. Nakolik budete hrát spíše spolu a nakolik spíše proti sobě, to už záleží jen na vás.

Nebudu dále prozrazovat, co konkrétně vás při Vedutách čeká, protože momenty překvapení a nepřipravenosti jsou důležitými aspekty performance. Navíc si myslím, že bychom se s projektem mohli setkat například v rámci programu některých festivalů.

Lukáš Černý, 1. 3. 2018

Článek zatím nemá žádný komentář.

Vložit komentář: