Přelet nad loutkářským hnízdem
Madama Butterfly - MetFoto: Archiv Met

Bunraku Butterfly Boy

Představte si práci, mezi jejíž výhody patří poslouchat 100 skvělých hudebníků, kteří společně vytvářejí opulentní a romantický oceán hudby.

Když si oblékáte nákoleníky a černý úbor a upravujete si závoj, na druhé straně opony publikum usrkává šampaňské, stoupá po elegantně zatočeném schodišti do sálu vyzdobeného v rudé a křišťálové a čeká na to, že se před nimi odehraje nádherné a hluboké drama. Loutkáři Tom Lee, Marc Petrosino, Kevin Augustine a Frankie Cordero se vrátili do Metropolitní opery, aby zde vdechli život loutce ve stylu bunraku zpodobňující „chlapce“, tříletého syna Čo Čo San (Madam Butterfly) a Pinkertona, amerického námořníka, který ji opustil. Od 19. února do 12. dubna 2016 bude odehráno 21 představení. 2. dubna 2016 bude opera ve vysokém rozlišení šířena do 2 000 kinosálů na celém světě.

Využít v Madam Butterfly loutku byl skvělý nápad režiséra Anthonyho Minghelly (1954–2008) a jeho ženy, spolurežisérky a choreografky Carolyn Choaové. V roce 1987 v Londýně najal Minghellu, v té době relativně neznámého 35letého scénáristu, Jim Henson, aby napsal scénář pro jeho seriál The Storyteller, který se vysílal v roce 1988. Minghella následně napsal a režíroval Anglického pacienta (1996), za nějž získal Oscara za nejlepší režii, a Talentovaného pana Ripleyho (1999). V roce 2005 společně Anglická národní opera (ENO), newyorská Metropolitan Opera a Litevská národní opera vytvořily novou inscenaci Pucciniho populární opery Madama Butterfly. K této inscenaci vznikající v Londýně režisér Anthony Minghella přizval loutkovou společnost Blind Summit, jejímž úkolem bylo vyrobit a vodit loutku chlapce. Andrew Clark ve Financial Times napsal, že „animace zahalenými, ale plně odkrytými loutkáři je tak dokonalá, že se jedná o bezkonkurenčně nejautentičtější postavy na jevišti.“

Zakladatelé Blind Summit Mark Down a Nick Barnes a jejich kolega Finn Caldwell se společně s inscenací přesunuli z Londýna do newyorské Met, kde se odehrála premiéra v prosinci 2006; scéna: Michael Levine, kostýmy: Han Feng, produkce: Peter Gelb. V roce 2007 anglické loutkáře nahradili alternující Kevin Augustine a Tom Lee, k nimž se připojili Marc Petrosino a Frankie Cordero. V dalších alternacích v inscenaci vystupovali také Eric Wright a Teddy Yudain.

Madama Butterfly – ENOFoto: ENO

Tito velmi talentovaní a dobře sehraní profesionálové mají až intuitivní porozumění každého pohybu všech ostatních. Loutkáři jsou na scéně téměř půl hodiny během druhého jednání opery. Loutky se v Madam Butterfly objevují také ve snové sekvenci duetu, a to jako menší figury voděné dvěma loutkáři; krátce se objevuje také hejno ptáků na bambusových tyčích, které vodí tanečníci.

Loutkáři spolu na této opeře pracují již 10 let. Doba nezbytná pro zkoušení s 9 nebo 10 sopranistkami, které se za tu dobu vystřídaly v roli Čo Čo San, se od sezóny k sezóně lišila. Loutkáři pokaždé musí být na pozoru, plně soustředění a reagovat na drobné změny, které s sebou každé představení přináší. Marc Petrosino řekl: „V průběhu let se mezi námi třemi vyvinula skvělá souhra, díky níž můžeme zareagovat prakticky na cokoliv, co se během představení může stát. To bylo zvlášť důležité v momentě, kdy první Čo Čo San této sezóny onemocněla. Kvůli tomu jsme s její první náhradou mohli zkoušet jenom párkrát a s druhou náhradou už vůbec.

Během přestávky ve zkoušce Madama Butterfly v Metropolitní opeře si se mnou Tom Lee povídal nad kávou. O svých úspěších mluví se skromností. Je nenucený, výřečný a velmi živý společník. Řekl mi: “Já vodím tělo a pravou ruku, Marc dělá hlavu a levou ruku, Kevin vodí nohy.„ Na moji otázku, jestli při rozdělení rolí hrála nějakou roli výška nebo postava loutkářů, Tom odpověděl: “Nemyslím si, že by moje velikost měla velký vliv na moje role, ale je pravda, že si často přeju být větší nebo mít delší ruce! Přijde mi, že to nejdůležitější, zejména u loutek ve stylu bunraku (nebo obecně všech loutek voděných více lidmi), je intuitivní spojení mezi jednotlivými loutkáři – že vystupujeme jako tři v jednom.„

Když Kevin Augustine uslyšel, že se pořádá konkurz, usoudil, že jde o něco, co by si rád vyzkoušel. Kevin říká: “I po 10 letech mě pořád fascinuje složitost celé inscenace. Tanečníci, zpěváci, technici, kteří mají na starosti celé zázemí. Krása a síla celého příběhu mě dokáže znova a znova ohromit.„ Kevin má na starosti fyzicky náročné animování nohou. Objevil při něm jemné nuance pohybu, které se mu budou hodit v inscenaci, na níž teď pracuje.

O inovativním rozhodnutí zapojit do opery loutku Marc Petrosino uvedl: “Synovi Čo Čo San mají být 3 roky, jenže protože tříleté dítě na jevišti neudržíte, obvykle je role svěřena nějakému osmiletému herci, který je na ni jednak příliš velký a jednak má sklony mávat rodičům v publiku. Plácido Domingo, který představení před pár lety dirigoval, nám vyprávěl o jednom chlapci, s nímž v této opeře pracoval. V libretu nemá chlapec ani jednu repliku, ale během jedné scény, kdy se ho Sharpless ptá ’Jak se jmenuješ?’, herec odpověděl ’Pablo!’ Použití loutky nejenom že umožňuje znázornit chlapce ve správné velikosti, ale také mu dovoluje jednat a reagovat tak, jak by to dělalo tříleté dítě.

Každý z těchto talentovaných umělců během své rozmanité kariéry dosáhl řady úspěchů. Tom Lee hrál na Broadwayi ve War Horse, inscenaci, která vyhrála cenu Tony, a spolupracoval se třemi režiséry z off-Broadway oceněnými Obie: Danem Hurlinem, Leem Breuerem a Basilem Twistem. Tom se narodil v Koreji a dětství a dospívání strávil na Havaji, kde do sebe nasákl obrovskou rozmanitost asijského a západního divadla, jež je na Oahu k vidění. Spolupracoval s Theodorou Skipitaresovou, Jane Catherine Shawovou a se švédským divadlem Marionette Cottage. Navrhl scénu pro inscenaci korejského muzikálu The Lost Garden v Šanghaji (2014). V rámci loutkové série v La MaMa byly představeny tři inscenace: Hoplite Diary (2004) Ko’lau (2008) a Shank’s Mare (2015) (recenzováno v tomto čísle). V letech 2009–2011 Tom vedl Puppet Lab v St Ann’s Warehouse v Brooklynu a aktuálně učí na Sarah Lawrence College.

Kevin Augustine vyhrál ocenění UNIMA za rok 2008 za inscenaci Bride, kterou hrál na Národním loutkovém festivalu. Kevin začal s inscenováním náročného loutkového divadla pro dospělé ve Filadelfii v roce 1997. Je uměleckým ředitelem souboru Lone Wolf Tribe z Brooklynu. Zároveň je také dramatikem, režisérem, autorem loutek a vynikajícím hercem. Jeho God Projekt se uváděl v La MaMa v roce 2014 a v září se vrátí v obnovené premiéře. Společně s organizací Veterans for Peace hraje pouliční inscenaci Clarion Call. V současnosti pracuje na inscenaci pro jednoho herce bez textu Body Concert, jejíž konečná podoba bude připravena během workshopu v Kanadě.

Marc Petrosino je loutkář, scénograf a výtvarník. Řadu let vodil Audrey II v inscenaci Little Shop of Horrors (na Broadway a během prvního celostátního turné). Třikrát také vystupoval v Carnegie Hall. Pro televizi Marc pracoval na Sesame Street, Elmo’s Christmas Countdown a v Late Night with Jimmy Fallon. Jako scénograf se podílel na Dora The Explorer, Seussical a Flower Drum Song. Na řadě projektů spolupracoval coby scénograf a herec s Basilem Twistem. Spolu se Scottem Hitzem a Michaelem Latinim je zakladatelem Monkey Boys Productions. V současnosti pracuje na internetovém seriálu Welcome to Anhedonia.

Talent Frankieho Cordera i jeho vášeň pro loutky zaujaly chicagský loutkový svět už v jeho velmi raném věku – na festivalu PofA poprvé vystupoval, když mu bylo 11 let. Během studií na University of Connecticut vyhrál dvakrát cenu Jima Hensona. Byl na turné s Blairem Thomasem a vystupoval ve Walking With Dinosaurs a v New Yorku v La MaMa a v Carnegie Hall. Pracoval na Sesame Street, Big Big World a v mnoha reklamách. Spolu s hereckým partnerem Kenem Bermanem vytvořil internetovou sérii Corduroy Cat. Frankie hrál v Madama Butterfly, zatímco měl Tom Lee plné ruce práce s War Horse.

Všichni loutkáři jsou vděční za příležitost pracovat pro Met. Všechny také spojuje obdiv k oběma režisérům. Marc řekl: „Jsem velmi šťastný, že mohu být součástí této inscenace. Od režisérů Carolyn Choové a Anthonyho Minghelly, kteří jsou oba skvělí a velmi laskaví lidé, jsem se toho hodně naučil.“ Tom a Kevin mi během samostatných rozhovorů řekli prakticky to samé. A i tím mi ukázali, jak mimořádně silné je jejich vzájemné podvědomé propojení – každý z nich o svých zkušenostech v Metropolitní opeře hovořil téměř stejnými slovy.

Přeložil Daniel Dolenský

Steve Abrams, 30. 9. 2016

Článek zatím nemá žádný komentář.
Vložit komentář:

Jméno a příjmení (povinné)

Příspěvek

Potvrďte, prosím, že nejste loutka: napište jméno Spejblova syna

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.